Susieajejipovidka | 3. kapitola

   Den po dni ubíhal a Michaelův stav se trochu zlepšil, pořád byl ale v bezvědomí. Rodina u něj byla každý den. Kathrin u něj seděla i několik hodin denně a mluvila na něj ... Třetí den, brzy ráno otevřel Michael pomalu oči. Byl dezorientovaný. Nevěděl kde je, ani proč tam je. Kolem něj všechno pípalo. Chtěl se posadit, ale nešlo to. Z ruky mu vedla nějaká hadička. Začalo mu docházet, že je v nemocnici. Ale proč? Snažil se vzpomenout si, co se stalo. A jak dlouho tu vlastně je? Chtěl se někoho zeptat, ale byl v pokoji sám a neměl sílu na to, aby zazvonil. Zavřel oči a zase usnul.

                                                        ...................................................

   ,, Pane doktore, jak je na tom Michael? " ptala se zrovna Kathrin. ,, Zatím se pořád neprobral, ale jeho stav už je stabilizovaný. Z nejhoršího je venku. " ,, Můžu zase za ním? " ,, Ale jistě, pojďte, doprovodím vás. "

   Vcházeli do dveří Michaelova pokoje a povídali si. Michael zaslechl hlasy a otevřel oči. Chtěl promluvit, ale byl hrozně slabý. A ani to nebylo potřeba, jeho maminka zahlédla koutkem oka pohyb a otočila se. ,, Panebože, Michaeli. Pane doktore, otevřel oči, je vzhůru. " Z očí jí tekly slzy a doktor hned přešel k Michaelovi. ,, Michaeli, slyšíte mě? Jak je vám? " Michael jen zakýval hlavou, že ho slyší, ale odpovídání mu dělalo problém. Kathrin ho držela za ruku a hladila po tváři. Michael se na ní unaveně usmál. Otevřel pusu a chtěl se zeptat, co se stalo, ale ona mu položila prst přes ústa. ,, Teď nemluv miláčku. Nejdřív musíš nabrat síly. "

   ,, Michaeli jste v nemocnici, pamatujete si, co se stalo? " Michael zavrtěl hlavou že ne. Matně si vzpomínal na to, jak mu bylo ráno špatně, ale pak už na nic. ,, Zkolaboval jste. Selhal vám organismus. Tři dny jste byl v bezvědomí a ohrožení života. " Michael vykulil oči. Vážně byl mimo tři dny?

   ,, Vidím, že jste překvapený. Michaeli, musíme udělat ještě nějaké testy, ale počkáme chvíli, než se trochu vzpamatujete. Na chvilku se ještě můžete prospat. Za dvě hodiny se tu zastaví sestra a vezme vám krev. " otočil se na Kathrin ,, Pojďte Kathrin, necháme ho odpočívat, "

   Naposledy ho pohladila po tváři a odešli. Michael zůstal sám a po tvářích mu stékaly slzy. Byl v šoku. Opravdu byl v ohrožení života? Myslel na to a děkoval bohu, že se probral. Začal se rozhlížet po pokoji. Stěny byly světle zelené a úplně holé. Bylo tu jedno okno. Díval se kolem sebe a všechny ty hadičky a pípající přístroje ho děsily. Zavřel pevně oči. Nechtěl se na to dívat. Nakonec usnul.