Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
35.kapitola
3. listopad 2009 | 21.34 |
tak jsem to zvládla :-)..ale díl nic moc.. nějak mi teď nemyslí..máme ve školce děsnou zimu,tak mam asiu zamrzlej mozek :-D
35.kapitola
,, Co všechno oči prozradí "
Po tom, co doktor odešel, se Michael cítil všelijak. Myslel si, že jeho návštěva ničemu nepomohla. Spíš se cítil ještě hůř. Ani nevěděl, že se mýlí.
Kirsten vešla potichu do ložnice. Michael se na ní ani nepodíval, připadal si podvedený. Kirsten mu přeci měla říct, co chce udělat. On do toho má taky co mluvit. Jenže čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu docházelo, že kdyby mu to Kirsten řekla, nedokázal by s ní o tom mluvit a hlavně by to nedovolil. Po dlouhém uvažování přišel na to, že Kirsten jednala správně. Otočil se na ní a byl překvapený, že ještě pořád stojí u dveří.
Kirsten bylo jasné, že se na ní bude Michael zlobit, proto čekala, až sám dá vědět, že je to v pořádku. To, že se na ní podíval, jí stačilo. Vlezla si k němu do postele a pevně si ho k sobě přitiskla. ,, Omlouvám se, miláčku, ale muselo to být. A moc mě mrzí, že jsem ráno byla zlá. Bylo to ode mě ošklivý. Nechci na tebe spěchat, lásko. Promiň. "
Michael neodpověděl, ale odpuštění se mu zračilo v očích. Kirsten se mu do nich zadívala a zahlédla tam ještě něco. Něco, co jí trhalo srdce. Jeho oči vždy zářily jako dvě hvězdičky plné jiskřiček. Teď v nich byla jen nekonečná bolest a všechno jiskření pohaslo.
Michael měl hlavu opřenou o její rameno a ona ho hladila po tváři. Chtěl jí říct, jak moc jí miluje, ale byl opět zrazen svým vlastním hlasem. Doufal, že to Kirsten ví. Že ví, co pro něj znamená.
Kirsten cítila, jak se Michael třese. Určitě mu bylo do pláče. Přetáhla přes něj deku a políbila ho do vlasů.
,, Všechno bude v pořádku miláčku, spolu to zvládneme. " Michael se nechával konejšit jejím klidným hlasem a milými slovy. Zavřely se mu oči a on se propadal do spánku plného neklidných a děsivých snů.
Už to bylo dva týdny, co Neverland nezaslechl jeho sladký smích ani příjemný hlas. Lucy už se vrátila zpátky a Kirsten řekla všem zaměstnancům, co se děje. Poprosila je, aby se k Michaelovi chovali hezky, ale snažili se na sobě nedat nic znát. Všichni měli Michaela vždycky rádi, takže se mu snažili pomáhat, jak jen to šlo.
Stalo se to jednou ráno. Kirsten zrovna pomáhala Lucy připravit snídani. Už jí chtěla odnést Michaelovi do ložnice, když se otočila a uviděla ho před sebou. Byl převlečený, stál ve dveřích a nervózně si žmoulal rukávy od košile. Kirsten věděla, že by se měla chovat normálně, ale byla tak překvapená, že zůstala stát na místě.
Michael vyšel z ložnice poprvé po čtrnácti dnech. Jinak byl pořád zavřený a zůstával v pyžamu. Najednou tu stál a moc mu to slušelo. Kirsten se bála i pohnout, aby ho nevyděsila a on si to nerozmyslel. Usmála se na něj a on na ní upínal své velké oči. Pořád sice nemluvil, ale tohle byl pokrok. Lucy ho pozdravila. ,, Dobrý den. " a usmála se na něj. Kirsten se konečně úplně vzpamatovala. ,, Dobré ráno miláčku, máš hlad? Připravily jsme s Lucy snídani. " Michael stál dál ve dveřích a ani se nehnul. Kirsten k němu přešla a vzala ho jemně za ruku. On se jí pevně chytil. Přesně tohle potřeboval. Jen trošku popostrčit. Posadil se ke stolu a začal jíst. Po dlouhé době jedl jinde, než v ložnici.
Někdo zazvonil a Michael sebou cuknul. ,, To bude tvoje mamka, zlato, dojdu jí otevřít. " Zvedla se a jen co vpustila Kathrin dovnitř, nadšeně jí řekla. ,,Je tady dole. " Kathrin tomu nemohla uvěřit. ,, Opravdu? To je skvělé. A řekl něco? Už zase mluví?? " ,, To ne, zatím nic neřekl, ale nechci na něj tlačit. Už to, že se dokázal vyjít z ložnice je změna k lepšímu. " Kathrin se na ní usmála a šla se podívat na svého syna. Ten už ale v kuchyni nebyl. Jen co Kirsten odešla, odložil jídlo a utíkal zpět do ložnice. Už takhle to pro něj bylo dost těžké. Nedokázal by se mamince podívat do očí. Vždycky v nich zahlédl smutek. I když se jinak chovala, jako by se nic nestalo, oči jí prozradily. A on jí nechtěl znovu zklamat.
Komentáře
| RE: 35.kapitola | laneey | 04. 11. 2009 - 00:42 |
| RE: 35.kapitola | gerardlove | 04. 11. 2009 - 08:15 |
| RE: 35.kapitola | michaeljacksonstory | 04. 11. 2009 - 11:41 |
| RE: 35.kapitola | alca.fe | 04. 11. 2009 - 17:42 |
| RE: 35.kapitola | love.u2 | 04. 11. 2009 - 18:05 |
| RE: 35.kapitola | revolucionrever | 07. 11. 2009 - 19:39 |
| RE: 35.kapitola | zuzik.14 | 08. 11. 2009 - 00:05 |
| RE: 35.kapitola | ladynka* | 14. 02. 2010 - 02:16 |