tak, jak jsem slíbila, pokračuju i tady :-D..sice jsem asi uplnej magor, když píšu naráz dvě povídky,ale já nemůžu pomoc :-D ..mě to prostě baví :-)..
25.kapitola
,, Žádost "
,, O co jde? " zeptal se Michael, když už seděli v obýváku a před sebou měli hrnečky s kouřícím čajem. ,, Chci to probrat jenom s tebou. " řekl Joseph a nepřímo, a taky trochu netaktně, tím naznačil, že tam Kirsten nechce. Ta pochopila a zvedala se k odchodu. Michael jí ale chytil a nenechal jí odejít. ,, Kirsten je moje přítelkyně, nemáme před sebou žádné tajemství, stejně bych jí to řekl, takže tu zůstane. " Joseph se sice zamračil, ale přikývl. Kathrin se usmála. Byla ráda, jakou má její syn pevnou vůli. Vždycky se uměl Josephovi postavit a říct, co si myslí. Zápasil a vzpíral se mu už jako maličký klučina. ,, Takže? " prolomil Michael ticho, které nastalo.
Kirsten se tu necítila dobře. Připadala si jako vetřelce, protože přesně tak na ní Joseph pohlížel. Věděla ale, že jí tu Michael potřebuje. To, jak naléhavě jí chytil za ruku, mluvilo za vše. Nemohla ho nechat samotného, rozhodla se, že Josephovy nepříjemné pohledy vydrží.
Michael čekal na odpověď, ale vypadalo to, že Joseph snad oněměl. Michael se díval chvíli na něj, pak na Kathrin. Ani jeden z nich nepromluvil a on začal ztrácet trpělivost. ,, Řekne mi už někdo konečně, co se děje, nebo tu budeme jen sedět a koukat na sebe? " Kathrin se podívala na Josepha. Tohle byla jeho starost, ať si to vyřídí sám. Michael pořád čekal, ale začínal toho mít dost. Nebylo mu dobře, chtěl by se vrátit i s Kirsten do postele. Josef se pořád ještě nerozhoupal k tomu, aby něco řekl. Ani se na Michaela nepodíval. ,, Dobře, mami, promiň, ale není mi moc dobře a Joseph zřejmě nic nepotřebuje, takže .. " Joseph ho ale přerušil ,, Potřebuju peníze. " Michael nechápal, o čem to mluví. Kathrin se na Josepha podívala se zvednutým obočím a odkašlala si. ,, Teda.. já .. chtěl jsem říct, že bych .. že mám problém a .. potřebuju prostě peníze. " Michael, ačkoliv mu Joseph už mnohokrát ublížil, by mu pomoc nikdy neodmítl, přece jen to byl jeho otec a on ho měl rád.
Už se nadechoval, aby mu to řekl, ale Josephova výbušná povaha byla zase jednou rychlejší. Začal na Michaela křičet. ,, Nebýt mě, nejseš nic. Byl bys jen ubohá nula, kdybych tě já všechno nenaučil a nepostaral se o tvůj rozjezd. Vděčíš mi za všechno, co teď máš! " Kathrin ho několikrát nazlobeně okřikla. Kirsten byla zhnusená tím, co všechno dokáže Joseph říct svému synovi. Stiskla Michaelovi ruku, ale ten byl podivně klidný. Jen z jeho tváří se vytratila ta sladce růžová barva, která mu dodávala dokonalé vzezření anděla. To, co Joseph řekl, se ho muselo bezpochyby hodně dotknout, přesto, když promluvil, nebylo na jeho hlase nic poznat. Žádné emoce. Byl dokonale chladný. ,, Vlastně, chtěl jsem ti říct, že ti ty peníze dám. Řekni, kolik potřebuješ. "
Joseph na něj zíral s otevřenou pusou a nebyl schopný odpovědi. Proto se znovu ujal slova Michael. ,, Pojď, řekneš mi, kolik potřebuješ, vypíšu ti šek. " Zvedl se a Joseph kráčel sebevědomě za ním.
Kirsten a Kathrin spolu zůstaly v pokoji samy. Dívaly se na sebe s překvapeným a zároveň ustaraným výrazem. ,, Co to bylo? " zeptal se Kirsten. ,, To nemám tušení. Ale myslím si, že má Michael prostě vztek a dusí ho v sobě. Kirsten, já, chtěla bych se ti taky omluvit za to, jak jsem se zachovala, když jste byli u nás. " ,, To nic, paní Jacksonová, chápu to. " Kirsten se na ní usmála a Kathrin byla ráda, že si to vyjasnili. Kirsten se jí líbila. Byla milá, hezká a stála Michaelovi po boku v jakékoliv situaci.
Jsoeph a Michael se vrátili zpět. Z Michaelovy tváře pořád nebylo nic poznat, zato v té Josephově se zračil vítězoslavný výraz, když si do kapsy u kabátu schovával šek na značně vysokou částku. ,, Michaeli, miláčku, jsi v pořádku? Je ti dobře? " starala se Kirsten, když se dívala do jeho prázdných očí a na bledé tváře. ,, Vlastně mě docela bolí hlava, takže si půjdu lehnout. " Políbil svou maminku a na Josepha se ani nepodíval. Potom, sám, odešel do ložnice.
