Susieajejipovidka | Život po smrti - 8.kapitola

   Isabel se lehce pousmála a přikývla. Pomohl jsem jí vstát z postele. ,, Teď si můžete vyzkoušet delší vzdálenost, jste připravená? " Podíval jsem se jí do očí a ona s hlubokým vydýchnutím odpověděla. ,, Jsem. Myslím, že to zvládnu. " Věděl jsem, že zvládne. Je vážně šikovná. Řekl jsem jí cíl naší cesty. Ve stejnou chvíli jsme oba zavřeli oči a zmizeli.

   Rychle jsem otevřel oči a byl jsem rád, že vidím Isabel před sebou. Zaculil jsem se na ní a společně jsme si prohlíželi velký dům. Byl nádherný, plný starožitného nábytku. Moc se mi líbil. Vešli jsme do jednoho z pokojů a správně jsme usoudili, že je to ložnice. V posteli ležela paní s úplně bílými vlasy. Už nedýchala. Zřejmě zemřela ve spánku. Objevila se vedle postele a hned pohlédla na své tělo. Už jsem byl připravený na křik a Isabel zřejmě taky. Asi si to ani neuvědomila, ale křečovitě mě čapla za ruku. Měla strach. A já taky. Jenže tentokrát jsem byl překvapený. Na tváři paní Grety se objevil milý úsměv. ,, Já vás znám, vy jste Michael, že? " Zíral jsem na ni s otevřenou pusou a nebyl jsem si jistý, jestli si ze mě náhodou nedělá legraci. Asi už mlčím moc dlouho, protože Greta se zasmála a pozvedla tázavě obočí. Isabel do mě šťouchla. ,, Au .. Pro – promiňte, ano jsem Michael. Omlouvám se, že jsem neodpověděl hned, jen mě .. " ,, Překvapilo vás, že jsem tak v klidu, že? " Skočila mi do řeči a já přikývl. Pohladila mě po tváři a dopověděla. ,, Nedivte se, bylo mi jasné, že můj život už brzy skončí. Vždyť už je mi devadesát tři let, čekala jsem to každým dnem. A jsem moc ráda, že jste si pro mě přišel právě vy. Prozradím vám tajemství. Bývala jsem dobrá kamarádka vaší babičky. Pamatuju si vás už od doby, kdy jste byl takhle maličký. " Řekla se smíchem a předváděla, jak jsem byl hrozně malý. Což určitě přeháněla. Takhle malý jsem rozhodně nikdy nebyl. To bych přece věděl, ne?

   Pořád jsem se neměl k odpovědi, tak se slova znovu ujala Greta. ,, A kohopak to máte s sebou? " Nejprve jsem nechápal, o čem to mluví, ale když se mi Isabel docela bolestivým dloubnutím připomněla, došlo mi to. ,, To je Isabel, moje svěřenkyně. Vodím jí teď sebou, aby se naučila vše, co je potřeba a pak už bude pracovat sama. " Vychrlil jsem to ze sebe rychlostí blesku, až jsem se tomu sám podivil. Greta se na mě usmála, potom věnovala jeden přívětivý úsměv i Isabel a zeptala se ,, Tak co teď? " Vysvětlil jsem jí, že ji vezmeme nahoru a ona pak přejde na druhou stranu. Greta nadšeně přikývla a chytla se nás za ruce. ,, Můžeme Isabel? " Ujistil jsem se a ona přikývla. Zmizeli jsme i s Gretou nahoru a tam už se jí ujal anděl, který převáděl dál. Než odešla, naposled se na mě otočila a usmála se. ,, Vaše babička na vás byla vždycky moc pyšná a určitě by mohla být i dál. " Potom odešla.

   Isabel do mě dnes už potřetí žďuchla. ,, Zavřete pusu. " Udiveně jsem se na ní podíval. Ona se mi směje. No chápete to? Ona ze mě má legraci. Já tu právě prožívám další obrovský šok a ona se mi klidně směje. ,, Čemu se smějete?! " Zeptal jsem se a nedokázal jsem zakrýt své rozhořčení. ,, Ale no tak, nezlobte se na mě. Jen mi přišlo zábavné, jak jste na ní celou tu dobu zíral. Hádám asi správně, když řeknu, že tak milou reakci jste za ten půlrok ještě nezažil, že? " Přestával jsem se zlobit a spíš mi začínalo být smutno. ,, To tedy máte pravdu. Takhle hezky se ke mně za tu dobu, co jsem tady ještě nikdo, tedy kromě Brada, nechoval. " Isabel se trochu začervenala a vzala mě kolem ramen. ,, Ani já jsem na vás nebyla hodná a věřte mi, že mě to teď moc mrzí. " Usmála se na mě a mě bylo hned líp. Isabel pokračovala ,, No, ale tady jsme neměli moc práce. Bylo to jednoduché. " ,, Ano to bylo, ale neradujte se, vždycky to tak není. " vysvětloval jsem. ,, Jo, to je mi jasný. Máme teď zase volno? Šla bych si odpočinout. " Usmál jsem se na ní ,, Máme, ale jestli nechcete být sama .. " ,, To je v pořádku. Půjdu se prospat, tak zatím. " Bylo mi sice divné, kam tak spěchá, ale nevěnoval jsem tomu zvláštní pozornost. Později jsem zjistil, že to byla chyba.