tak začínám novou povídku, snad se vám bude líbit :-)
1.kapitola
,, Poznání v dešti "
Ten den, kdy začíná náš příběh, velmi hustě pršelo. Vlastně už byl skoro večer. Ulice města byly tmavé a prázdné. Nikde ani živáčka, všichni se skrývali před nepříznivým počasím. Všichni, kromě jedné postavy. V dlouhých společenských šatech, přes které měla přetažený jen lehký svetřík, se v dešti procházela mladá žena.
Neutíkala, nehledala místo, kde by se schovala před prudkým deštěm. Spíš bloumala ulicemi a zřejmě nad něčím přemýšlela.
Ve chvíli, kdy se k dešti přidal ještě silný ledový vítr, kolem ní projelo tmavé auto. Po pár metrech zastavilo a vyběhl z něj pohledný mladý muž. Bez deštníku. Neměl čas ho brát s sebou, pospíchal k té ženě.
,, Nechcete někam svézt? " otázal se jí a doufal, že mu odpoví kladně a hlavně rychle, protože počasí bylo neúprosné a ani on nebyl zrovna vhodně oblečený. Měl jen černé kalhoty a bílé tričko, přes které měl nataženou rozepnutou bílou košili. Stáli naproti sobě v příšerném lijáku. Byl na ně velmi zajímavý pohled.
Ona se na něj pozorně zadívala a pak vyhrkla. ,, Vy jste přeci Michael Jackson. " On se na ní zářivě usmál, ale trochu naléhavě odpověděl. ,, No, to sice máte naprostou pravdu, ale to teď není zrovna důležité. Spíš mě zajímá, jestli vám nemůžu nějak pomoci a někam vás odvézt.
Vždyť jste úplně promočená. "
Dívala se na něj a pak se klidně a skoro zasněně zeptala. ,, Copak vy nemáte rád déšť? " Michael chvíli nevěděl co jí na to odpovědět. Začínal být promrzlý až na kost. ,, No tak. Pojďte do auta. Takhle nastydnete. " ,, Dobře, půjdu s vámi. Ale spíš proto, že ten zmrzlý jste tu vy. " usmála se na něj, nechala si otevřít dveře a s milým ,, Děkuji " si nastoupila. Když už seděli v teple auta, otočila se na něj a znovu mu poděkovala. Michael si jí prohlížel od hlavy až k patě. Nedokázal pochopit, co tahle elegantní dáma dělá sama venku v takovém dešti. Chtěl se jí na to zeptat a pak ho napadlo, že by bylo slušnější, kdyby se jí nejprve zeptal na jméno.
Dívala se z okna a tak potichu začal. ,, Promiňte .. Já .. jak se jmenujete? " Michael byl od mala ostýchavý, ale ona mu dodávala odvahu tím klidem, který z ní vyzařoval. Když ho spatřila, hned poznala, kdo je. A přesto s ním mluvila v klidu, bez výkřiků ,, Ó BOŽE " a podobně, bez omdlení a skákání po něm. Z jeho uvažování ho vytrhla její odpověď. ,, Omlouvám se, že jsem se nepředstavila hned. Jsem Kirsten. Kirsten Duffová. " ,, Moc mě těší Kirsten, já jsem Michael. " Kirsten to pobavilo. Vypadal tak roztomile. Oblečení měl na těle úplně přilepené a z jeho tmavých vlasů mu po obličeji ztékaly kapky vody. Třásl se a Kirsten měla pocit, že to nebude ona, kdo nastydne. Připadala si teď provinile. ,, Proč jste vlastně byla v takovém počasí venku? " ptal se jí zvědavě. ,, Jak už jsem říkala, mám ráda déšť. " Nebyl to ale pravý důvod a Michael to poznal. Nechtěl ale být nezdvořilý a dál vyzvídat, když o tom Kirsten očividně nechtěla mluvit. ,, A kam vás mám zavézt? " ,, No abych pravdu řekla, nevím, kam bych chtěla jet. " ,, Aha. " zamyslel se Michael a pak jí navrhl. ,, A co kdybych vás teď vzal k sobě? Můžete se tam osušit a rozmyslet si, kam byste chtěla. " Kirsten tomu nemohla uvěřit, zve jí k sobě samotný Michael Jackson. Nedokázala mu jeho starostlivost odmítnout, i když věděla, že by měla. ,, Bylo by to od vás moc milé. " usmála se na něj a on jí úsměv opětoval.
Skoro po hodině cesty byli konečně před branami Michaelova Neverlandu. ,, No páni. " vydechla Kirsten údivem a Michaelovi se usadil ve tváři spokojený výraz. Vždycky ho potěšilo, když viděl, jak jeho hostům zajiskřilo v očích, při pohledu na jeho domov. Došli s Kirsten až před domovní dveře. Michael otevřel a rukou jí pokynul. ,, Račte dál. "