Susieajejipovidka | 10.kapitola

   Když se Caroline trochu uklidnila, zeptala se Michaela ,, A co se stalo vám? V televizi jsem slyšela, že jste zkolaboval, ale nevím proč? " Michael sklopil hlavu a mlčel. Ona ho vzala za bradu a podívala se mu do očí. ,, Pokud o tom nechcete mluvit, nemusíte. Nebudu vás do ničeho nutit. " Michael se smutně pousmál ,, O to nejde, jen .. Když vám řeknu, co se mi stalo, budete si myslet, že jsem úplný hlupák. " ,, To si určitě myslet nebudu, toho se bát nemusíte. " usmála se na něj a dodala mu tím odvahu. Zhluboka se nadechl a začal vyprávět. ,, Před pár dny jsem měl začít koncert. Chtěl jsem předvést fanouškům to nejlepší, protože oni si to zaslouží. Každý den jsem několik hodin denně nacvičoval a zkoušel. Nebyl jsem unavený, tak jsem si vždycky jen na chvilku lehnul. Zkoušel jsem i sám bez ostatních. Neměl jsem chuť ani čas na jídlo. Když už to tak bylo týden, tak jsem se jednou ráno vzbudil a bylo mi hrozně zle. Zvracel jsem, motala se mi hlava, ale já hlupák jsem šel stejně zkoušet dál. Potom už nebylo nic než tma. Nakonec jsem se před pár dny probudil tady. "

   Caroline se na něj udiveně dívala a nevěděla co říct. Michaelovi z toho bylo na nic. Povzdechl si a schoval hlavu pod peřinu. Pálily ho oči, jak se mu do nich draly slzy. Caroline vstala a stáhla mu peřinu z obličeje. ,, Já si vážně nemyslím, že jste hloupý. Milujete svou práci, rád děláte něco pro druhé. Jen musíte myslet trochu i na sebe. A teď se na mě honem usmějte, protože ty uplakané oči vám vůbec nesluší. " zubila se na něj tak dlouho, až se usmál i on.

   Bylo po poledni a sestra roznášela na pokoje oběd. Zaťukala u Michaela a viděla tam i Caroline ,, Vy jste tady? " usmála se na ní a dávala při tom Michaelovi oběd na malém stolku do postele. ,, Chcete se naobědvat společně? " Sestra Weryová byla úžasná. Dala Caroline její oběd, oběma připravila léky a odešla.

   Michael a Caroline v tichosti jedli. Vlastně jedla jen Caroline a koutkem oka pozorovala, jak se Michael přehrabuje v jídle vidličkou, ale nejí. Déle už to nevydržela. ,, A dost, vždyť vy vůbec nejíte. Takhle se nikdy neuzdravíte. " Michael se tvářil nešťastně ,, Když já dnes nějak nemám hlad. " ,, Tak to ne. Žádný takový! Koukejte jíst, nebo vás nakrmím! " Její hlas zněl výhružně, až se tomu Michael divil. Ale neodporoval. Začal pomalu nabírat na vidličku a jíst. ,, No vidíte, jak vám to jde. Víte co? Když mi teď slíbíte, že začnete pořádně jíst, tak až vám to doktor dovolí, někam vás tu vezmu. " ,, A kam? "zajímal se Michael a oči mu zasvítily vzrušením. ,, To je překvapení. Teď to dojezte, slupněte prášky a běžte spát. Už se vám zase zavírají oči. " naposled se na něj usmála a odešla.