Susieajejipovidka | Život po smrti - 104.kapitola

   Odtáhli jsme se od sebe a oba se zvědavě zadívali ke dveřím s otázkou v očích, kdo nás to teď propána ruší? Dveře se otevřely a stál v nich George. Když se podíval na mě a na Isabel, roztáhl se mu úsměv od ucha k uchu. ,, A hele, vyměnil si to. A jak vidím, velmi ti ta změna prospívá, začínáš mít zdravější barvu. " No to mu teda věřím. Řekl bych, že až moc zdravou, protože jsem cítil, jak mi červenají tváře. Isabel se tiše culila a pak vyskočila z postele. ,, Ahoj, já jsem Isabel. " Podala mu ruku a George jí s nadšením přijal. ,, Jsem George, já .. " ,, Já vím, Michael už mi to povídal. Jdete ho zkontrolovat, že? To je dobře, dneska dobral léky, ale pořád má horečku a hrozný kašel. A vůbec nevypadá dobře. " rozpovídala se Isabel a George kýval hlavou. ,, Jo jo, přesně pro to jsem tu. "

   No bezva, jen si povídejte, já počkám. Jako bych tu nebyl. Seděl jsem nabručeně na posteli a ti dva si tam klábosili o mém zdravotním stavu.

   Konečně jim došlo, že jsem tam taky a otočili se na mě. ,, Tak povídej, jak se cítíš? " optal se mě George a já vyštěkl ,, Fajn! " George se zarazil ,, Jsi si jistý? " I Isabel se na mě dívala překvapeně a mě došlo, že se chovám jako pitomec. Nemám žádný důvod být takhle nabručený. ,, Promiň. Cítím se dobře. Vážně. Další léky už nepotřebuju. Fakt ne. " Předvedl jsem svůj nejzářivější úsměv, abych vypadal přesvědčivě. Ale doktora asi oblafnout nejde. ,, No to rád slyším, ale přece jen to raději zkontroluju. Tak se předveď. " Protočil jsem oči, ale bez odmlouvání udělal všechno, co mi nakázal. Nutil mě kašlat, zhluboka dýchat, otvírat pusu a ještě plno dalších věcí. Když konečně skončil, prohlížel si mě tak zkoumavým pohledem, že jsem každou chvíli čekal, kdy mu z očí vystřelí rentgenové paprsky. Nemohl jsem to nechat jen tak . ,, Co je? Co si mě tak prohlížíš? " George se zamračil. ,, Jsi si jistý, že je ti dobře? " No co to má být za otázky? Proč bych si asi tak vymýšlel? No dobře, tak možná trochu jsem lhal, ale fakt jen maličko. ,, Ano, jsem si jistý, už je mi mnohem líp. " Zase začal s tím důkladným prohlížením mého výrazu.

   Nakonec zavrtěl hlavou. ,, A nekecáš tak trochu náhodou? " No tohle? Takhle mě podezírat. Je to od něj vážně nefér, no uznejte. Mě je fakt líp.

   Isabel se do toho taky vložila. ,, Michaeli .. řekni popravdě, jak se cítíš. Vždyť si celou noc úplně hořel. Pořád kašleš, někdy ani nemůžeš popadnout dech a dnes ráno si sotva stál. Tak řekni pravdu. Jak to je? "

   Na oba jsem se zamračil. ,, No to je teda důvěra. Ale abyste věděli, tak je mi vážně o moc líp. Žádné prášky nepotřebuju a ani nechci! "

   George si dal ruce v bok. ,, Tak to je mi teda vážně záhada. Já totiž žádné zlepšení nevidím, je to pořád stejné. A podle Isabeliných slov zrovna tak. Takže dostaneš další prášky a budeš ležet a .. " ,, Já nechci! Nepotřebuju je! " přerušil jsem ho, ale Isabel zavrtěla hlavou. ,, Zlato neodmlouvej, když George říká, že je potřebuješ, tak to tak bude. To zvládneš. " Ach jo, to není fér, jsou na mě dva. A můj názor nikoho nezajímá. Zašklebil jsem se na ně a poslouchal Georgovo kázání. ,, Tyhle nemusíš brát tak často, stačí ráno a večer. Jsou na snížení horečky. A tyhle .. " podal mi druhou krabičku. ,, .. ty máš proti tomu kašli a budeš je brát třikrát denně. A teď mi ukaž ruku. Jak to zvládáš? " prohlížel mi prsty a pak mi s nimi pořádně zahýbal. Vytrhl jsem mu je z rukou. ,, Auu, trochu něžně prosím, nejsem robot. " George se na mě ošklivě podíval. ,, Ty vůbec neposloucháš! Řekl jsem ti, abys je měl pořád směrem nahoru a občas s nimi hýbal. A ty nedodržuješ ani jedno! Copak si myslíš, že to nepoznám?! "

   Díval se na mě tak nazlobeně a v hlase mu znělo tolik výčitek, až jsem se za svou neposlušnost zastyděl. ,, Omlouvám se. " pípnul jsem a Georgův výraz trochu změknul. ,, No mě se neomlouvej, tvoje je to ruka. Tobě by mělo záležet na tom, abys jí měl v pořádku. " Úplně jsem cítil, jak mi zas růžovějí tváře. Sám sobě jsem v duchu za svou nezodpovědnost spílal a zároveň si sliboval, že už budu poslouchat.

   Poděkoval jsem Georgii za jeho péči o mě a on se zvedl k odchodu. Ve dveřích se na nás ještě otočil a s úsměvem nás pobídl ,, Můžete pokračovat v přerušené činnosti. " Mrknul a byl pryč. No .. tak teď už jsem rudý jako právě zralé rajče.