Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
3.kapitola
28. únor 2010 | 20.55 |
Tak ještě krátké povídání, než se vrhnete na samotný obsah dílu :) .. Strašně mě baví popisovat Michaelovo dětství od úplného narození, takže se můžete těšt na jeho první krůčky, růst zoubků a první slůvka :) .. Čtetě ale pozorně i Nicolettin život, protože ona bude mít v tomhle příběhu stejnou hlavní roli, jako náš Michael. Ze začátku vás příběhem budou provádět jejich maminky a až budou děti dál z jejich dosahu, přejde příběh do formy neznámého vypravěče :) .. tak ..tolik k téhle povídce a teď už hurá na druhý měsíc jejich života :)
Mé kouzelné dítě
3.kapitola
Marseille, Francie
Pečlivě jsem si zaznamenávala každý den Nicolettina života. Po prvním měsíci už ovládala plno věcí. Smála se, když na ní Jack dělal obličeje, nebo jí ukazoval plyšové hračky. Také už začínala reagovat na zvuky a naše hlasy.
Když přijde Katlin, rozjasní se jí tvář. Dokáže už rozeznat obličeje a ten Katliin se jí moc líbí. Zrovna půjdeme na procházku. Nicolette se ráda vozí v kočárku. Pokaždé když jsme venku, tak natahuje ruce a důkladně si je prohlíží, nebo se snaží dosáhnout a uchopit malé hračky, které visí se stříšky kočárku.
Mrzí mě, že o spoustu jejích pokroků přicházím. Dnes zrovna udělala něco nového a já byla v práci. Přišla jsem domů a hned ve dveřích ke mně běžela Katlin. ,, Paní L´condiová, pojďte se honem podívat. Nicolette leží na bříšku a začala zvedat hlavičku. "
Položila jsem kabelku na konferenční stolek a utíkala nahoru do ložnice. Nicolete ležela na dece v dětské ohrádce, obklopena hračkami a zrovna když jsem vstoupila do dveří, tak pozvedla hlavičku. Vyndala jsem jí z ohrádky a přitiskla si jí k sobě. ,, No to je moje šikovná holčička. Viď, že jsi? No viď, že ano? " Zvedala jsem jí do vzduchu a dávala jí malé polibky na líčka.
Dávala ručičky k sobě a smála se.
Bylo to něco nádherného. Já jako matka prvního dítěte prožívám takovýhle okamžik hrozně intenzívně. Večer jsem to s nadšením vyprávěla Jackovi a tomu štěstím zářily oči. Nicolette bylo to nejkrásnější, co nás v životě potkalo.
.................................................................
Gary, Indiana
Vychovala jsem už šest dětí a Mikova výchova nebyla o mnoho jinačí. Jako úplně malé miminko byl hrozně lidné dítě, ale zřejmě to byl jen klid před divokou bouří. Potom nám předváděl, co všechno ještě dokáže.
Pozornost si vynucoval hlasitým křikem, ale když se mu něco líbilo, dokázal to dát najevo tím nejkrásnějším způsobem. Smál se. Když jsme jako rodina doma u stolu zpívali, doslova výskal radostí a tím rozesmával i ostatní děti. U nás v rodině bylo stále veselo, ačkoliv jsme to neměli ani trochu jednoduché. Já byla na mateřské, takže Joseph musel tvrdě pracovat. Na děti mu nezbývalo moc času, takže veškerá výchova zůstávala na mě. Proto mi musela Rebbie pomáhat a tak přišla brzy o své dětství.
Michael už naštěstí ve dvou měsících dokázal rozeznat i tváře, takže se nám tím dost věcí usnadnilo. Věděl už totiž, že mu Rebbie neublíží. Bylo to hrozně důležité, protože ho konečně mohla přebalit i ona, aniž by při tom on vřískal na celé kolo a kopal svýma maličkýma nožičkama.
Nejvíc si z dětí ale stejně oblíbil La Toyu. Když jsem Michaela položila v obýváku na deku a ona se nad ním sklonila, vždy se smál. Líbilo se mu, jak ho šimrá v obličeji svými copánky. Bylo kouzelné je pozorovat, když na něj La Toya šišlala a Michael jí svým žvatláním slabik ,, Ma ma ba ba " odpovídal.
Občas za mnou ale La Toya přiběhla s brekem, že jí Michael zlobí. Nejdříve jsem tomu nerozuměla, jak by jí mohlo to naše mimčo zlobit? Ona mi neuměla vysvětlit, co přesně tím myslí, ale jednou jsem Mikea při tom jeho zlobení přistihla. Ležel na dece na zádíčkách, kopal nožičkama, a když se k němu La Toya sklonila, tak jí svou drobounkou pěstičkou uhodil.
La Toya začala plakat. ,, Maaaamííííí! " Utřela jsem jí slzy a snažila se jí vysvětlit, že sotva dvouměsíční Michael z toho ještě nemá rozum, ale La Toya byla taky ještě maličká a nechápala mě. Tak jsem vzala Michaela do náruče a naoko mu spílala. ,, To se nedělá broučku, už nesmíš sestřičce ubližovat. " Hrozila jsem mu prstem, ale jemu to vůbec nevadilo, naopak, vyvolalo to jen jeho smích.
S dětmi se člověk vážně nenudí, pořád je s nimi legrace.
Komentáře
| RE: 3.kapitola | brity | 28. 02. 2010 - 21:11 |
| RE: 3.kapitola | love.u2 | 28. 02. 2010 - 21:12 |
| RE: 3.kapitola | zuzik.14 | 28. 02. 2010 - 21:14 |
| RE: 3.kapitola | laneey | 28. 02. 2010 - 21:41 |
| RE: 3.kapitola | lenka♪♫ | 28. 02. 2010 - 21:56 |
| RE: 3.kapitola | tamarpag | 28. 02. 2010 - 23:42 |
| RE: 3.kapitola | mjjforever | 01. 03. 2010 - 15:39 |
| RE: 3.kapitola | michelle* | 02. 03. 2010 - 17:21 |
| RE: 3.kapitola | revolucionrever | 04. 03. 2010 - 15:52 |
| RE: 3.kapitola | hanisshka | 09. 03. 2010 - 22:49 |
| RE: 3.kapitola | alčadobosova | 14. 03. 2010 - 10:01 |