alca.fe: Já ten příběh žeru! Jsem zvědavá jak tohle všecko jednou dopadne. Ale když jsem četla tu část, že když do pokoje vešel můj nejstarší syn a měl vystrašený výraz a já křičel ať se nebojí...teda, teď si říkám, že jestli to tak třeba je, muselo by to být hrozně smutný... :´-(
zuzik.14: Týý jo to je fakt jak opravdový jako kdyby se to fakt mohlo stáát krásný a zároveň smutný.