2.kapitola
Když se Lilly, Eve i Kate konečně nastrojily, vyrazily společně do školní jídelny na snídani. Po snídani se ještě vrátily na internát pro učebnice a už jim nic nebránilo v tom, aby zasedly do školních lavic.
Ve škole se dělo něco zvláštního. Profesoři byli nervózní, uklízečky ometly ze stěn snad i ty nejmenší pavučinky a studenti se tvářili velmi nechápavě. Holky celou cestu do třídy hádaly, co se asi bude dít tak významného, že všichni blázní.
Jakmile vešly do jejich třídy, která byla do žluta vymalovaná a lavice byly béžové barvy s maličkými medvídky, zjistily, že i jejich spolužačky nemluví o ničem jiném, než o tom, co se to tu zas bude dít...Třída do které Lilly, Eve a Kate chodily , byla složená ze samých dívek. Vlastně se není tak moc čemu divit,protože dívky navštěvovaly SPgŠ (obor předškolní pedagogiky), a i když před čtyřmi lety byli u přijímacích zkoušek i čtyři chlapci a dva z nich na školu přijali, první školní den se do třídy nedostavili.. Možná se zalekli té spousty děvčat,kdo ví J...
Chvíli poté, co se holky usadily do svých lavic, zazvonilo na hodinu. Do třídy vešla starší žena menší postavy, s odbarvenými vlasy sčesanými do zvláštního účesu.. Její studentky s oblibou říkaly, že už se s tou helmou na hlavě asi narodila... Byla to jejich třídní, paní profesorka Stoneová. V Lillyině tváři se objevil nepatrný náznak nelibosti. Ačkoliv p. Stoneovou nemělo rádo více holek, Lillyin případ byl horší.. Ony dvě si prostě nesedly od prvního okamžiku a častou výměnou názorů to dávala jedna druhé dost najevo..
Stoneová se postavila za katedru, upřela oči na třídu a spustila ,, Takže, děvčata, již včera jsem vám naznačila, že naše škola se chystá zúčastnit nečeho velkého. Bude se to ale týkat hlavně vás, jakožto maturitního ročníku a účast na této ,akci‘ se vám do maturity započítá,samozřejmě podle toho, jak se budete prezentovat." Odmlčela se a podívala se na Lilly s úsměvem, který byl tak falešný, že by to poznal i naprostý hlupák.
Po této odmlce začala znovu mluvit, ovšem to co tentokrát řekla, vyrazilo všem dech a ve třídě se rozhostilo ticho...
....................................................................................................................
Mezitím si Michael v hotelu dával sprchu, aby se trochu probral. Necítil se zrovna nejlíp... To, co nakonec udělal manažer s jeho nápadem na charitativní koncert se mu ani trochu nezamlouvalo, měl z toho hrůzu.
Ale než stačil jakkoliv protestovat, bylo už všechno zařízené.
Michael se oblékl, vyčistil si zuby, namaloval si linky kolem očí a vyšel z koupelny. V pokoji už na něj čekal jeho již zmíněný manažer Peter. ,, No to je dost Michaeli ! Musíme vyrazit, určitě už na nás čekají.. ale .. co je to s tebou? Vypadáš příšerně. " ,, No to ti děkuju " ušklíbl se Michael. Peterovi došlo, jak jeho věta asi vyzněla ,, Promiň, tak jsem to nemyslel, ale co se teda děje? " " Neděje se vůbec nic, jen se na to nějak necítím " pronesl Michael s velmi utrápeným výrazem. " Ale no tak, Michaeli! To už jsme probírali asi stokrát! Koncert bude samozřejmě charitativní, ale taky dost užitečný pro tvou kariéru.. Je dobré zapojit obyčejné lidi. " Michael se na Petera zamračil, nelíbilo se mu, že ho neustále nadřazoval nad ostatní. Peter si jeho nesouhlasného pohledu vůbec nevšímal " Tak už pojď,určitě se ti tam bude líbit. "
Jenže o tom Michael dost pochyboval, ale co mohl dělat? Už na něj přeci čekají...