Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 97.kapitola
24. leden 2010 | 21.27 |
Život po smrti
97.kapitola
Zpátky byl opravdu během chvilky a za ním běžela Jenny. ,, Mikeu, co se děje, tady George mi říkal, že potřebuješ .. proboha ty ale vypadáš! " spráskla ruce při pohledu na mě a já, ačkoliv mi do smíchu moc nebylo, jsem jí s úsměvem odpověděl. ,, Díky, je vážně moc milý, jak jste všichni upřímní. Člověku neudělá nic větší radost, než několikrát za den slyšet, jak hrozně vypadá. " Jenny se zazubila a sedla si vedle mě. ,, Ale jdi ty, vždyť víš, jak to myslím. Co se ti to propána stalo? " zeptala se mě a opatrně mi zvedla zasádrovanou ruku.
Pokrčil jsem rameny. ,, No .. to je na delší vyprávění a až ti to povím, stejně tomu neuvěříš. " Jenny se ušklíbla a zavrtěla hlavou. ,, No to jsem tedy zvědavá. " povzdychl jsem si a poděkoval jí, že přišla. ,, Ale to je samozřejmé. Jen mi moc nejde do hlavy, proč já a ne Is .. " Zavrtěl jsem hlavou, že teď ne a ona se na mě zkoumavě podívala. Pochopila ale, že před Georgem o tom mluvit nechci a dál se na Isabel nevyptávala.
,, Dobře, takže co se ode mě potřebuje, kromě rozveselování týhle zvadlý květinky. " Zeptala se George a při posledních slovech se na mě zakřenila. George se tomu taky zasmál. ,, Jde o to Jenny, že takhle zvadlá květinka, jak ty říkáš, musí teď brát léky a je trošku omezený v pohyblivosti, tak bude potřebovat vypomáhat. Určil jsem mu, které léky a kdy si je má brát, ale bych pravdu řekl .. myslím, že v tomhle je trošku nezodpovědný, takže .. " zamračil jsem se na George, ale on se jen usmál. ,, No co se mračíš, je to pravda. Takže, kde jsem to skončil .. jo! Prostě by bylo lepší, kdyby na něj někdo dohlídnul a připomněl mu je i v noci. " Jenny kývala hlavou a George jí vysvětloval podrobnosti mojí léčby. Já si mezitím znovu lehnul a těšil se, až se pořádně vyspím.
,, Michaeli? " zašeptala na mě Jenny a já na ní s námahou zamžoural. Zdál se mi strašně divný sen o tom, že jsem moc a moc naštval Isabel, ona se mnou přestala mluvit a omylem mi zlomila .
. aha.. to nebyl sen. Uvědomil jsem si to, když jsem se chtěl posadit a zjistil jsem, že se nemůžu opřít o pravou ruku. Škoda .. noční můru bych nějak rozdýchal, tohle bude horší. Zamrkal jsem, abych zahnal slzy a kouknul znovu na Jenny. ,, No ahoj, ty jsi ale šípková Růženka, víš to? Než mi Georgie stihl dopovědět, kdy máš co brát, usnul jsi, jako když tě do vody hodí. Tak se posaď, musíš spolknout prášky. "
Mrkal jsem na ní a chvíli mi nedocházelo, o čem to mluví. Vždyť jsem spal jen chvíli, ne? Podíval jsem se z okna a zjistil, že celý den se vytratil a venku je černočerná tma.
,, Promiň, vůbec nevím, jak jsem usnul. " omlouval jsem se a vzal si od ní hrnek s čajem, co mi podávala. ,, Opatrně ať se nepoliješ. Nemusíš se omlouvat, bylo na tobě vidět, že se potřebuješ vyspat. Mikeu .. nechtěl bys mi říct, o co tu jde? Co se děje? Včera ráno tady pobíhala vystrašená Isabel a byla úplně nešťastná, že tě nemůže nikde najít. Povídala něco o nějakých snech a moc se o tebe bála. A večer si zase hledal ty jí. No a nakonec pro mě přijde George, že budeš potřebovat mou pomoc. Tak za tebou jdu a najdu tě tu bledého, s tmavými kruhy pod očima, bez hlasu a sádrou na ruce. Co se to prosím tě včera dělo? "
Celou dobu co mluvila, jsem usrkával teplého čaje a zkoušel, zda můžu pohnout prsty na pravé ruce. Šlo to, ale při sebemenším pohybu mi v ruce ošklivě a bolestivě zaškubalo, tak jsem toho raději nechal a pozorně poslouchal, jak Jenny popisuje můj příšerný vzhled.
Páni, musím vypadat opravdu děsně. Domluvila a s očekáváním se na mě dívala. Zvedl jsem k ní hlavu se slzami v očích.
,, Jenny ona mě už nemá ráda. Nenávidí mě. Udělal jsem hroznou věc. Ale omluvil jsem se a ona to přijala a nejdřív .. nejdřív mi odpustila a .. pak ..pak jsme se milovali, myslel jsem, že je všechno v pořádku, stejné jako dřív, ale ona .. ona .. ona mě ráno vyhodila. Odhodila mě jako kus hadru. " bulel jsem a přitom dramaticky pokládal Jenny otázku. ,, A víš, co mi řekla? Víš, co mi ráno řekla?! " nenechal jsem jí ani odpovědět a hystericky jsem vykřikl ,, Že prý se unáhlila! Že mi nevěří a že to byla chyba! No chápeš to?! " Při tom křičení jsem zas začal hrozně sípat a navíc mi došlo, že se na Isabel vlastně zlobím. A když se na ní zlobím, je mi mnohem líp. Takže jsem se rozhodl být pořádně naštvaný. Co si o sobě vlastně myslí? Nejsem žádná její hračka!
tak abych vám vynahradila tu delší pauzu, přepsala jsem dnes hned dva..ale nevím kdy bude další ..
Komentáře
| RE: Život po smrti - 97.kapitola | laneey | 24. 01. 2010 - 21:32 |
 RE(2x): Život po smrti - 97.kapitola |
love.u2 | 24. 01. 2010 - 21:39 |
| RE: Život po smrti - 97.kapitola | sára | 24. 01. 2010 - 21:52 |
| RE: Život po smrti - 97.kapitola | alca.fe | 24. 01. 2010 - 22:43 |
| RE: Život po smrti - 97.kapitola | zuzik.14 | 25. 01. 2010 - 13:59 |
| RE: Život po smrti - 97.kapitola | lenka* | 25. 01. 2010 - 18:12 |
| RE: Život po smrti - 97.kapitola | revolucionrever | 25. 01. 2010 - 18:58 |