Život po smrti - 138.kapitola

13. březen 2010 | 21.56 |
blog › 
Život po smrti - 138.kapitola

předposlední díl ..

Život po smrti
138.kapitola
   Je to tady. Končím. Dnes jsem andělem přesně padesát let. Isabel se ráno probudila a chytla mě kolem pasu. ,, Díky bohu, jsi ještě tady. Zdál se mi strašný sen. " Pevně jsem jí objal a políbil na čelo. ,, Copak se ti zdálo miláčku? " ,, Že si odešel a ani jsme se nerozloučili. " zafňukala. ,, To bych ti přeci nikdy neudělal Isabel. " zamračil jsem se.
   Vstali jsme, abychom mohli jít. V pravé poledne mě čeká rozloučení s ostatními anděly a pak .. Pak se budu muset nechat překvapit. Že to ale uteklo, co?
   Oblékli jsme se a než jsme vyrazili, tak mě Isabel ještě dlouze políbila. ,, To máš na cestu lásko. " Třásl se jí hlas, slyšel jsem to. Ale snažila se zadržet slzy. Uprostřed nebe už na mě všichni čekali. Byla tu Jenny, Lori, Doug, Ted a Claudia s Maisonem. Stáli tu i andělé, které jsem znal jen od vidění. A byli tu i Oni. Kývnutím hlavy jsme se pozdravili. Možná vás zajímá, proč mezi přítomnými nejmenuji i George, Chrise, nebo Rolanda? Je to tak, že ti už tu taky nejsou. Už delší dobu si užívají někde jinde. A mě to teď čeká též .. i když .. co to bude za užívání bez Isabel a mých přátel? Konečně jsem je našel a zas je ztratím.
   Přistoupila ke mně Claire a usmála se. ,, Michaeli, už několikrát jsi tohle viděl. Víš, že než anděl odejde, bereme si ho na chvíli k sobě, abychom s ním o něčem promluvili, tak nás prosím následuj. Podíval jsem se na Isabel a ta pustila mou ruku. Jenny s Dougem k ní přistoupili blíž, aby tam nezůstala sama.
   Uvnitř pokoje jsem se posadil ke stolu a Rafael promluvil. ,, No Michaeli .. tvůj úkol je u konce. A my ti teď prozradíme něco, co se anděl dozvídá až tady ve svůj poslední den. " Moc jsem nechápal, co tím přesně myslí, ale Charlie mi to hned vysvětlil. ,, Každý anděl má po padesáti letech nárok na jedno přání.

Jakékoliv. Můžeš si třeba přát, jak bude vypadat tvůj nový svět. "

   Nejspíš toho napovídal ještě mnohem víc, ale mě v hlavě zůstalo jediné slovo. Přání. Přesně jsem věděl, co si přát. Teď hlavně, aby se to smělo a aby to vyšlo. ,, Já .. já bych si tu přál zůstat. Chtěl bych tu být do té doby, než půjde pryč i Isabel. Chci být s ní. Slíbil jsem jí to. " Claire pozvedla obočí. ,, To je ale hodně zvláštní přání. " Pokýval jsem hlavou a pokračoval v přemlouvání. ,, Já vím, že ano, ale já si vážně nic jiného nepřeju. Jen chci být s ní. Každičký další den. "
   Upínal jsem na ně prosebný pohled a oni poodešli dál, aby se domluvili. Myšlenky jsem jim číst nechtěl a ani nemohl, protože oni to umí blokovat. Jsou prostě lepší.
   ,, Jsi snad první, kdo si něco takového přeje. " začal po chvíli Charlie a Rafael pokračoval. ,, ale pokud je to vážně tvé jediné přání .. budiž. Můžeš zůstat. " Nemohl jsem tomu uvěřit, že mi to vážně vyšlo. Celý jsem se rozzářil. ,, Díky! Vážně moc, moc, moc děkuju! " Vyskočil jsem ze židle. ,, Můžu to říct ostatním? " Claire se usmála. ,, Můžeš. Hlavně Isabel. Určitě bude šťastná. V posledních dnech tu chodila jak tělo bez duše. " Skoro už jsem vybíhal ze dveří, když na mě Charlie ještě zavolal. ,, Za půl roku už ale další přání mít nebudeš. " Zastavil jsem se a s velikým úsměvem, při kterém jsem radostí div neposkakoval jsem mu odpověděl. ,, To nevadí. Já už nic jiného nepotřebuju. "
   Utíkal jsem zpátky a popadl Isabel do náruče. Vypadala vyjukaně, když jsem křičel na celé kolo. ,, Zůstávám! Dodržím, co jsem slíbil. " Všichni jen nechápavě vrtěli hlavou a Jenny se zeptala ,, Jak to? Co se děje? " Postavil jsem Isabel na zem a usmál se na ně. ,, Vysvětlím vám to u nás, pojďte. " Mávnul jsem rukou směrem k našemu pokoji a vzal Isabel za ruku. Jenny a Doug nás následovali, zatímco Rafael všem říkal, že se můj odchod odkládá.
   V našem pokoji jsem začal vyprávět, co jsem si přál a po očku jsem pozoroval, jak Isabel září víc a víc. Nakonec se mi vrhla kolem krku a dlouze mě políbila. ,, Teda zlato .. ty jsi ten nejúžasnější anděl, jakého znám. " To bylo signálem pro ty dva, že bychom chtěli být o samotě. Potichu se vytratili z našeho pokoje a my se s Isabel pustili do vášnivého oslavování.
   Náležitě jsme si užívali jeden druhého. Ona je pro mě úplným pokladem. Byli jsme teď snad ještě šťastnější. Takový dva zářící andílkové. Celý další půlrok. Až do 26.12.2059.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Život po smrti - 138.kapitola laneey 13. 03. 2010 - 22:02
RE: Život po smrti - 138.kapitola brity 13. 03. 2010 - 22:45
RE: Život po smrti - 138.kapitola lenka♪♫ 14. 03. 2010 - 10:56
RE: Život po smrti - 138.kapitola alca.fe 14. 03. 2010 - 19:13