Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
6.kapitola
3. březen 2010 | 20.58 |
Mé kouzelné dítě
6.kapitola
Gary, Indiana
Po pěti měsících jsem musela začít Michaela přikrmovat, protože nepřibíral pořádně na váze. Posadila jsem ho do dětské židličky a nabrala na lžičku trochu přesnídávky. Když jsem mu jí chtěla dát do pusy, tak se začal vrtět, kopal nohama a ručičkama bouchal do desky stolku. ,, Ale no tak Mikeu, je to dobrůtka. Šup haminky. " Zkusila jsem to ještě párkrát, ale ne. Nakonec shodil misku na zem.
Vyndala jsem ho ze židličky, že to budeme zkoušet zase později, ale dopadlo to pokaždé stejně. Už jsem nevěděla jak na něj. Poprosila jsem Josepha, zda by to nezkusil on. Třeba si od něj Michael jídlo vezme. Jenže ten ho zlobil úplně stejně jako mě a Joseph na to neměl trpělivost. Nezbývalo nic jiného, než si nechat poradit.
Doktor říkal, že ho nemáme moc nutit, abychom mu jídlo neznechutili. Taky ho prý máme krmit, jen když nebude unavený. A zkusit to spíš umělohmotnou lžičkou, nebo dokonce mu nabídnou jídlo na mém prstě. Hned jsme to šli doma zkoušet. Energie měl Michael na rozdávání, ale k jídlu ho to stejně nedonutilo. Na umělou lžičku se nám šklebil úplně stejně jako na kovovou. S prstem už to bylo jiné. Mike byl zvyklý mít moje prsty v puse, protože pokaždé, když neměl dudlík, strkal si do pusinky místo svých ty moje. Takže když jsem mu prstem přejela po pusince, okamžitě jí otevřel. Jakmile ale zjistil, že můj prst chutná jinak než obvykle, spustil muziku. Křičel, jak kdybych ho zabíjela.
Taky jsem neměla k pláči daleko. Co jen dělám špatně? Doktor ho prohlédl, aby zjistil, čím by mohlo být jeho nechutenství způsobeno, ale na nic nepřišel. Usoudil, že má náš Michael tvrdou hlavičku a jíst se mu prostě nechce. Zřejmě si s ním ještě užijeme.
Naštěstí byla tohle zatím jediná starost, kterou jsme s ním za těch pět měsíců měli.
I přesto, že odmítal dokrmování, vyvíjel se jako každé jiné miminko. Dělal nám radost.
,, Kate? Kathrin? Myslím, že tohle bys měla vidět. " Volal na mě jednou odpoledne Joseph. Nechala jsem přípravy oběda a šla se podívat, co že se to přesně děje.
V první řadě mě překvapilo, že mě Joseph volá ve chvíli, kdy je s Michaelem. Vždycky se snažil být co nejtajnější, když se svým dětem věnoval. Asi vám to přijde nepochopitelné, ale on se prostě snažil vypadat jako tvrdý muž, kterého nic nerozhodí. Ale děti dokážou cokoliv. I obměkčit jinak mrzutého chlapa. ,, Podívej se. " Nabídl Michaelovi sedícímu uprostřed pokoje na dece své ukazováčky a on se jich uchopil. Pak Joseph zatáhl a Michael si ze sedu stoupnul. Ručičkama se křečovitě držel Josephových prstů a stál. Byla jsem unešená. ,, No to je skvělý! Naučil ses novou věc broučku? Jsi mámin šikulka? Jsi náš šikovný chlapeček, viď? " Chválila jsem ho pořád dokola a pusinkovala mu tvářičky. Joseph jen zabručel. ,, Ale nepřežeň to prosím tě, vždyť tohle zvládne každé dítě. " Snažil se vypadat, že to s ním nic nedělá, ale mě neobalamutí. Moc dobře svého manžela znám. Viděla jsem jak mu září oči a nadýmá se pýchou, když se ho Michael držel a usmíval se na něj. I Mike měl očíčka roztažené úžasem. Tohle pro něj bylo něco nového. Už chybí jen kousek k tomu, aby udělal první krůčky.
Joseph ho posadil zpět na deku, ale Michael k němu natáhl ručičky a chtěl pochovat. Viděla jsem, jak se Joseph tváří nezúčastněně a nevšímá si ho. Ale Michael nepřestal. Svíral prstíky do pěstiček, žvatlal jako by na něj volal a stále víc natahoval ruce. To bylo i na Josepha moc. Nevydržel by, kdyby se kvůli tomu Mike rozplakal. Sklonil se k němu a vyzvedl si ho do náruče. ,, Tak pojď ty můj kluku. Už si pořádně veliký, viď? " Choval ho, mluvil na něj a dokonce mu dal i přede mnou pusu. Michael celý zářil.
.......................................................................
Marseille, Francie
Za měsíc bude Nicolette už půl roku. To to ale letí, co? Katlin potřebovala jet na pár dní pryč a tak jsem si vzala v práci dovolenou, abych mohla být s Nicolette. Zrovna včera jsem jí byla kupovat nové šatičky, protože už nám ze všeho vyrostla a vzala jsem jí s sebou. Aby vydržela klidně sedět v kočárku, dala jsem jí její nejmilejší hračku, v podobě medvídka Pů. Musím vymyslet, co s ním, protože Nicolette ho pořád strká do pusinky, takže už je celý ožužlaný. Jenže když si ho vezmu, abych ho umyla, začne křičet. A v noci si ho tiskne k sobě. Ona ho prostě miluje.
V obchodě okouzlovala všechny prodavačky, když si ho přendávala z ruky do ruky a nahlas se tomu smála. Naučila se už reagovat na své jméno, takže vždycky, když jsem na ní zavolala, tak zvedla hlavičku a zavýskala.
Doktorka jí chválila, jak dobře prospívá a že je na svůj věk velmi šikovná. S přidržováním už dokáže stát a taky napodobuje jednoduché zvuky.
Největší překvapení pro ní ale bylo, když ležela v postýlce a objevila, že má nohy. Začala je přitahovat k tělu a pečlivě si zkoumala prstíčky. Pozoroval jsem jí a smála se. ,, Máš nožičky, miláčku? Ano? No jsou tvoje. " Vážně jí to zaujalo, jako by si jich doopravdy všimla až teď. Ručičkama si osahávala chodidla a nahlas si k tomu žvatlala. Pak začala svůj důležitý monolog úplně křičet. ,, BÁ BÁ BÁ! " Vytáhla jsem jí z postýlky a pohupovala s ní ve vzduchu nahoru a dolů. A ona povídala a povídala. Je tak úžasná. ,, No jen mi to pověz, kočičko, maminka poslouchá. "
Potom mě napadlo, že jsme ještě nezkusili, jak vlastně reaguje na hudbu. Byly jsme v celém domě samy dvě, tak jsem pustila rádio, držela Nicolette v náručí a tančila s ní po pokojích. Výskala radostí, že to muselo být slyšet až ven. Vydrželo nám to takhle po zbytek dne. Večer se k nám přidal i Jack a to teprve byla legrace. Nicolette úplně svítily očíčka. Nakonec jsme dotančili do ložnice a svalili se na postel. Nicolette si ještě chvíli broukala, ale pak na mě usnula zcela vyčerpaná. Byl to pro ní náročný den. Ale plný zážitků.
Komentáře
| RE: 6.kapitola | mjjforever | 03. 03. 2010 - 19:44 |
| RE: 6.kapitola | lenka♪♫ | 03. 03. 2010 - 20:38 |
| RE: 6.kapitola | laneey | 03. 03. 2010 - 21:14 |
| RE: 6.kapitola | veru.jandova | 03. 03. 2010 - 21:22 |
| RE: 6.kapitola | tamarpag | 04. 03. 2010 - 13:53 |
| RE: 6.kapitola | terysekk | 04. 03. 2010 - 16:12 |
| RE: 6.kapitola | revolucionrever | 04. 03. 2010 - 16:13 |
| RE: 6.kapitola | michelle* | 04. 03. 2010 - 22:40 |
| RE: 6.kapitola | hanisshka | 09. 03. 2010 - 23:07 |