než začnete číst, musim vás varovat.. v tomhle díle nečekejte nic pěknýho a ani žádnej závratnej posun v ději.. No a samozřejmě komentujte..Pusťte se do mě :-D
12.kapitola
,, Beznaděj a zoufalství "
Zdálo se, jakoby se zastavil čas. Michael si nejprve ani neuvědomil, co se stalo. Potom ale viděl krev na svém tričku a ucítil hroznou bolest. Z očí mu vytryskly slzy a on se po zdi svezl do sedu na zem. Rukama si tiskl ránu, která hodně krvácela. John sebral Samuelovi nůž a nechal ho, ať se sám utápí v bolesti ze střelné rány. Posadil se k Michaelovi a uklidňoval ho. ,, Jsem tady Michaeli, je to dobrý. Vydrž. " pak zakřičel na Lucy, kterou výstřel vylákal z kuchyně a ona tu teď stála s očima vytřeštěnýma hrůzou. ,, Lucy, prober se! Zavolej záchranku! " Potom utíkal do kuchyně a vzal tam hromadu čistých utěrek. Jednu namočil ve studené vodě a vrátil se k Michaelovi. Namočenou utěrkou mu otíral tváře a čelo, protože Michael úplně hořel. Těmi ostatními se mu snažil zastavit krvácení. Michael byl hrozně bledý. Pořád tomu nemohl uvěřit. Díval se na Samuela, který se svíjel na zemi jen kousek od nich. Potom se podíval na veliký krvavý flek na svém tričku. Začal se třást, točila se mu hlava a při pohledu na všechnu tu krev na svých i Johnových rukách se mu zvedal žaludek. Potichu promluvil. ,, J .. Johne? " ,, Ano Michaeli, copak je? " ,, Já .. m .. myslím, že budu zvracet. " John ho začal rychle uklidňovat. ,, Ne, nebudeš Michaeli. Je to dobrý. Honem se mi podívej do očí. No tak, zvedni hlavu a dívej se na mě, ano? Jen na mě. A teď se zhluboka nadechni a pomalu vydechuj. Tak, děláš to dobře. Ještě jednou. Je to lepší? Je ti líp? " ,, Jo. " Michael se opravdu cítil trochu líp. Byl rád, že je tu John s ním. Myslel na to, jak moc ho má rád a pomalu se propadal do tmy. John si naštěstí včas všiml jeho nepřítomného výrazu a jemně s ním zatřásl. ,, Michaeli, nesmíš omdlít, rozumíš? Potřebuju, abys byl se mnou. Bude to dobrý, už nekrvácíš. A záchranka tu bude hned. "
Pak se otočil ke dveřím a zaklel. ,, Kde zatraceně jsou?? Lucy! " Lucy stála celou dobu vedle něj, ale on byl tak vystrašený, že si jí ani nevšiml. ,, Jsem tady Johne, co je? " ,, Volala si záchranku?! " Lucy ho ujišťovala. ,, Jistě, že volala, říkali, že tu budou za chvíli. Není to ještě ani pět minut. " Johnovi to přišlo ale jako hodina. ,, Zavolej i policii, ať si přijedou pro toho parchanta. " Lucy přikývla a odběhla k telefonu. Michael se zase ozval, mluvil potichu a z posledních sil. ,, Kde .. kde je Kirsten? " ,, Kirsten je v pořádku Michaeli. A víš co? Mysli teď na to, jak krásně se vám spolu bude žít. " Jenže to nepomohlo, Michael si zrovna plně uvědomil vážnost celé situace. Samuel ho bodnul a John ho za to střelil. Všude je plno krve. Hrozně ho to bolí a už zase se mu dělá špatně. A nemá nejmenší tušení, jak je na tom Kirsten. Všechny tyhle pocity se mu honily hlavou a on začal vzlykat. Po chvíli propukl v nezadržitelný pláč. John začínal být zoufalý. Bylo mu jasné, co tohle znamená. Michael byl v šoku. A záchranka pořád nikde. Musel se ho pokusit utěšit. Sedl si za něj, takže teď už nebyl Michael opřený o zeď, ale přímo o Johna. John měl ruce omotané kolem jeho těla a pořád mu tiskl utěrky na ránu. ,, Michaeli, prosím, přestaň brečet. Ubíráš si síly. " Nic nepomáhalo. John už chtěl říct Lucy, ať zavolá do nemocnice znovu, když se konečně rozrazily dveře a dovnitř vběhli dva záchranáři. ,, Díky bohu. " oddychl si John a hned jim říkal, co se tu stalo.