Susieajejipovidka | Život po smrti - 11.kapitola

   Ráno mi bylo mnohem líp. Otevřel jsem oči a utrpěl lehký šok, když jsem těsně nad sebou uviděl Isabel. ,, Ježišmarjá! Co tu děláte? " Isabel ode mě odskočila jako čertík z krabičky. ,, Promiňte .. já .. jen jsem vás chtěla probudit. Jo .. přesně to jsem chtěla udělat. " Musel jsem se smát, když jsem viděl, jak je nervózní. Zajímalo by mě, o co jí doopravdy šlo. Takhle se ke mně vždycky nakláněla Paris, když se probudila dřív než já. Pokaždé mě přišla vzbudit sladkou pusinkou. Chybí mi to.

   V očích mě začali pálit slzy. ,, Děje se něco? " zeptala se Isabel a já si rychle protřel oči, abych slzy zamaskoval. ,, Ne, nic se neděje. Jak jste se vyspala? " No páni, já jsem ale nenápadný. Téhle změny tématu by si všimnul snad úplně každý. Jak jsem čekal, všimla si i Isabel, ale kupodivu to tentokrát přešla bez dalších otázek. Co se to s ní děje? Je najednou tak milá. ,, Haló, nad čím zase dumáte? Já vám tu něco říkám a vy mě nevnímáte a koukáte neznámo kam. " Isabel mi rychle mávala rukou před očima. Chňapl jsem po ní, abych jí zastavil. ,, Už vás poslouchám, tak mi tu nešermujte rukama před obličejem. Nerad bych jednu schytal. " ušklíbl jsem se na ní a ona na mě vyplázla jazyk. ,, No teda! Vy jste ale drzá. " Chtěl jsem se zlobit, ale nešlo to. Musel jsem se smát. Isabel se taky usmála a sedla si ke mně na postel. Chvíli na mě koukala a pak se zeptala ,, Vy dnes nebudete vstávat? " pravdou bylo, že dneska jsem byl vážně líný něco dělat. ,, No, vždyť zatím se po nás nic nechce. Tak proč bych měl vstávat? " zaculil jsem se na ní a přitáhl si deku víc k obličeji. Isabel nesouhlasně kroutila hlavou a nevěřícně konstatovala. ,, Vy jste ale lenoch. A já jsem si vždycky myslela, že jsem hyperaktivní a dá vám zabrat zůstat chvíli v klidu. " ,, No, tak to jste si myslela dobře. Já totiž nejsem žádnej lenoch, já prostě jen rád spím. Spánek je zdravý, to jste nikdy neslyšela? " zeptal jsem se důležitě, zívnul si a zachumlal se ještě víc. Zavřel jsem oči, že budu pokračovat ve své oblíbené činnosti, ale Isabel mě přesvědčila o opaku.

   Nejprve do mě párkrát žďuchla, a když jsem se neozval, zatřásla se mnou. ,, Nedělejte, že spíte. Nebo! .. " ,, Nebo co? " smál jsem se jejím výhružkám, což se mi pěkně vymstilo. Isabel se v očích záludně zablýsklo a svými nenechavými prsty mě začala lochtat. Mezi smíchem a křikem jsem ze sebe vyrážel jednotlivá slova ,, To .. tohle .. není .. není .. to .. fér .... Prosím .. už dost .. Isabel .. prosím! " Když jsem začal brečet smíchy, tak se nade mnou konečně slitovala. Páni, tohle bylo hroší než deset koncertů. Byl jsem vyřízený. Isabel se mi smála, když jsem si otíral slzy a sedal si od ní co nejdál. ,, Jako žížala byste se taky uživil. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by se tak kroutil. " úplně se zalykala smíchy. ,, Haha, to je teda vážně legrace. Takhle mě mučit. " Házel jsem na ní jeden ukřivděný pohled za druhým. Isabel se pousmála. ,, Ale no tak, přece se nebudete zlobit. " řekla smutně a pak škodolibě dodala ,, Vy jedna žížalko. " Už jsem jí chtěl odpustit, ale když mě nazvala žížalou, uraženě jsem se nafoukl. Isabel to opět pobavilo. ,, Ó, tak vy umíte být i bublinka. Ale mohlo by se vám stát, že prasknete. " řekla a ukazováčkem mě lehce šťouchla do břicha. Zalechtalo mě to a já prudce vydechl vzdych, který jsem uraženě zadržoval v tvářích. Isabel se zahihňala jako malá holka. Bylo to roztomilé a moc se mi to líbilo. Díval jsem se jí upřeně do očí. Vážně je měla obrovské. Jako dvě studánky. Isabel byla zase zřejmě zahleděná do těch mých, protože zašeptala ,, Fascinují mě. Vaše oči. Tak tmavé a upřímné. " ,, Taky máte krásné oči. " vypadlo ze mě. Isabel se usmála a pak udělal něco, co mi doslova vyrazilo dech.