tak vám sem dám hned druhej dí :-)..a držte mi palce, ať se mi podaří zítra něco sesmolit..nemam moc času, protože teď vedu praktikantku..
2.kapitola
,, V Neverlandu "
Kirsten pozvání přijala a vstoupila dovnitř jako první. Ten pohled jí doslova ochromil. Veliká místnost, na stěnách krásné obrazy. Byly tu i sochy a překrásný nábytek. ,, Líbí? " nevydržel být Michael potichu. ,, Je to .. prostě nádhera. Musí se vám tu krásně žít. " Michael neodpověděl, jen se usmál.
,, Nechtěla byste si dát horkou sprchu? Půjčím vám suché oblečení. Určitě jste úplně promrzlá. " Kirsten mu poděkovala za ochotu a Michael jí zavedl do pokoje pro hosty, ke kterému náležela i obrovská koupelna. Připravil jí vše, co by mohla potřebovat. ,, Zůstalo tu nějaké oblečení mojí sestry, myslím, že vám padne. " ,, Ale .. " Kirsten chtěla namítnout, aby to jeho sestře nevadilo, ale Michael jí přerušil. ,, Jsem si jistý, že by s tím neměla žádný problém. " Kirsten už dál neprotestovala a šla se osprchovat. Když po dvaceti minutách vešla zabalená v županu zpět do pokoje, našla na posteli připravenou hromádku oblečení. Byly to bavlněné kalhoty smetanové barvy, černé triko a černý svetr s rolákem. Musela uznat, že to Michael odhadl dokonale. Všechno jí perfektně padlo.
Nevěděla, co dělat dál, tak se rozhodla, že najde Michaela. Ani nemusela hledat dlouho. Jakmile vyšla z pokoje na chodbu, viděla Michaela, který šel přímo proti ní. Už byl také převlečený. ,, Á už jste hotová. Zrovna jsem se vás šel zeptat, jestli něco nepotřebujete. " ,, Kdepak, už nic nepotřebuji, moc vám za všechno děkuji. "
Michael jí věnoval jeden za svých nádherných úsměvů a vzal jí za ruku. ,, Pojďte se mnou. " Sotva se jí dotkl, ucítila Kirsten jak má ledové ruce. Už zase jí přepadl pocit viny. ,, No teda, máte úplně zmrzlé ruce, doufám, že kvůli mému procházení v dešti nebudete nemocný. " Michael se jen sladce uculil ,, Nedělejte si starosti Kirsten, je mi fajn.
Není mi zima. " Kirsten to maličko uklidnilo a nechala se jím vést do obývacího pokoje. Zase vydechla úžasem. Pokoj byl obrovský, s nádherným stropem. Po celé délce jedné stěny byla okna a široké dveře, které vedly přímo do zahrady. Michael jí ale nasměroval jinam. Posadili se na příjemný gauč tmavé barvy, který stál před nádherně zdobeným krbem, ve kterém vesele plápolaly malé plamínky. Ačkoliv byla Kirsten z bohaté rodiny, něco tak okouzlujícího ještě neviděla. Pohled jí padl na malby na stěnách. Byl tam vyobrazený malý kluk v zeleném oblečku a snažil se chytit svůj stín. ,, Máte rád Petra Pana? " ,, Mám rád všechny pohádky, ale Petr Pan mě fascinuje. Nikdy nevyrůst a navždy zůstat dítětem. Je to tak krásné. " Kirsten ho zaujatě poslouchala ,, Věříte na víly Michaeli? " ,, Samozřejmě, že věřím. Kdybych řekl že ne, jedna víla by zmizela. " to řekl nahlas, ale pro sebe si pomyslel , A co kdyby zmizela zrovna ta víla, která sedí vedle mě. ´
V tom ale Michaela napadla jiná věc. ,, Kirsten, neměla byste někomu dát vědět, že jste v pořádku? Nehledají vás? " Kirsten si povzdechla a skoro neslyšně řekla ,, Když já nevím, jestli se mi chce vracet. " Michael se na ní tázavě podíval ,, Nechtěla byste mi říct, proč jste byla venku v tak hrozném počasí? Sama a v tak krásných šatech? " Kirsten nejprve váhala, ale potom mu přeci jen odpověděla. ,, Utekla jsem z večírku, který pořádal můj manžel. Už jsem to tam nemohla déle vydržet. " Michaela to trochu zaskočilo, i když sám nevěděl proč. ,, Ou, vy .. jste vdaná? Promiňte, že tak vyzvídám, já jen .. nevidím prsten. " ,, To proto, že žádný nemám, nenosím ho. " Michael to sice nechápal, ale nechtěl, aby se Kirsten cítila jako u výslechu, tak už se dál nevyptával. Raději změnil téma ,, Nedala byste si čaj? " Kirsten se musela usmát tomu, s jakou rozpačitostí se jí ptal. ,, Dám si ráda, děkuji. " Michael měl sice kuchařku, ale vzhledem k tomu, že už bylo dost pozdě, nejspíš spala a on jí vážně nechtěl budit jen kvůli čaji. Ten přeci dokázal udělat také. Omluvil se a odešel do kuchyně. Zrovna chtěl nalít do hrnečků vařící vodu, když na něj promluvila Kirsten, která se v obýváku sama nudila ,, Nechcete s něčím pomoci? " Michael jí nečekal a tolik se jí polekal, že místo toho, aby nalil vodu do hrnku, polil si ruku, kterou ho držel. Ten mu z ní vypadl a rozbil se o zem. Kirsten k němu přispěchala a rychle mu strčila opařenou ruku pod tekoucí studenou vodu. ,, Proboha, moc se omlouvám, nechtěla jsem vás vylekat. Jste v pořádku? " Michael rychle zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu hnaly do očí. Nebylo to kvůli tomu, že by to tak moc bolelo. Spíš to bylo tím, jak se leknul. ,, Jo, je to dobrý, nic se nestalo. " usmál se na ní a ona se mu dlouze zadívala do očí. Přitom mu pořád držela ruku pod vodou. Nemohla od něj odtrhnout oči. Vyrušilo jí ale zazvonění u dveří. Michael uhnul očima, osušil si ruku a šel otevřít. Kirsten šla za ním, takže viděla, kdo stál ve dveřích. Pohled na tu osobu jí skoro vyrazil dech.
