Susieajejipovidka | Život po smrti 2 - 18.kapitola

Život po smrti – Isabel

18.kapitola

   V hlavě jsem měla šílený zmatek. A nebylo to jen tím, že se mě ani ne před pěti minutami snažil někdo zlákat k nepěkným věcem. Důvodem mého zmatku byl spíš .. Michael. Michael a jeho rty, které jsem stále cítila na těch svých, ačkoliv už tam dávno nebyly. Co to bylo? Co to znamená?

   Přemýšlela jsem, jaký z toho mám vlastně pocit. Těší mě to? Líbilo se mi to? Ach bože, já nevím. Všechno bylo tak složité. Nedokázala jsem sama sobě odpovědět. Očima jsem hledala pomoc u Michaela, čekala jsem, že mi to nějak objasní.

   Té pravé odpovědi, v kterou jsem se zapřením tajně doufala, jsem se ale nedočkala. ,, Víte .. já .. vy .. byla jste .. no a já .. nevěděl jsem .. " Michael opět blekotal, jak bylo jeho zvykem. Ale i tak jsem poznala, co tím chtěl říct. Přestože na téhle situaci nebylo ani za mák směšného, neubránila jsem lehkému zasmání. Jsem tak naivní a pitomá, že to svět ještě neviděl. Vždyť ten polibek samozřejmě nic neznamenal. NEZNAMENAL.

   Tedy .. jistě že něco znamenal. Nejspíš mě zachránil před mou vlastní hloupostí. Ale neznamenal přesně to, co by měl znamenat snad každý polibek. Nevyjadřoval ty pravé pocity. Mám tě rád .. líbíš se mi .. Bylo to jen pouhé zachraňující gesto.

   ,, Michaeli .. díky. Vím, proč jste to udělal. A jsem moc ráda. " chtěla jsem mít tenhle rozhovor co nejrychleji za sebou. Nač se v tom pitvat? Už tak jsem se ztrapnila až dost.

   Michael se ale k mému údivu pousmál a nadšeně se zeptal. ,, Vážně? " Upřímně .. moc jsem tu jeho otázku nepochopila. Myslela si snad, že se za tu záchranu budu zlobit? Někdy se v něm vážně vůbec nevyznám. ,, Jo. Udělal jste to, abych vás začala vnímat. A moc vám děkuji. Málem mě dostal. "

   Abych ještě víc potvrdila pravdivost svých slov, pokývala jsem hlavou. Michael se s podivným úšklebkem pousmál a zadíval se do země. Nastalo trapné ticho. Co víc si přát, že? Jenže co se v takových situacích říká? Už jste někdy něco podobného zažili?

   Nakonec se jako záchranářem situace ukázal být opět Michael. Otočil se na staršího anděla, od odehnání toho Adriena postával kus od nás, díval se kolem a netrpělivě přešlapoval. Bylo vidět, jak ho potěšilo, když jsme ho konečně začali brát na vědomí. Nejspíš hořel nedočkavostí, aby to mohl vyprávět celému nebi. Paráda. Dnes mám vážně skvělý den.

   ,, Promiňte pane, ale kdo to byl? " Neznámý starší anděl přistoupil k Michaelovi s napřaženou pravačkou. ,, Dovolte, abych se nejdřív představil. Jmenuji se Roland. O vás dvou už jsem slyšel. Vlastně o vás slyšeli všichni. Respektive o vašem nepříliš podařeném začátku. " Podíval se na mě a já si uvědomila, o čem mluví. Ten den kdy jsem Michaelovi utekla a navštívila rodinu, ačkoliv to bylo zakázané. Jistě že o tom všichni slyšeli, nejspíš jsme teď byli všem novým andělům předkládáni jako varování, co se může stát, když neuposlechnete. Roland mezitím mluvil dál. ,, Michael a Isabel, že? Těší mě. Nu .. a nyní abych vám odpověděl .. To byl Adrien. Temný anděl. Odvádí ze světa duše zločinců a zlých lidí. Občas jim pomůže ke skonu, ale je mu jedno, že při tom přijdou o život i nevinní. Zrovna jako dnes. Tahle spoušť je jeho práce. " Ukázal rukou kolem sebe a mě polila hrůza.

   Tolik smutku a utrpení, kvůli jednomu zloduchovi? Panebože, k čemu mě to jen lákal? Málem jsem se stala součástí téhle zkázy. ,, Vybírá si na pomoc hodné anděly, " vysvětloval dál Roland ,, které ze světa někdo sprovodil násilím, nebo kterým bylo za života hodně ubližováno, protože mají sklon k tomu, aby se přiklonili k temnotě. Adrien je láká a využívá při tom jejich vnitřní bolest. Vy dva jste pro něj byli jako poklad. Tebe zabili. " ukázal na mě a pak se otočil k Michaelovi ,, A tobě ubližovali. " Chvíli se na Michaela díval a pak opět s úsměvem dodal. ,, Máš docela odvahu Michaeli, ještě se nenašlo moc andělů, kteří by mu zvládli oponovat. A myslím, že ještě žádný jiný anděl nezachránil jiného anděla před temnotou. A zvlášť ne takovým způsobem. " Uchcechtl se a Michaelovi se rozlévala do tváří rudá barva. I mě bylo poněkud horko. Musí na to pořád narážet?

   Naštěstí už dál nic neříkal a šel si zpět po své práci. Zůstali jsme s Michaelem sami dva. Koukala jsem na něj a čekala nějaké pokyny. Doufala jsem, že celá ta věc s temnotou a polibkem už je uzavřená.

   Michael se ale zachoval divně. Letmo se na mě podíval a pak zadrmolil tak rychle, že mi pár minut trvalo, než mi došlo, co že to vlastně říkal. ,, Musíme jít pracovat. Jména znáte, tak to zkuste sama, je jich tu hodně. Kdyby byl nějaký problém, tak mě zavolejte. "

   Než jsem stihla zareagovat, ztratil se jako pára nad hrncem a já zůstala stát uprostřed toho zmatku sama.

                              Tak jsem tu s dalším dílečkem .) .. mám uplně předelanej počítač a nevím proč, se mi ty díly nechtějí zkopírovat z wordu přesně, takže to vypadá uplně jinak než ty díly co jsem psala dřív :-/ .. snad to těch pár lidí co to ještě čtou baví :) .. budu se teď snažit přidávat častěji .) .. i když tak za měsíc se stěhuju a budu bez netu asi na hodně dlouhou dobu :-/ :( .. Takže si vždycky napíšu doma pár dílů dopředu a pak kočím k mamce abych je sem vložila :) .. díky, že jste byly předtím tak trpělivý :) .. vaše Susie :)