Život po smrti - 139.kapitola

13. březen 2010 | 23.03 |
blog › 
Život po smrti - 139.kapitola

Život po smrti
139.kapitola
   Dnes už mi odejít nevadí. Moji přátelé mi sice budou moc chybět, ale Isabel je pro mě nejdůležitější. A pořád je tu naděje, že se s nimi někdy setkám.
   Zase jsme se všichni sešli uprostřed nebe a tentokrát si na chvilku odvedli Isabel. Mezitím ke mně přišla Jenny, zadívala se mi do očí a pak mě objala. ,, Budeš mi hrozně chybět. " Poznal jsem, že pláče. Ani já jsem se nesnažil zadržovat slzy. Právě se přeci loučím se svou nejlepší kamarádkou. Tolikrát mi tu pomohla. Když jsem si vzpomněl na naše první setkání, musel jsem se zasmát. ,, Čemu se směješ? " Podivila se Jenny a já jí to vysvětlil. Rozesmála se taky. ,, Tak na to pozor Mikeu, to je jen naše tajemství. " Setřel jsem jí z tváře slzu a zašeptal ,, Já vím Jenn. Mám tě moc rád, víš to vůbec? " zavrtěla hlavou a poklepala mi na čelo. ,, Jak bych tohle nemohla vědět, ty trumbero. Byl jsi můj první kamarád tady. A mým nejlepším kamarádem zůstaneš už navždy. Bude se mi po tobě hrozně stýskat Michaeli. Slib mi, že se ještě někdy uvidíme. " Její úsměv byl najednou zase uplakaný. Objal jsem jí, jak nejpevněji jsem dokázal a tak, aby to slyšela jen ona, jsem pošeptal. ,, To ti slibuju Jenny. Přátelé navždy. "  
   Ani jsme si nevšimli, že se k nám vrací Isabel s širokým úsměvem na rtech. Objala nás kolem ramen a zavrtěla hlavou. ,, No tak schováte ty slzy? " Usmáli jsme se na ní a oba si je setřeli. ,, Co sis přála miláčku? " vyzvídal jsem hned, ale ona se jen tajemně usmála a maličko mrkla na Jenny. ,, Nech se překvapit zlato. "
   Potom přišlo na řadu loučení se všemi. Nevím, jak se cítila Isabel, ale mě bylo hezky i úzko zároveň. Uvidím je ještě někdy? Vyprovodili nás k místu, kam jsme byli zvyklý vodit mrtvé, když jsme je vyzvedli dole. Dál se ale nikdo z nás zatím nepodíval.
   Naposledy jsme se ohlédli a zamávali. Pak se nás ujali dva andělé, kteří mají převádění na starosti a vedli nás do, pro nás zatím neznámých, míst.

Zůstali jsme stát před menším obloukem. Prostě jen oblouk uprostřed nějaké louky. Nic víc, nic míň. Všude kolem se rozprostírala jen prázdná rozlehlá louka. Podíval jsem se na Isabel a stiskl jí ruku. Stejnou nohou jsme oba vykročili vstříc novým zážitkům.

   Čekalo mě obrovské překvapení. Když jsme totiž prošli obloukem, nebylo tu už ani památky po nějaké louce. Stál jsem před svým Neverlandem a Isabel se vedle mě usmívala. ,, A – ale jak .. tohle je .. " Nenacházel jsem slov, tak mě vzala kolem pasu a do ucha mi zašeptala vysvětlení. ,, Vítej v mém přání miláčku. Tohle je teď náš nový domov. Snad se ti bude líbit. V téhle Nezemi už ti nikdo ubližovat nebude. Tady je to kouzelné. " Pořád jsem nenacházel správná slova k poděkování. Opravdu to bylo nádherné. Políbil jsem jí a vzal do náruče jako princeznu, abych jí mohl přenést přes práh našeho nového života.
   Dlouho jsme uvnitř ale nepobyli. Isabel mě za ruku táhla na zahradu. ,, Doufám, že je to tu aspoň trošku, jako v tom bývalém. " Utíkal jsem za ní a volal. ,, Je to tu ještě krásnější miláčku. " Doběhli jsme k bazénu a Isabel se hned ptala. ,, Chceš vědět jaká je voda? " Aniž by počkala na mou odpověď, strčila mě dolů. ,, Teda ty jsi ale! " smál jsem se a vylezl z bazénu. ,, Voda je výborná miláčku, měla bys jí zkusit taky. " Došlo jí co mám v plánu a začala utíkat. Na mě si teda ale nepřijde. Rozběhl jsem se za ní a okamžitě jí dohnal. Vyzvedl jsem jí do náruče a kráčel s ní zpět k bazénu. Křičela a kopala nohama. ,, Já se tě nepustím! Budu se tě držet jako klíště. " jen jsem pokrčil rameny, odvětil ,, Nepouštěj. " a hupsnul do vody i s ní na krku.
   Nejdřív se tvářila naštvaně, ale pak mi omotala nohy kolem boků, ruce mi dala za krk a políbila mě. ,, A takhle se tě budu držet už na věky. " Přejel jsem jí prstem po rtech. ,, Jen se drž lásko, slibuju, že já tě nikdy nepustím. " užívali jsme si každičký dotek toho druhého. Na našem novém Neverlandu jsme zažívali spoustu zábavy. A ještě nás plno nádherných okamžiků čeká.
  A proč že jsem vám tohle všechno vyprávěl? Inu .. je to prosté. Mnohokrát jsem měl možnost nahlédnout do vašich pokojů a to co jsem viděl, mě bolelo. Oplakáváte mě a truchlíte. Já vám za vaší přízeň moc děkuju, ale chtěl bych, abyste věděli jedno. Můj život po smrti není nijak špatný. Já jsem tady nahoře šťastný. Tak buďte prosím se mnou. Usmívejte se, ať můžu váš úsměv spatřit, když se zadívám dolů. Protože to je jedna z věcí, kterou ke štěstí potřebuju. Váš smích a láska.
   Děkuju vám, že jste můj příběh četli a prožívali se mnou mé andělské okamžiky. Můj první andělský polibek s andílkem, který právě teď spí vedle mě. Děkuju, že jste na mě mysleli a věřili ve mně. Za to všechno vás moc miluju. A nikdy .. zdůrazňuji NIKDY vás neopustím.
  No .. a pokud to chcete vědět .. můj slib Jenny .. jsem splnil.
                                                                                                                    Konec

Uf .. teda řeknu vám .. nepsalo se mi to vůbec lehce .. naštěstí mě čeká ještě popisování Isabeliných zážitků, ale až dokončím i to .. bude mi to vážně chybět. Snad se vám Mikovy zážitky líbily :) .. hned zítra ráno čekejte 1.kapitolu Života po smrti 2 :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Život po smrti - 139.kapitola brity 13. 03. 2010 - 23:08
RE: Život po smrti - 139.kapitola sára 13. 03. 2010 - 23:35
RE: Život po smrti - 139.kapitola laneey 13. 03. 2010 - 23:40
RE: Život po smrti - 139.kapitola lenka♪♫ 14. 03. 2010 - 10:46
RE: Život po smrti - 139.kapitola love.u2 14. 03. 2010 - 12:25
RE: Život po smrti - 139.kapitola mjjforever 14. 03. 2010 - 15:39
RE: Život po smrti - 139.kapitola alca.fe 14. 03. 2010 - 19:23
RE: Život po smrti - 139.kapitola revolucionrever 14. 03. 2010 - 19:36
RE: Život po smrti - 139.kapitola pipulinkamj 15. 03. 2010 - 08:16
RE: Život po smrti - 139.kapitola veronika96 26. 07. 2010 - 18:15