Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..

laneey: Musím se přiznat, že jsem celou kapitolu od začátku až do poslední věty úspěšně ořvala , slzy jako hrachy mi padají po tvářích a přitom se musím usmívat ...což je sice paradox , ale jinak se to nedá....děkuju ti Zuzanko za tvůj nádherný příběh jenž je pro mě velmi důležitý, jelikož taky díky jemu, se neutápím v depresích, i když mi Michael velmi chybí...i když samozřejmě, občas ta bolest vyplave na povrch takovým způsobem, že nic jiného než vybrečet se nedá... ale tento příběh mi pomohl v tom,abych si uvědomila, že se má nahoře opravdu líp a věřím že ve svém Životě po Smrti, je stejně šťastnný jako tady