Dívka s hlasem anděla

Prolog

            "Zatím všichni tvoji spolužáci v klidu vypovídali, proč se k nim taky nepřipojíš?" Otázal se jí nudně vyhlížející chlápek, agent FBI Paul Henry – jak se jí představil, ale ona dál zarputile mlčela. Za prvé, neměla chuť mu cokoliv vykládat o sobě nebo i o někom z jejich přátel a známých a za druhé, nebyla hloupá, věděla moc dobře, že bez právníka jim nemusí říct zhola nic.

            "Podívej se děvče, já chápu, že jste všichni vyděšení a překvapení tím co jste našli, nebo co tvoji spolužáci našli, ale oni mi řekli, že jsi tam byla taky, když objevili tělo, proto jsem si tě sem zavolal, abych se mohl zeptat na pár otázek. Tak co kdybychom začali tím, že mi laskavě sdělíš sama celé své jméno. Není to sice tak, že bych si nemohl od ředitele vyžádat tvou složku, Juliette, ale rád bych, aby ses snažila trošku spolupracovat, chtěl bych slyšet o tobě od tebe samé, tak co?" složil ruce na stůl a na chvíli se jí zahleděl do očí. Ale byl to jen mžik, jen pár sekund předtím, než dívka s dlouhými vlasy a hlubokýma hnědýma očima otočila hlavu stranou.  Agent FBI si povzdechl a kývla na zástupce ředitele, pro kterého to bylo znamení, aby se otočil k vysokým policím, ve kterých se v jedné části skýtalo neuvěřitelné množství různých desek s papíry, pořadačů na účty a faktury a mnoho dalších tiskovin nutných k vedení školy. Úplně na kraji bylo pár zamčených skříněk, které uvnitř schovávaly osobní záznamy všech zdejších studentů.  Zástupce ředitele s e v jedné ze skříněk chvíli přehraboval a pak vytáhl světlé modré desky, které hned vzápětí podal již čekajícímu agentovi. " Tak se na tebe podíváme, Juliette ... Mosley"