Susieajejipovidka | 11. kapitola

   Michael chtěl udělat Caroline radost a opravdu snědl celý oběd. Pak si zase lehnul, ale nespal. Nedokázal usnout. Pořád na ní myslel.

   A ani Caroline na tom nebyl jinak. Nakonec vstala a šla úplně dolů, do prvního patra, kde bylo dětské oddělení. Děti už jí znaly a vždycky když jí viděly, rozzářily se jim oči. Caroline jim četla pohádky, chovala je, kreslila s nimi a zpívala. Milovaly jí. A ona je taky. Přemýšlela nad tím, proč už nějaké sama nemá. Často si kladla otázku, jestli měla před nehodou nějakého přítele. Ale asi ne, jinak by jí tu přeci navštěvoval. Na mysl se jí opět vybavila silueta vysokého muže. Potřásla hlavou, aby tu myšlenku zahnala.

   Byla u dětí až do večera. Pomohla je všechny uložit do postele a každému dala pusu na dobrou noc.

   Cestou zpátky na svůj pokoj chtěla ještě na chvíli zajít k Michaelovi, ale sestřička jí zastavila a pošeptala jí ,, Vydržte chvíli, má tam rodinu. " Caroline se na ní usmála a místo k Michaelovi šla rovnou k sobě. Otevřela si dveře na balkon a chvíli se dívala na hvězdy. Pak se položila na postel a po chvilce usnula. Probudila se, když už byla noc. Chvíli se rozmýšlela a potom vstala z postele. Lehounce zaklepala na Michaelovi dveře a vstoupila dovnitř. Jak tušila, spal. Na tváři měl malý úsměv. Dívala se, jak klidně oddychuje. Neodolala a pohladila ho po tváři. Opatrně, aby ho nevzbudila, ho víc přikryla. Naposled se na něj podívala a odešla zpět k sobě. Michael se jí líbil, byl moc sympatický, ale také jí někoho připomínal. Hlavně ty jeho oči. Jako by je už u někoho viděla. Myslela na něj a usnula.

                                         .......................................................................

   Když se Michael ráno vzbudil, vzpomínal na krásný sen. Zdálo se mu, že ho v noci někdo pohladil po tváři. Nebo to nebyl sen? Nevěděl.

   Ze snění ho vytrhl doktor. ,, Dobré ráno, jak se dnes cítíte? " Michael se cítil výborně, měl dnes skvělou náladu a připadal si, že je plný síly. A taky to všechno doktorovi řekl. ,, No to rád slyším. A dokonce vám klesla horečka. Dnes ještě ne, ať nic neuspěcháme, ale zítra byste mohl tak na dvě hodiny ven z pokoje. " Michael jen zářil a hned jak doktor odešel, pospíchal na balkon. ,, Caroline? " zavolal a chvíli čekal. Dveře vedlejšího balkonu se otevřely a Caroline vyšla ven. ,, Teda, vy už jste dnes vzhůru? Zeptala se udiveně a smála se při tom. ,, Copak se děje? Vždyť vám úplně svítí oči. " Michael jí s nadšením povídal, že už smí zítra na dvě hodiny ven. ,, To jsem ráda. Někam vás vezmu, jak jsem slíbila. "

   Den uběhl jako voda a doktor povolil Michaelovi jít na dvě hodiny ven. Caroline ho vzala za ruku a vedla ho do parku. Chvíli se procházeli, ale pak začal být Michael unavený, tak se posadili do stínu na lavičku a pozorovali přírodu kolem sebe a blankytně modrou oblohu. Bylo krásné počasí. Michael si to užíval. Venku už dlouho nebyl. Dokonce ani předtím než zkolaboval, protože to trávil veškerý čas ve studiu na zkouškách.

   Ty dvě hodiny uběhly až příliš rychle, ale Michaelovi to stačilo. Ačkoliv se cítil už o moc líp, zdaleka ještě nebyl úplně zdravý.

   Caroline ho doprovodila na pokoj. Když od něj odcházel, potkala na chodbě muže a ženu. Muž ženě něco pošeptal, ta přikývla a šla směrem do Michaelova pokoje. Muž si to ale namířil přímo ke Caroline.