Susieajejipovidka | 2.kapitola

   Na druhý den jsme pro Nicolette naplánovali uvítací oslavu. Já vím, že ona to ještě vnímat nebude, ale já a Jack se chceme pochlubit naší dcerunkou celé rodině a nejbližším přátelům.

   Oblékla jsem jí do krásných bílých šatiček a za rozněžnělého ach a och všech přítomných jsem jí přinášela dolů, mezi ně. Každý jí chválil, jak je nádherná a roztomilá a taky si jí chtěl každý chovat, což se naší Nicolette zrovna dvakrát nezamlouvalo. Nejraději byla u manžela. On je skvělý otec. Ve všem mi pomáhá. I když chodí do práce, vždycky si najde čas, aby jí objal a políbil, popřípadě večer uspal. Dokonce i přebaluje. Obě nás zahrnuje spoustou lásky.

   Nicolette roste jako z vody. Už je jí celý jeden měsíc. A je den ode dne krásnější. Má veliké zelené oči, světlounkou pleť a malé rtíky. Jack si jí vezme do náruče a pokaždé říká ,, Podívej Nicolette, jsi úplným odrazem maminky. "

   Nejdřív jsme mysleli, že si chůvu pořizovat nebudeme, ale vzhledem k tomu, že je náš život dosti nákladný, jeden příjem by nestačil. Musím se po šestinedělí taky vrátit do práce. Dělám manažerku v jedné hudební společnosti, která má pobočky po celém světě. Akorát jsem si úvazek trochu zkrátila, abych mohla chodit domů dřív než za tmy. Alespoň do té doby, než začne Nicolette chodit do školy. Jako chůvu jsme najali teprve dvacetiletou Katlin, která má ale s malými dětmi už pár zkušeností. Zpočátku jsem byla doma s ní a sledovala jí při práci. Velmi jsme si jí oblíbili. Byla šikovná a k Nicolette se chovala jako k princezně. Ta samozřejmě ještě nemohla rozumět tomu, proč jí najednou hlídá i někdo jiný, vždyť je jí jen pouhý měsíc. Na Katlin si ale zvykla rychle a už nepláče.

.............................................................

   Na Michaela se přijeli podívat moji i Josephovi rodiče. I hned je okouzlil svým šarmem. Je mu sotva pár dní a už umí krásně zapůsobit na lidi svým sladkým bezzubým úsměvem. Každý si ho hned zamiluje. Jinak to ani nejde. Už od prvních pár minut svého života byl zcela fixovaný na mě. Pokud jsem nebyla blízko něho, když byl vzhůru a nemluvila na něj, tak to špatně snášel a začal plakat. Nejlépe ho uklidnila hudba. Často jsem mu zpívala a on mi do toho na konci svého prvního měsíce začal broukat. Bylo to nádherné.

   Když byly Michaelovi asi tři týdny, přišel za mnou naštvaný Jermaine. ,, Mamko, s Michaelem je hrozná nuda. Nechce si se mnou posílat autama. " Chtělo se mi smát, ale když jsem viděla jak se můj syn vážně tváří, nemohla jsem ho zklamat. Posadila jsem si ho na klín a snažila se mu to vysvětlit. ,, Víš broučku, Michael si ještě neumí hrát tak jako ty. Je příliš maličký. Je to ještě malé miminko, ale až vyroste, určitě si spolu užijete spoustu legrace. "

   Mrkla jsem na něj a on vypadal, že o tom přemýšlí. ,, Tak jo. " přisvědčil nakonec. ,, No vidíš. Ty jsi teď jeho velký bráška, tak se o něj musíš hezky starat. Vždyť už jsou ti skoro čtyři. " Viděla jsem, jak se nadmul pýchou. Aby taky ne, kdo by nechtěl být starší bráška, že? ,, Můžeš mi ho pomoci vykoupat, chceš? " navrhla jsem.

   Jermaine se úplně rozzářil a přikývl. Celou dobu, co jsem křičícího a kopajícího Michaela koupala, si Jermaine zacpával uši a překřikoval ho. ,, Je fakt děsně malej, viď. By auto ani neunes. " Byla to legrace. Miluju svoje děti.