Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 116.kapitola
14. únor 2010 | 14.12 |
takže .. než začnete číst, musim vám vysvětlit pár věcí a taky vás varovat, že tenhle díl je jako z nějaký mexický telenovely, ale jinak to prostě nešlo :D:D .. samozřejmě to bude mít dořešení. Budu se snažit teď přidávat zase každej den:) .. Psát tu povídku mě fakt baví, i když některý díly jsou až děsivě nudný. Spíš se divim vám, že vás ještě baví to číst, když je to takový zdlouhavý :D .. když mě tahle povídka napadla, počítala jsem tak max s deseti dílama a ejhle :D:D .. jenže já to prostě nemůžu najednou ukončit, je tu ještě spousta věcí, který nejsou dořešený a jsou důležitý pro úplný dokončení příběhu:) .. tak to prosím ještě nějakých pár, nejspíš desítek, dílů vydržte :) .. díky za vaší věrnost a za komentáře :) .. No a teď už hurá do čtení dnešního tak trochu šílenýho dílu :) :D
Život po smrti
116.kapitola
,, Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyděsit. Páni, krvácíte. " omluvila se Claudia a s vykulenýma očima ukazovala na můj palec. ,, To nic není." Zamumlal jsem a strčil si ho do pusy. ,, Proč si přišla? " Zajímal jsem se a hledal náplast. Konečně jsem jí objevil v jedné ze skříněk, a zatímco jsem si prst oblepoval, pozoroval jsem Claudii. Moc se k odpovědi neměla. Prohlížela si mě tmavýma očima od hlavy až k patě a nervózně žmoulala svůj rukáv.
Sednul jsem si ke stolu a rukou jí pobídl k tomu, aby mě následovala. ,, Tak Claudie .. co tě přivedlo na nápad přenést se ke mně bez předchozí domluvy, nebo alespoň zaklepání? " Nechtěl jsem na ní být nijak ošklivý, ale za prvé mi v palci tepalo bolestí a za druhé od Jenny vím, jaká na ní Claudie je a to se mi moc nelíbí. Snažil jsem se ale nenechat se ovlivnit a udělat si na ní vlastní obrázek. Ale uznejte sami, že zrovna dobře nezačala.
Moje otázka jí vyvedl z míry ještě víc. Zčervenaly jí tváře a pohledem probodávala desku stolu. ,, Halo .. Claudie! " zavolal jsem na ní, aby mi zas věnovala pozornost a konečně začala komunikovat. ,, Jste moc krásný. " zamumlala a zase sklopila hlavu. Vykulil jsem oči a nebyl si jistý, zda jsem jí dobře rozuměl.
,, C – cože? " vykoktal jsem a ona se konečně rozpovídala. Tedy .. to je možná dost slabé slovo. Byla jako robot, kterému nastavili řeč na přílišnou rychlost. ,, No-víte-já-jsem-vaše-fanynka-už-od-malička-a-Jenny-mi-velmi-neochotně-prozradila-že-tu-jste. Nejdřív-jsem-neměla-odvahu-za-vámi-jít-ale-pak-jsem-vás-uviděla-jak-mluvíte-s-ostatními-a-nemohla-jsem-déle-čekat. Rozhodla-jsem-se-vás-přijít-pozdravit. "
Chvíli jsem jí jen pozoroval, ale pak se rozesmál. Vzpomínáte si, jak Lori říkala, že Jenny a Claudia jsou si docela podobné? Ono to není jen docela. Je jedna jako druhá. Způsob řeči, gesta, chůze .. dokonce je tu i nějaká fyzická podoba. Až to bylo trochu děsivé. Ale vysvětlení toho všeho mělo už záhy přijít.
Claudia můj záchvat smíchu nechápala. Dívala se na mě jako na šílence. ,, Omlouvám se Claudie, promiň, nevšímej si toho. Jen .. víš hrozně mi Jenny připomínáš. " vysvětlil jsem a ona se jen zamračila ,, Aha. No to se teda mám. " Uvědomil jsem si, jaká mezi nimi panuje nevraživost a napadlo mě zeptat se, co to způsobuje. ,, Claudie, přijdeš mi jako milá holka. A Jenny je strašně hodná, tak řekni .. proč spolu nedokážete vyjít. "
Její výraz se najednou změnil. Byl tak plný nenávisti. ,, Nemůžu se na ní ani podívat! Madam dokonalá! " ta její reakce mě vážně překvapila. Vůbec jsem nechápal, co jí k tomu vede, ale nelíbilo se mi, jak mluví o Jenny. ,, Claudie .. měla bys pochopit, že Jenny je má kamarádka. " upozornil jsem jí taktně na to, aby laskavě vážila svá slova. To jsem ale ještě pořád netušil hlavní důvod Claudiiny zlosti. Podepřela si hlavu o stůl a povzdychla si. ,, Jo .. Jenny má přece každý rád. Každý zbožňuje malou Jenny. Vždycky to tak bylo. "
Začínal jsem z toho být zmatený ještě víc. ,, Vždycky? " zopakoval jsem slovo, které mi moc nesedělo. Zná jí přece sotva pár týdnů. Jenže Claudia mě vyvedla z omylu. Zvedla ke mně uslzené oči a začala mi vyprávět téměř neuvěřitelný příběh.
,, Jsem o deset let starší, než Jenny. Teď sice vypadáme stejně staré, ale dřív tomu tak nebylo. Když mi bylo deset, začali se táta s mámou hádat. Nechápala jsem, co se děje, dokud mi máma neřekla, že od nás táta odchází ke své druhé rodině. Měl totiž za máminými zády přítelkyni. A ten rok, co se s mámou začali hádat, se mu narodila dcera. Jmenovala se Jenny Hopsová. " po vyslovení toho jména se odmlčela a mě pomalu začínaly docházet souvislosti. ,, Počkej .. to znamená, že ty a Jenny .. vy dvě jste .. " ,, Nevlastní sestry. Ona to neví, byla ještě maličká, když mi jí otec představoval jako svou nejsladší dcerušku, která bude chytrá a krásná a určitě toho dokáže víc než já. Sebrala mi tátu! " vykřikla a slzy jí vytryskly naplno. Mě klesla brada a nevěděl jsem, co říct.
Něco mi ale vrtalo hlavou. ,, Claudie, pokud máte ale stejného otce, máte přeci i stejné příjmení, copak to Jenny nepřipadalo divné? " Zavrtěla hlavou. ,, Nejmenuju se Hopsová. Už ne .. matka si po rozvodu změnila zase jméno zpět na Benetovou, jak se jmenovala za svobodna. A mě ho změnila taky. Takže jsem Benetová. Proto jí to nepřijde divné. Ona ani netuší, že má sestru. "
Vzal jsem jí za ruku. ,, No páni, Claudie .. to je tedy něco. Ale .. podívej, já chápu tvou zlost. Věř mi, že tvůj příběh je mi opravdu blízký a rozumím ti víc, než kdokoliv jiný, jenže ty musíš pochopit, že Jenny za to nemůže. Ona si nevybrala, kdo bude jejím otcem. Sama říkáš, že ona ani netuší, že měl její otec jinou rodinu, dřív. Není tedy správné vylévat si svůj vztek k otci na ní. Ona se vážně snaží s tebou vycházet a nerozumí tvé zlosti. " snažil jsem se jí to vysvětlit a ona díky bohu chápala.
,, Díky .. víte .. já to všechno vím. Vlastně jsem k ní nikdy necítila zlost, je mi jí líto, protože jí otec ve všem lhal, ale když jsem zemřela, byla jsem zoufalá. A do toho se objevila ona a řekla mi své jméno. " přikývl jsem, že tomu rozumím. ,, Byla jsi nešťastná, bylo toho na tebe moc. " ,, To bylo, ale teď už není, se smrtí jsem se vyrovnala, ale na Jenny se pořád podívat nedokážu. Vidím v ní otce. Možná by pomohlo, kdyby znala pravdu, ale já nevím, jak na to. Jak jí mám něco takového říct? "
Těžko. To mi bylo jasné hned. Na tohle se musí jinak. Pomalu a opatrně. Bylo mi jich obou líto. Jak Jenny, tak Claudie. Rozhodl jsem se, že pokud bude Claudia o mou pomoc stát, tak jí pomohu na to Jenny nějak připravit.
no :D ..varovala jsem vás :D
Komentáře
| RE: Život po smrti - 116.kapitola | love.u2 | 14. 02. 2010 - 14:40 |
| RE: Život po smrti - 116.kapitola | zuzik.14 | 14. 02. 2010 - 16:40 |
| RE: Život po smrti - 116.kapitola | lenka♪♫ | 14. 02. 2010 - 20:00 |
| RE: Život po smrti - 116.kapitola | laneey | 14. 02. 2010 - 21:27 |
| RE: Život po smrti - 116.kapitola | revolucionrever | 18. 02. 2010 - 17:25 |
| RE: Život po smrti - 116.kapitola | alca.fe | 20. 02. 2010 - 17:32 |