tenhle díl mi dal hrozně zabrat a stejně je takovej divnej..dneska nějak nemám tvořivou náladu ..
Život po smrti
28.kapitola
Brzy ráno jsme s Isabel dostali další jméno. Cindy Poweová. Tajně jsem doufal, že když je ještě tak brzy, mohl bych se možná Chrisovi vyhnout. Jenže sotva jsem otevřel dveře od pokoje, abych došel pro Isabel, stál tam. ,, Prý máš další případ. Dnes jdu s tebou. " No to je mi novinka, pomyslel jsem si a zaklepal na Isabel. Ta otevřela a přivítala mě úsměvem, který se okamžitě z hřejivého změnil na nucený a otrávený, když za mnou zahlédla Chrise. Útrpně se na mě podívala a já jen pokrčil rameny. Co jsem mohl dělat?
Přenesli jsme se všichni do domu, kde jsme měli vyzvednout Cindy. Na to, co nás tam čekalo, jsme nebyli připravení. Tedy, alespoň já a Isabel ne. Chris je zřejmě tak dokonalý, že ho nepřekvapí nic. Vážně mi leze krkem.
Ale vrátím se k tomu, co jsme tam viděli. Na zemi leželo malé tělíčko. Cindy mohlo být nanejvýš osm let. Kus od ní ležel muž. Zastřelený. Nejprve jsem nechápal, proč taky nemáme vyzvednout i jeho, ale odpověď se objevila vzápětí. A když říkám objevila, myslím to doslova. Před námi se zjevil temný anděl Adrien. ,, No to se podívejme, má oblíbená dvojice. " Okamžitě jsem si Isabel přitáhl za sebe. Jen co nás spatřil, přelétl mu přes obličej jako stín chtivý výraz. Isabel se roztřásla. Chápal jsem jí. Jeho lákání bylo děsivé.
,, Ale přeci byste se mě nebáli. No tak Michaeli, pořád si nezměnil názor? My dva bychom si skvěle rozuměli. Slyšel jsem o tvém malém problému. U mě by se to hned vyřešilo. Já nezakazuji to co oni. A podívej se na to, co tu teď vidíš. Tenhle chlap .. " přitáhl si k sobě mrtvého muže. ,, Zabil svou malou dcerku a pak se zastřelil. Byl opilý a ujely mu nervy, když si ta malá nešla hned uklidit pokoj. Copak si lidé jako on nezaslouží být potrestání? A to já můžu. A tu samou moc nabízím i vám. " Při jeho slovech se mi zas zatmívalo před očima.
Podíval jsem se za sebe na Isabel, která byla jako omámená. Pořádně jsem jí stiskl ruku a s obrovským přemáháním Adrienovi znovu odporoval. ,, My o to nestojíme. Ani já, ani Isabel. " Vysmíval se mi. ,, Och, jsi tak ochranitelský. Jak dojemné. Ale poslyš, Isabel, copak ty o to vážně nestojíš?? Ztrestat všechny, co připravují o život jiné? Copak si to ta ubohá holčička zasloužila, nebo ty? " Chris nás celou dobu jen pozoroval. Na něj Adrienova slova neměla žádný účinek. Rozčiloval mě tím ještě víc. Isabel se z očí valily slzy jako hrachy. Vynakládal veškeré úsilí, aby mu nekývla. Chtěl jsem jí pomoci. Otřel jsem jí slzy a vysvětloval. ,, No tak, Isabel, tohle už přeci máme za sebou. Neposlouchejte ho, ano? My děláme něco jiného. " Isabel zavřela oči a přikývla. Chris se ozval. ,, To je dost, že sis to taky uvědomil Michaeli. Máte tady práci, tak už konečně začněte." Adrien ještě chvíli čekal, ale když Isabel zavrtěla hlavou, že u ní nemá šanci, popadl Cindyina otce a než zmizel ještě jsme ho slyšeli zašeptat ,, Jednou vás oba dostanu. "
Nechtěl jsem se tím teď zabývat, musel jsem vymyslet, jak říct malé holčičce, že už nikdy neuvidí své kamarády. Z myšlenek mě vyrušila Cindy, když mě zatahala za rukáv a podívala se na mě svýma zvídavýma očima. ,, Ahoj, co tu děláte? A kde je táta? Pořád se zlobí? " Všechny slova mi uvízly v krku. Co teď? Podíval jsem se na Isabel a hledal u ní pomoc, ale ona byla stejně bezradná jako já, navíc už zase plakala. Chris začínal být netrpělivý. ,, To ti pořád trvá tak dlouho, než uděláš co je potřeba? Prostě jí to řekni a jdeme. "
Moje trpělivost už taky přetekla. Zaťal jsem ruce v pěst a rozkřikl se na něj. ,, Bude mi to trvat tak dlouho, jak bude potřeba! Je to jen malé dítě proboha! Co kdybyste zkusil být trochu citlivý! Všechno prostě nejde bleskovou rychlostí! Nechci jí ublížit! Takže buďte tak laskav a nechte mě dělat práci podle mého! " byl jsem tak rozjetý, že jsem si přestal dávat pozor na pusu. ,, Když vás to nebaví, tak klidně běžte, stejně mi už leze na nervy, jak mě pořád kontrolujete a snažíte se mě nachytat, jak myslím na svou rodinu! Usnadním vám to, myslím na ní pořád! A ani náhodou s tím nepřestanu, je to moje rodina a já jí miluju, ať se vám to líbí nebo ne! Díky nim můžu dělat tuhle práci! Oni jsou já! " při posledních slovech mi začalo docházet, co jsem právě udělal. Chytl jsem se za pusu a čekal na nejhorší.
