Susieajejipovidka | 8.kapitola

   Náš malý uplakánek nám doma ožužlal, co se dalo. Jermaine za mnou pořád chodil s nafouknutými tvářičkami, že má oslintané auto, pastelky, nebo plyšáky.

   ,, Vždyť jsem ti říkala broučku, že si musíš hračky uklízet. Mikovi rostou zoubky a bolí ho to, víš? Proto dává všechno do pusinky. Tak se na něj nemrač. " Políbila jsem ho na čelo a on přikývl. A taky slíbil, že už nenechá nic válet na zemi. Ale ani ne za deset minut jsem zaslechla z vedlejšího pokoje křik. ,, Ne! Michaeli to nesmíš! To je moje! " Šla jsem se podívat, co si Mike se svými ústy zas přivlastnil a našla jsem ho sedět uprostřed pokoje, jak dásněmi přejíždí po Jermainově balónku. No jo, když on má tak rád gumové hračky.

   Je teď mnohem těžší dostat předměty z jeho dosahu. Dřív stačilo dát je od něj jen dál, ale to už teď neplatí. Teď se musí dávat všechno do výšky. Michael se nám tu začal batolit. Žádné velké vzdálenosti ještě nezvládá a snadno se unaví, ale když se mu něco líbí a chce to, tak si pro to doleze. Posadím ho v obýváku na deku a jdu vařit. Jenže když se po nějaké době otočím, sedí Mike v kuchyni pod stolem a plácá ručičkama do země. ,, Copak tady děláš miláčku? Maminka vaří a ty bys mohl mít bebí,víš? "

   Když nebyla Rebbie ani Joseph doma a já u něj nemohla neustále sedět, musel být v postýlce, protože bylo nebezpečné nechávat ho samotného. Vážně nestojím o to, aby našel něco, co bude menší než jeho dlaň a začal se dusit, nebo aby na sebe něco strhnul.

   V březnu byly Marlonovi dva roky a La Toya začne už brzy chodit do školky, takže přes dopoledne tu budu zůstávat jen já a moji dva nejmladší kluci. Teď tu ale zatím zůstáváme vyrovnaní dva kluci a dvě holky.

   Každé ráno jsme vyprovázeli děti do školy. Všichni se objali a dali na rozloučenou pusinku svým třem nejmladším sourozencům. La Toya pak posílala ještě vzdušné pusy, Marlon volal ,, Avoj " a Michael se naučil dělat pápá. Doma si všichni tři hrají v obýváku na zemi. Když nevařím tak jsem tam s nimi. La Toya třeba vybarvuje obrázek, Marlon si jezdí kolem sebe s autem a  já se snažím naučit Michaela ,, Paci paci pacičky. " Jde mu to skvěle, plácá ručičkama o sebe a hlasitě se při tom směje. Jen co z něj ale spustím oči, vrátí se ke své momentálně nejoblíbenější činnosti. Ožužlávání předmětů.

...........................................................

   S Nicolette se děly úplné zázraky. Hrozně rychle vyrostla. Nedávno jsem jí měřila a vážila a už má 69 cm a váží 6.5 kg. Když se narodila, tak měla 3kg a 51cm. Taky jí začaly růst zoubky. Přes den to snáší docela dobře, protože je hodně zabavená hraním, ale v noci je to horší. Vzala jsem si v práci dovolenou a chodila jsem s ní spát do vedlejšího pokoje. Byl to můj nápad, protože Jack stále chodil do práce a byl by kvůli tomu unavený. Noci to ale byly krušné a mě začínala docházet energie. Jednou mi v noci trvalo déle vstát, ale když se mi to konečně povedlo, Nicolettin pláč se vzdaloval. Vzala jsem i župan a šla se podívat, co se děje.

   Vysvětlení mě čekalo v obývacím pokoji. Jack seděl v křesle, na klíně měl Nicolette a ukazoval jí obrázky zvířat. ,, To je pejsek .. to je koník .. to je slon .. " Nicolette tím byla tak zaujatá, že úplně zapomněla plakat. Sedla jsem si na gauč, který stál vedle, a pozorovala je. Jack se usmál a znovu promluvil na Nicolette. ,, A to je maminka. " Nicolette se usmála a natáhla ke mně ručičky. Vzala jsem si jí do náruče. ,, Ahoj miláčku. Prohlížela sis s tatínkem obrázky? "

   Jack si nás chvíli tak zvláštně prohlížel a pak mě políbil. Přitom mi zašeptal. ,, Jste nádherná paní L´cindiová. " Vzal si ode mě Nicolette a povídal jí. ,, Maminka je unavená, tak jí necháme vyspinkat, ano. " Chytil mě za ruku a zvedl z gauče. ,, Jdi si lehnou zlato, teď se zas chvíli budu o malou starat já. " ,, Ale.. " chtěla jsem mu namítnout, že ráno vstává do práce, ale on mě jen umlčel polibkem a nasměroval do ložnice. Sám si lehl s Nicolette ve vedlejším pokoji.

   S Nicolette jsme si kromě nevyspání užívali ale i jiných věcí. Každý den jsem s ní seděla před zrcadlem a učila jí znát její jméno a taky kdo jsem já. ,, To je Nicolette .. to je máma. " Přišlo jí to zábavné.

   Mě zase přišly zábavné jiné věci. Třeba když mi chtěla pomáhat s krmením. Brala mi lžičku z ruky a dávala si jí do pusinky obráceně. Nebo s ní bouchala o stůl a hlasitě pištěla. Jako by nám předváděla, že zpívá. Je to prostě moje šikulka.