Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 128.kapitola
25. únor 2010 | 22.00 |
Život po smrti
128.kapitola
Zaklepal jsem a ani nečekal na pozvání. Vešel jsem dovnitř a spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsem na posteli viděl již usmívající se Isabel. Sednul jsem si vedle ní a pevně jí objal. ,, Jsi v pořádku? Jak se cítíš? " Pohladila mě po tváři a v očích jí tančily zamilované jiskřičky. ,, Už dobře miláčku, děkuju. " políbil jsem jí a podíval se na George. ,, Jak to šlo? "
George se usmál. ,, Skvěle. Ještě rychleji než jsem čekal. Teď už je všechno v pořádku a Isabel zvládá svou schopnost. Pořád ale musíš cvičit. " obrátil George svou pozornost k ní a ona přikývla. ,, To se neboj. Mám někoho, na kom to moc ráda vyzkouším. " Podívala se na mě s výhružným pohledem a mě zatrnulo. Bylo mi jasné, že mě čeká výslech a potom nejspíš velmi dlouhé kázání.
,, No .. tak já ti moc děkuju Georgi. Už půjdeme. " usmála se Isabel, oba jsme vstali a George nám popřál hodně štěstí. Drželi jsme se s Isabel kolem pasu a vydali se pomalu směrem k ní. ,, Opravdu už je ti dobře? " zeptal jsem se a ona se zastavila. Tázavě jsem se na ní podíval. ,, Je mi dobře zlato. Vážně. Jen jsem ti chtěla říct .. mezi všemi těmi myšlenkami, které jsem slyšela v hlavě, vynikaly nejvíc ty tvoje. Slyšela jsem, jak moc si myslel na to, aby mi bylo dobře. I to, jak krásně o mě smýšlíš. Děkuji miláčku. "
Pousmál jsem se. ,, Ale jdi ty, broučku. Za to přeci nemusíš vůbec děkovat. Miluju tě. Znamenáš pro mě celý svět. " Položila mi své dlaně na tváře a dlouze mě políbila. Pak mě vzala za ruku a zašeptala ,, Miláčku .. nebyly to ale jediné myšlenky, které ke mně od tebe dolehly. " Díval jsem se do země a nevěděl co na říct. Tak se slova ujala znovu Isabel. ,, Proč jsi mi o tom neřekl ty můj hlupáčku? " Pokrčil jsem rameny a podíval se k jejímu pokoji. ,, Můžeme o tom mluvit až uvnitř, prosím? "
,, Jistě.
Pojď. " Ruku v ruce jsme dorazili k ní a Isabel odstrčila židli od stolu. ,, Posaď se. " Poslušně jsem usedl a čekal, co bude dál. Bude se zlobit? Přečte si v mé hlavě všechno sama?
,, Nemusíš se bát zlato, nezlobím se, ani ti nebudu číst myšlenky. Pokud mi k tomu ovšem nedáš důvod. A upozorňuju tě, že lhaní je dostatečný důvod. " Zastyděl jsem se za to. Sakra jsem už přeci dost starý na to, abych věděl, jak moc doslovná je věta, že lež má krátké nohy.
,, Tak povíš mi o tom víc? Jak dlouho už jsou ty sny zpátky? " Podepřel jsem si hlavu a odpověděl. ,, Skoro čtyři týdny. " Isabel zavrtěla hlavou. ,, Tak dlouho? A ty mi nic neřekneš. Proboha Michaeli, to mi tak málo věříš? " Slyšel jsem v jejím hlase zklamání. Zvedl jsem hlavu a div si jí neukroutil. ,, To ne. Takhle to není Isabel. Já ti věřím, vážně. Jen jsem tě tím nechtěl zatěžovat. Opravdu. " zafňukal jsem a kulil na ní prosebně oči.
,, Ale Michaeli .. já s tebou chci prožívat všechno. Dobré i to zlé. Nesmíš se přede mnou uzavírat do sebe. " Seděla naproti mně a domlouvala mi. Víceméně jsem chápal, o co jí jde, ale ona nechápala, o co šlo mě. ,, A o co ti šlo? " zeptala se a já protočil oči. ,, Zlato, přestaň se mi hrabat v hlavě, není to fér. " ,, Promiň, když ty moc přemýšlíš. " zaculila se nevině a já se rozesmál. ,, Hele ty, nesváděj to na mě! " ,, Já to na tebe nesvádím. " nejprve se bránila, ale pak přešla do útoku. ,, A vůbec, neodbočuj od témata. O co ti tedy šlo? "
Zavrtěl jsem nad ní hlavou. ,, Šlo mi přece o to, abych tě tím netrápil miláčku, to si nepoznala? " zeptal jsem a nešťastně našpulil pusu. Pohladila mě po tváři. ,, Ale lásko, tys mě nechtěl trápit svými sny, ale trápíš mě tím, že ubližuješ sobě. Předpokládám totiž, že tvé neustálé zívání a velkou unavenost mají na svědomí právě tvé noční můry a děsy, že? " Neodpověděl jsem, jen pokýval hlavou.
Isabel mě dlouho zpovídala. Chtěla vědět o těch snech úplně všechno. Každičký detail. Když jsme skončili, byl jsem fyzicky i psychicky vyčerpaný. Vstala a dovedla mě k posteli. Ze skříně vytáhla moje červené pyžamo, ano to, o kterém jsem se zmiňoval před čtyřmi týdny. Od té doby nebylo použito. Pomohla mi do něj.
,, Miláčku potřebuješ si odpočinout. Hezky si lehni a zavři oči. Budu tady, nemusíš se bát. " Políbila mě na čelo a já zavřel oči. Neuběhlo ani pár vteřin a už jsem se propadal do neklidného spánku, plného nočních můr. Nevím, kolik času uběhlo od doby, kdy jsem zavřel oči, ale jen co jsem je znovu otevřel, hned mi došlo, že se něco děje. V pokoji se mnou nebyla totiž jen Isabel.
Komentáře
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | laneey | 25. 02. 2010 - 22:29 |
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | love.u2 | 25. 02. 2010 - 22:32 |
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | zuzik.14 | 25. 02. 2010 - 22:51 |
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | britanka | 26. 02. 2010 - 00:32 |
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | revolucionrever | 27. 02. 2010 - 18:37 |
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | hanisshka | 04. 03. 2010 - 17:09 |
| RE: Život po smrti - 128.kapitola | alca.fe | 14. 03. 2010 - 18:15 |