Tak jsem začala psát novou povídku..uvidim jak mi to půjde a jak se bude líbit vám..podle toho budu pokračovat :-)
1.kapitola
,, Všichni tu na tebe čekáme "
Bylo brzy ráno, okolo páté. A přesto se v jedné z ložnic velkého domu rozsvítilo. Ta ložnice patřila Michaelovi. Posadil se posteli. Bylo mu špatně od žaludku, ale snažil se to překonat. Šel spát po půlnoci, takže toho moc nenaspal. Jako celý týden. Připravoval se totiž na koncert, takže měl hodně zkoušek. Bavilo ho to, miloval to. Dnes se ale necítil dobře, byl hrozně unavený. Nevolnost nepřešla a Michael rychle běžel do koupelny. Zvracel, motala se mu hlava a třásl se zimou. Když mu bylo líp, vrátil se do postele, alespoň na chvíli si odpočinout a zahřát se.
Půl hodiny se převaloval sem a tam. Nakonec usoudil, že už stejně neusne, a protože se cítil líp, rozhodl se jít na zkoušku.
Se všemi se pozdravil a domluvili se na tom, co se bude dnes zkoušet. Michael zpíval a tancoval jako vždycky. Ale asi při desáté písničce začal být nesoustředěný, nevybavoval si kroky a nedokázal zpívat. Poslední, co zaslechl, byly zděšené hlasy volající jeho jméno. Pak se s ním všechno zatočilo a on se propadal do černé tmy ..
,, Michaeli? " jeho kamarád Paul s ním třásl, ale Michael nereagoval. Všichni nad ním byli sklonění a mluvili jeden přes druhého. ,, Co je s ním? " ,, Dýchá? " ,, Zavolejte někdo záchranku " ,, Michaeli " ,, Co se mu stalo? " ,, Proč omdlel? " ,, Bude v pořádku? " ,, Michaeli " ,, Zavolal už někdo tu záchranku? " ..
Nic z toho Michael nevnímal. Byl v bezvědomí.
Záchranka konečně dorazila a dva záchranáři měřili Michaelovi puls. ,, Puls má slabý, ale má. " Opatrně ho naložili na nosítka a dali do sanitky. Paul jel s nimi.
V nemocnici se ho hned ujali doktoři. Paul čekal v čekárně na výsledky vyšetření a měl o Michaela velký strach. Konečně se ukázal doktor. Nečekal už na něj jen Paul, ale i Michaelova rodina, které zavolal. ,, Pane doktore, co je s mým synem? "ptala se Kathrin. ,, Paní Jacksonová, váš syn sem byl dovezen s totálním kolapsem organismu. Je na jednotce intenzivní péče. Je mi to moc líto, ale pořád je v ohrožení života. Zatím se neprobudil a nemůžu vám s jistotou říct, jestli se ještě někdy probere. Budeme dělat vše co je v našich silách. "
Kathrin se v náruči svého manžela rozplakala. Nemohla tomu uvěřit. Její Michael že je v ohrožení života? Proboha vždyť je mu teprve 30! Je tak mladý. ... Celá jeho rodina byla otřesená. ,, Smíme ho vidět? " ptala se nejmladší Janet.
,, Smíte. Je na pokoji sám, ale obávám se, že vás nebude vnímat. " To jim nevadilo, i přesto ho chtěli vidět. Jeho maminka a sestry se při pohledu na něj znovu rozplakaly. Michael se ztrácel v posteli. Byl úplně bledý. Kolem něj bylo plno přístrojů. Monitor srdce slabě pípal. V ruce měl zapojenou kapačku. Byl to smutný pohled.
Kathrin se nad ním sklonila, pohladila ho po tváři a šeptala mu do ucha ,, Musíš se probudit miláčku, všichni tu na tebe čekáme. " ..