5.kapitola

2. březen 2010 | 20.13 |
blog › 
5.kapitola

Mé kouzelné dítě
5.kapitola
Marseille, Francie
   Je neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí. Nicolette už byly čtyři měsíce. A stále se učila nové věci. Když jsme na ni promluvili, tak se za naším hlasem otáčela. A taky se jí strašně líbilo, když mohla v kočárku sedět. To se na mě celou dobu usmívala. Katlin k nám dál brala svou neteř Vanessu a Nicolette to velmi prospívalo. Přestala se bát tolik lidí a ani nám přes den moc neusínala, když se zabavila hrou s Vanessou.
   Jack si jí přes den moc neužil, tak jí aspoň chodil uspávat. Začal jí číst a vyprávět pohádky. Vždycky jsem si stoupla do dveří a pozorovala je. Jack ležel na posteli, Nicolette měl položenou na hrudi a tichým hlasem vyprávěl. Ona si do toho broukala nebo žvatlala až do té doby, než se úplně unavila a většinou s palcem v pusince, který jsem jí pak vyndala, usnula. A vydržela spát skoro celou noc. Jack jí opatrně přenesl do postýlky a šel se věnovat mě.
   Ta největší legrace s ní ale byla, když jsme jí položili před zrcadlo. Nejprve se prohlížela a sahala na odraz ručičkama. Pak se začala hlasitě smát. Mohli jsme se nad ní s Jackem rozplynout, jak byla sladká. Mávala ručičkama a výskala. Nejspíš nechápala, že to miminko naproti ní je ona sama. Pro ní bylo důležité, že je to miminko legrační.
.........................................................
Gary, Indiana
   S Michaelem jsem chodila každý měsíc na pravidelné kontroly k lékaři, a protože Joseph byl v práci, Rebbie a Jackie ve škole a Tito s Jermainem ve školce, brala jsem La Toyu a Marlona vždy s sebou.

La Toya šla vedle mě a celou cestu si poskakovala a prozpěvovala. Marlon se jí chvíli držel za ruku, ale dlouhé procházky ještě nezvládal, takže zbytek cesty jsem ho musela mít na ruce a tou druhou jsem před sebou tlačila kočárek s Michaelem.

   Ten mě uměl pěkně potrápit. Nesnášel, když musel v kočárku ležet, takže křičel na celé Gary. Jenže když jsem zvedla opěrku, aby mohl sedět, tak se zase snažil vyklánět, aby mu z okolí náhodou nic neuteklo. Trnula jsem hrůzou, že vypadne. ,, Ne .. Mikeu, nesmíš zlobit maminku. Hačej v klidu. " Umlouvala jsem ho marně.
   Nakonec jsme holt jeli celou cestu doprovázení Michaelovým brekem, protože jsem ho zase položila. Alespoň že u lékaře se ztišil. Tam pro změnu ani nedutal. Schovával si to totiž na zpáteční cestu domů. Ale to už jsem ho nijak nenapomínala, protože jsem byla šťastná. Pokaždé jsem od doktora odcházela s úsměvem a vědomím, že mám doma krásné a zdravé miminko. I když trochu ukřičené.
   Michael si všechno vynucoval pláčem a vztekáním. Když jsem mu chyběla, začal nejprve jen slabě poplakávat, aby dal najevo svou nelibost, ale když jsem hned nepřišla, změnilo se jeho sladké vzlykání na vzteklý křik, protože nebylo vyslyšeno jeho přání.
   Poslední dobou ale křičel častěji. Začínala jsem mít strach, jestli ho něco netrápí nebo nebolí. Pak jsem ale důvod jeho pláče odhalila. Doslovně .. přistihla jsem ho při činu.
   Jackie stál u postýlky, Michael ležel na bříšku, což se konečně naučil, a hrál si s chrastítkem. Když byl v nejlepším, tak mu ho Jackie vytrhl z ručičky a mával mu s ním před obličejem. Mike nejprve nabíral, ale pak se rozkřičel. A v tu chvíli mu Jackie chrastítko rychle vrátil. Jenže jen co se jeho mladší bratr utišil, udělal mu to znova. A zas a zas.
   ,, No Jackie! " zahřměla jsem, až sebou cukl. Rychle strčil Michaelovi chrastítko do postýlky a dělal, jakože on nic. ,, Můžeš mi vysvětlit, proč ho tak zlobíš? " Vytáhla jsem uplakaného Michaela z postýlky a houpala ho, aby se uklidnil. Jackie mlčel a koukal do země. Nakonec pípnul. ,, Promiň mamko. " Zavrtěla jsem nad ním hlavou. ,, Tak proč jsi to udělal? Jackie, vždyť ty jsi přeci rozumný kluk. Podívej .. Mike je ještě maličký, on se neumí nijak bránit. " Jackie ještě chvíli koukal do země, ale pak začal vysvětlovat. ,, Ale já jsem mu nechtěl ubližovat. Myslel jsem, že si s ním budu hrát. " Říkal to tak upřímně, že jsem se musela usmát. ,, Ale zlatíčko, když Michael pláče, znamená to, že se mu něco nelíbí, víš? Tobě když se něco nelíbí, tak mi to povíš, ale to on ještě neumí, tak místo slov používá pláč. " Jackie pokýval hlavou. ,, Aha, to jsem nevěděl. " Pohladila jsem ho po vlasech. ,, Nevadí, teď už to víš. Tak dej bráškovi pusu, ať se na nás nemračí. " Jackie se usmál, vtiskl Michaelovi pusu na tvář a ten k němu natáhl ruce, aby si ho vzal do náruče. Sourozenecká láska je prostě nevyzpytatelná.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 5.kapitola brity 02. 03. 2010 - 20:46
RE: 5.kapitola laneey 02. 03. 2010 - 21:08
RE: 5.kapitola veru.jandova 02. 03. 2010 - 21:43
RE: 5.kapitola love.u2 02. 03. 2010 - 22:25
RE: 5.kapitola tamarpag 02. 03. 2010 - 23:13
RE: 5.kapitola michelle* 03. 03. 2010 - 17:08
RE: 5.kapitola lenka♪♫ 03. 03. 2010 - 20:30
RE: 5.kapitola revolucionrever 04. 03. 2010 - 16:00
RE: 5.kapitola hanisshka 09. 03. 2010 - 23:00
RE: 5.kapitola alča dobošová 07. 04. 2010 - 11:31