Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 129.kapitola
27. únor 2010 | 15.25 |
Život po smrti
129.kapitola
Byl jsem rozespalý a pomalu poznával postavy v pokoji. Kromě Isabel stáli u mé postele ještě Jenny a Doug a úplně vzadu u dveří se do výše tyčily tři, mě bohužel dost známé, osoby. Děsil jsem se toho, co se dozvím. Nechápavě jsem se podíval na Isabel, která měla ve tváři tak trochu provinilý výraz. Posadil jsem se a zavrtěl hlavou. ,, Co tu všichni děláte? " Isabel si sedla naproti mně na postel a vzala mě za ruce. ,, Michaeli .. já vím, že ode mě nebylo hezké, že jsem to udělala za tvými zády, ale .. když jsi usnul, tak už jsem to po tvém několikátém výkřiku a tichém vzlykání ze spánku nemohla vydržet. Nemohla jsem to nechat jen tak. Došla jsem za Jenny, zda by mi nemohla nějak poradit jak ti pomoci. A Jenny, já i Doug jsme se shodli na tom, že na tohle naše pomoc nestačí. Tak nás napadlo .. " Nedopověděla to a podívala se po Ně.
Z pozadí vystoupila Claire a promluvila. ,, Michaeli, Isabel za námi přišla z žádostí o pomoc. Vzala nás sem, abychom na vlastní oči viděli, jak zlé to s tebou je. A my musíme uznat, že měla pravdu. Potřebuješ pomoc, kterou ti můžeme poskytnout jen my. "
Mrkal jsem z jednoho na druhého a pořád mi nějak nedocházelo, o co tady vlastně jde. Zabloudil jsem pohledem k Jenny, která se na mě usmála. ,, Nemusíš se bát Mikeu, budeme celou dobu tady. Nic na tom není. " Pokývala hlavou, ale mě už přestalo bavit, jak každý mluví v hádankách a nikdo mi narovinu neřekne, co po mě chtějí. ,, Vysvětlíte mi už někdo konečně, co se děje? Co chcete udělat? "
Teď se zas ujal slova Charlie. ,, Uspíme tě. Doslovně řečeno. V tom spánku uvidíš všechno od té doby, co tvá mysl vytěsnila. Jsi připravený? " zeptal se, a aniž by čekal na mou odpověď, už se nade mnou chystal mávnout rukou. ,, Počkat, počkat! " Vykřikl jsem s vykulenýma očima. Všichni se na mě překvapeně podívali. No je to možné? Oni se mi snad ještě ke všemu diví. ,, Já sice oceňuju vaší starost, ale zajímá vůbec někoho z vás, co chci já? Aniž byste se zeptali, začněte dělat něco, o co já ale vůbec nestojím! Já už to nechci vědět! " nevím přesně, jestli jsem byl naštvaný, nebo spíš vyděšený, vím ale jistě, že jsem měl pocit, že tohle nebylo od Isabel fér.
A od Jenny už vůbec ne. Vždyť jsem jí přece říkal, že to nechci vědět.
,, Ale ty to chceš vědět. " prohlásil v klidu Rafael a já se na něj zamračil. ,, Přestaňte s tím čtením myšlenek! Není vám nic do toho, co si myslím. Stejně za tohle všechno může jen ta hloupá schopnost. Kdyby to Isabel neuměla, nikdy se o tom nedozví a já budu mít klid. Vyřešil bych si to sám. "
,, Ale prosím tě! " ozval se Doug. ,, Jak si to chtěl řešit? Tím, že přestaneš spát? To ti přijde jako nějaké řešení? " Tentokrát jsem se moc ošklivě podíval na Jenny. ,, Tak takhle ty držíš slovo? Že to hned vyžvaníš Dougovi? A to si říkáš kamarádka? " ,, Michaeli! " okřikli mě všichni v místnosti a pak pokračoval jen Doug. ,, Přestaň si na nás vybíjet svou mrzutost, buď tak laskav. Tohle je přesně to, o čem mluvíme. Ty to nezvládáš Michaeli. Snažíme se ti jen pomoc. "
Ušklíbl jsem se. ,, Děkuju pěkně, ale nemám zájem. " Jenny si povzdychla a Isabel posmutněla. Chtěla mě pohladit po tváři, ale ucukl jsem, tak svou ruku stáhla zase zpět. ,, Miláčku, prosím tě. Buď rozumný. Ty sny jinak nezmizí. Tvá mysl se prostě snaží vypátrat, jak to bylo a to může trvat i roky. Nemůžu se už dál dívat, jak se dobrovolně ničíš. Moc tě prosím, nech si pomoci. "
Z očí se jí spustily slzy jako korálky na neviditelné šňůrce. To byla teprve ta pravá přemlouvací metoda. Nemohl jsem opovrhovat faktem, že se kvůli mně trápí. Její slzy jsem prostě nedokázal přehlížet. Ještě jednou jsem se podíval do tváří všech přítomných a tentokrát jsem v nich kromě odhodlání viděl i něco, co předtím kvůli své zlobě ne. Všem se ve tvářích zračila hluboká starost. Starost o mě a o mé zdraví. A to prostě zahřeje u srdíčka. Vzdal jsem se.
,, Jak to .. jak to chcete přesně udělat? " ,, Uspíme tě a ty si znovu prožiješ svých pár měsíců před smrtí. Ve snu jde všechno mnohem rychleji, takže probudit by ses měl zhruba za den a půl, což je zítra v pozdním odpoledni. Budeme tady celou dobu kontrolovat průběh, připravený? " Zeptal se Charlie a nyní čekal.
Podíval jsem se na Isabel a ta lehce přikývla. ,, Miluju tě." Zašeptal jsem a dožadoval se polibku, kterého se mi okamžitě dostalo. Byl to ten nejsladší polibek, jaký jsem kdy dostal. Skoro jako by měl být poslední. Když jsem si tohle myslel, ani jsem si neuvědomil, jak blízko jsem se ocitl pravdě.
Isabel mě zachumlala do peřiny a sklonila se nade mnou. ,, Leží se ti dobře, miláčku? " optala se a já přikývl. Charlie přistoupil blíž a rukou mi přejel nad obličejem.
Naposledy jsem se rozhlédl po pokoji a tváře všech se mi začaly před očima rozmazávat. Pak už jsem nevnímal nic.
Komentáře
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | sára | 27. 02. 2010 - 16:08 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | love.u2 | 27. 02. 2010 - 17:52 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | revolucionrever | 27. 02. 2010 - 18:43 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | lenka♪♫ | 27. 02. 2010 - 21:21 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | laneey | 27. 02. 2010 - 22:08 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | zuzik.14 | 28. 02. 2010 - 10:14 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | hanisshka | 04. 03. 2010 - 17:13 |
| RE: Život po smrti - 129.kapitola | alca.fe | 14. 03. 2010 - 18:21 |