Život po smrti - 89.kapitola

13. leden 2010 | 21.24 |
blog › 
Život po smrti - 89.kapitola

Život po smrti
89.kapitola
   Byl jsem promrzlý až na kost, ale nechtěl jsem se ani na okamžik vzdálit, aby mi Isabel neproklouzla. Pokud se tedy vrátí. Panebože, co když jí našel? Tolik se o ní bojím. Je někde sama a zřejmě si neuvědomuje, jaké jí hrozí nebezpečí. Určitě se trápí. A kdo za to může? Já! Jsem idiot, idiot, idiot!!
   Uprostřed noci, opřený o dveře v šíleném mrazu, se mi začaly klížit oči. Docházelo mi, že nesmím usnout, ale nějak jsem to neuměl ovládat. Naštěstí jsem v dálce rozmazaně zahlédl postavu. Když se přiblížila, poznal jsem Isabel. Všiml jsem si, že má na tvářích zaschlé stopy od slz.
   Rychle jsem vstal a šel jí naproti. ,, Isabel, zlato, kde jsi byla tak dlouho? Bál jsem se o tebe. Jsi v pořádku? " Bylo to jako mluvit do zdi. Isabel svou poznámku, že už mě nechce ani vidět, zřejmě myslela doslovně. Ani se na mě nepodívala a zašla k sobě do pokoje.
   Je konec. Všechno je ztracené. Zničil jsem to. Ona mi neodpustí. Proč jen jsem ráno chodil dolů? Musím se jí znovu omluvit. Zaklepal jsem a opatrně vstoupil dovnitř. Dělala si čaj a dál mě ignorovala. Dokonce prošla kolem mě a ani se na mě nepodívala, nevyhodila mě, nenadávala, nic. Jako bych neexistoval. ,, Isabel .. prosím .. mě to moc mrzí. Prosím tě .. mluv se mnou. Křič, nadávej, mlať mě, ale nepřehlížej mě. "
   Nejspíš jsem to po ní neměl chtít. Otočila se ke mně s nenávistným pohledem a začala mě strkat pryč z pokoje. ,, Vypadni! Táhni odsud! Jasně jsem ti řekla, že už tě nechci vidět, tak buď tak laskav a přestaň mi lézt do pokoje! "
   Rázem jsem se ocitl zas venku na mraze před jejím prahem. Rozhodl jsem se, že to nevzdám. Musím s ní mluvit za každou cenu. Začal jsem bušit na dveře, co mi síly stačily. Promrzlé ruce už jsem přestával cítit, ale nepřestal jsem. Po půl hodině vytrvalého bouchání prudce otevřela. ,, Jdi pryč! " vyštěkla a chytala se zase zavřít. Byl jsem ale rychlejší a strčil mezi dveře a rám ruku. K mé smůle si toho nevšimla včas a bouchla dveřmi. Bolestí mi vhrkly do očí slzy, a kousl jsem se do jazyka, abych nevykřikl. Měl jsem pocit, že mi ruku přerazila.  Ale to nebylo důležité. Důležité bylo, že jen co si všimla, kvůli čemu nejdou dveře dovřít, zase je otevřela a s vytřeštěnýma očima vykřikla. ,, Proboha! Zbláznil ses?! Mohla jsem ti tu ruku zlomit! " zavrtěl jsem nad tím hlavou a začal jí přemlouvat. ,, Isabel prosím tě, vyslechni mě. Musíš si mě poslechnout. Nehnu se odtud, dokud si nepromluvíme. "
   Čekal jsem, že jí to alespoň trochu obměkčí. Držel jsem si zraněnou ruku a čekal na odpověď. Ale ona jen nadzvedla obočí, pokrčila rameny a s nezájmem pronesla. ,, Když chceš. Ale měl by sis přinést deku, mrzne. " Pak mi zavřela před nosem a já zůstal sám.
   S pocitem naprosté prohry jsem se sesunul na zem a rozhodl se dostát svému slovu. Nehnu se odtud, ani kdyby tu ze mě měl zůstat jen kus ledu. Slzy si pomalu hledaly cestičku z mých očí. To jsem ale dopadl. Opuštěný, nešťastný, a aby toho nebylo málo, ruka mi začíná pěkně otékat.
   A můžu si za to za všechno sám. Isabel má pravdu, co je to ode mě za lásku, když bych jí klidně prodal kvůli tomu, abych já byl spokojený? Jsem neuvěřitelný sobec. Sám sobě jsem připadal tak odporný, až se mi ze mě chtělo zvracet. Nemůžu se jí divit, že mě nenávidí. I já k sobě pociťuji nenávist.
   Schoulil jsem se u jejích dveří, a i když jsem věděl, že je to marné, modlil jsem se, aby se nade mnou slitovala. Přeci mě nemohla přestat z minuty na minutu milovat. To snad ani nejde, ne? Nebo ano?
   Snad mi dokáže někdy odpustit.
   Pomalu jsem se smiřoval s tím, že tady už nic nezmůžu. Tohle je definitivní konec. Nemám u ní šanci. Celý prokřehlý jsem se zvedal ze země a snažil se bránit závratím, které mě přepadaly. Z očí mi padala jedna slzy za druhou. Nebyl jsem ale sám, kdo brečel.
   Za Isabelinými dveřmi se ozývalo tlumené vzlykání. Chvíli jsem přemýšlel a pak se rozhodl zariskovat. Potichu jsem vzal za kliku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Život po smrti - 89.kapitola alca.fe 13. 01. 2010 - 21:33
RE: Život po smrti - 89.kapitola laneey 13. 01. 2010 - 21:33
RE: Život po smrti - 89.kapitola brity 13. 01. 2010 - 21:53
RE: Život po smrti - 89.kapitola sára 13. 01. 2010 - 21:57
RE: Život po smrti - 89.kapitola love.u2 13. 01. 2010 - 22:38
RE: Život po smrti - 89.kapitola lenka* 14. 01. 2010 - 15:47
RE: Život po smrti - 89.kapitola revolucionrever 17. 01. 2010 - 15:28
RE: Život po smrti - 89.kapitola zuzik.14 25. 01. 2010 - 12:55