Susieajejipovidka | 9.kapitola

   Caroline se ráno protáhla v posteli, ale vstávat se jí nechtělo. V noci měla zase ten divný sen. Něco jí to připomínalo, ale nedokázala si vzpomenout co. Mnohem častěji se jí v něm zjevovala silueta vysokého muže.

   Na dveře někdo zaklepal. ,, Dále " vyzvala neznámého klepajícího Caroline a napadlo jí, že by to mohl být Michael. Udělalo by jí to radost.

   Do dveří ale nevstoupil on. Stála tam její maminka ,, Ahoj holčičko, jak se máš? " bylo vidět, jak moc svou dceru miluje. O to to bylo pro Caroline těžší. Protože ona měla pocit, že pred ní stojí cizí žena. Ještě jí nedokázala říct , mami ´. Nedokázala projevit city, protože si na maminku nevzpomínala. I když před ostatními se tvářila, že už se se ztrátou paměti vyrovnala, nebylo to tak. Často v noci plakala a usilovně se snažila si vzpomenout. Její námaha ale byla zbytečná, nedokázala si vzpomenout na nic. ,, Mám se dobře, děkuji. " Chvíli si povídali, ale neměli moc o čem mluvit. Maminka odešla kolem jedenácté hodiny. Caroline se za ní smutně dívala. Bylo jí líto, že je kvůli ní utrápená. Maminka se sice snažila nedat na sobě nic znát, ale bylo poznat, že jí to trápí. Vždyť jí nepoznávala její vlastní dcera.

   Caroline si otřela slzu, která se jí skutálela po tváři a posadila se. Opřela si hlavu o kolena a přemýšlela, co bude dnes dělat. Vzpomněla si, že slíbila Michaelovi, že se za ním zastaví. Vyskočila z postele, natáhla si rychle župan a šla se podívat, jestli není na balkoně. Ten byl prázdný, tak šla ven z pokoje a zaťukala na jeho dveře. Zevnitř se ozvalo rozespalé ,, Dále. "

   Vstoupila dovnitř a usmívala se na něj. ,, Doufám, že vás nebudím. " ,, Nebudíte, už jsem pár minut vzhůru, jen se nějak nemůžu rozkoukat. " smál se na ní a ona se taky usmála. ,, Posaďte se. "Nabídl jí Michael místo v křesle, které stálo blízko postele. Ona si sedla a dívala se na něj. ,, Vypadáte roztomile, když jste takhle rozespalý. " Michael se začervenal a posadil se. ,, Jak jste se vyspala? " Caroline mu odpověděla popravdě ,, Moc dobře ne. Už pár dní se mi zdá pořád ten samý sen, ale já ho nechápu. " Vyprávěla Michaelovi, co se jí zdálo a on jí pozorně poslouchal. ,, Proč jste vlastně ztratila paměť? " zeptal se zaujatě. ,, Já si nevzpomínám, jak se to stalo, ale paní Bladeová, to je má matka, mi říkala, že to byla autonehoda. " Michael se zarazil ,, Paní Bladeová? Říkáte své mamince příjmením? " Caroline posmutněla a řekla mu, jak to teď má s rodinou. ,, Víte, oni se o mě všichni moc hezky starají, ale pro mě jsou to cizí lidé. Na nikoho z nich si nevzpomínám, poprvé jsem je viděla až tady v nemocnici. Moc se snaží a přetvařují se, ale poznám, že jsou zklamaní. " Z očí se jí koulely slzy jako hráchy a Michael jí je z tváří něžně otíral. Bylo mu jí moc líto. On proti ní nemá vlastně skoro žádný problém. Chtěl by jí pomoci, ale nevěděl jak.