Tak tady je třetí kapitolka...zanechte prosím komentář :-)...
3. kapitola
Moc dlouho to ticho holkám nevydrželo, za chvíli se třídou začalo ozývat tlumené ,, Cože? " a " to si snad dělá srandu ne? " A o čem že to tedy mluvily? Vraťme se o pár okamžiků zpět ..
... Po této odmlce začala profesorka znova mluvit " Naše škola se rozhodla, že pomůže s charitativním koncertem. Za malou chvíli se v těchto dveřích ukáže ten, kdo to má celé na svědomí. Doufám, že ho náležitě přivítáte a budete se chovat slušně. " Při těchto slovech jí pohled opět sklouzl k Lilly, ale pokračovala hned dál. " Protože než začneme s přípravami a nácvikem na koncert, stráví pan Jackson pár dní v naší třídě. "
A právě těch několik několik posledních slov vyvolalo mezi děvčaty vzrušený hovor.. " Vážně řekla Jackson?? "ptala se s vykulenýma očima Eve. " jakýho Jacksona má na mysli? Nemyslí, přece nemůže vážně myslet TOHO Jacksona.. ? " Eve začínala být pomalu hysterická, Michael Jackson byl totiž jejím velkým idolem a představa toho, že by ho měla už za pár okamžiků vidět na vlastní oči jí přiváděla k šílenství. Eve panikařila " Jak vypadám? Co když se na mě podívá? Jak se mám tvářit? Bože, proč jsem si zrovna dnes vzala jen tohle obyčejný černý triko?? "...
" Eve zpomal! " ozvalo se z lavice vzadu. Byla to Claire, další Evena, Lillyina a Katyina kamarádka, která ale nebyla na intru a do školy každodenně dojížděla. Na všech hodinách seděla společně s Lilly a obě měly co dělat, aby vydržely být chvíli potichu a nevyrušovat v hodině. Ovšem tentokrát Eve v mluvení jednoznačně vedla.
Lilly, Claire i Kate se při pohledu na Eve musely smát. O její veliké lásce k Michaelovi věděly, protože Eve znala zpaměti snad všechny jeho písničky a každý den na ně na intru tancovala. Vlastně jen díky tomu znala nějaké jeho písně i Lilly, nejvíce se jí asi líbila I´ll be there, kterou zpíval jako malý. Jinak se o Michaela Jacksona moc nestarala, popravdě, byl jí úplně lhostejný.
......................................................................................................
Michael seděl v autě vedle Petera a zadumaně hleděl z okna. Přemýšlel, jak to bude všechno probíhat. Má prý strávit pár dní se třídou, která se má na koncertě také podílet, pomáhat mu a být mu plně k dispozici..
... " Hej, Michaeli, posloucháš mě vůbec?! " vyrušil ho Peter z myšlenek. Mluvil na Michaela už dobrých pět minut, ale ten ho vůbec nevnímal, až teď se na něj otočil a nechápavě se na něj podíval. ,, Promiň, říkal si něco? " " Jo, to jsem teda řikal. Co to s tebou je? To pořád přemýšlíš nad tím koncertem? Nech už to být a koukej nahodit příjemnější výraz. "
Michael si povzdechl a snažil se na tváři vykouzlit úsměv. A docela se mu to povedlo.
Asi za deset minut zastavilo auto před vysokou, starou budovou tmavé barvy. Peter i Michael vystoupili a společně se dvěma bodyguardy vkročili dovnitř. To, co následovalo Michaela velmi překvapilo...