Naše Nicollete začínala být v tanci tak dobrá, že mi mohla pomáhat s výukou menších dětí, těch předškolních. Na tancování rodičů s dětmi byla už přeci jen dost velká, tak mi tam alespoň vypomáhala. Baví jí to a mě to těší.
Našla si k tanci ještě dalšího koníčka. začala se zajímat o vaření. V kuchyni se pořád motá kolem mě a na všechno se ptá. Ráda jí odpovídám. Dokonce jsme spolu už upekly i jablečný koláč. Jack si na něm moc pochutnával. Napdlo mě, že by nebylo špatné zřídit ve škole další kroužek. možná bych jako vyučující mohla najmout nějakou šikovnou maminku, co ráda vaří a peče.
Pověděla jsem o tom i Nicollete. ,, Co bys řekla na kroužek vaření, myslíš že tam chodily i tvé kamarádky? " Nicollete se zamyslela a pak pokrčila rameny. ,, Myslím že by to bylo super, mě vaření baví a Anyu taky, pořád nám vypráví o tom, co nového se naučila. " Na chvíli se odmlčela. ,, Ty mami .. dneska jsem ve škole viděla nějaký nový děti. Bylo jich dost. Dvě holky a čtyři kluci. Vypadali jako sourozenci .. "
Ani nemusela dopovědět a hned jsem věděla o kom mluví. ,, Ahá, ty myslíš Jacksonovi. jsou tu noví, přistěhovali se před pár dny a přišli se s maminkou zapsat do školy. Jejich maminka říkala že má doma ještě tři děti ale ty už školu dokončili. Jeden z nich je vlastně stejně starý jako ty, bude s tebou v ročníku. " usmála jsem se na ní a ona pokývala hlavou. ,, A budou taky chodit na nějaký kroužek? "
Připadalo mi, že se nějak moc zajímá, ale odpověděla jsem. ,, Ano, každý z nich bude někam chodit a ne jen na jeden. Jistě se s nimi už brzy seznámíš blíž. " Nicollete vzala tuhle odpověď jako uspokojivou, přikývla a dál si hleděla svých lupínků.
Když jsem jí říkala, že se s nimi jistě už brzy seznámí, nebyla jsem daleko od pravdy. A to jsem ještě nevěděla, co všechno se tím seznámením ujasní.