Život po smrti
98.kapitola
Složil jsem si ruce na hrudi a snažil se tvářit děsně naštvaně. Možná, že celkový dojem kazily ty obrovské slz, co se mi kutálely z očí, ale to je jedno. Ten pocit naštvanosti byl dostačující.
Jenny vrtěla hlavou. ,, Michaeli, zlato. Za prvé se přestaň rozčilovat, nebo ti praskne hlava, úplně hoříš. Za druhé se nesnaž křičet, protože účinek se stejně nedostaví a jediné čeho tím dosáhneš je, že si tím úplně odrovnáš hlasivky a už nám nezazpíváš nikdy ani notu. No a za třetí .. co kdybys mi to vyprávěl hezky pomalu a od začátku, abych tomu všemu rozuměla? "
Zhluboka jsem se nadechl a šeptem jí začal vyprávět o včerejším nešťastném dni. Když jsem byl u části se zlými sny, kulila Jenny oči a hladila mě po vlasech. Jakmile jsem se ale dostal k tomu s Adrienem, stáhla svou ruku a moc ošklivě se na mě zamračila. Nedivil jsem se tomu, vím, že jsem udělal chybu. Při té části, kdy jsem strčil ruku do dveří a pak proseděl půl noci venku na mraze nejprve vyděšeně vyjekla ,, Proboha! " a pak si zacpávala pusu rukou. U části s usmiřováním, kterou jsem přeletěl jen tak letem světem a vyhýbal se podrobnostem, se jen sladce culila, a když jsem jí pověděl, co se stalo ráno, zas se zamračila, ale tentokrát ne na mě. Mě opět konejšivě hladila po vlastech.
Ukončil jsem svůj vyčerpávající monolog a se slzami v očích se zhroutil na polštář. Jenny si sedla blíž ke mně a vzala mě za zdravou ruku.
,, Zlato .. to je tedy příběh. " vydechla, na chvíli se odmlčela a pak pokračovala dál. ,, No .. povím ti, že to s Adrienem se ti zrovna nepovedlo, ale to, co ti udělala ona .. " zvedla mi ruku v sádře ,, .. a to co ti pak řekla, se tomu skvěle vyrovnalo. Co vyrovnalo .. to je ještě horší. Nic si z toho zlatíčko nedělej, ono se jí to srovná v hlavě. A jestli ne, tak jí srovnám já, že to ještě nezažila! "
Zase jsem se posadil a vykulil na ní oči. ,, Jenny, to ať tě ani nenapadne. Rozumíš? To nesmíš udělat. Já to nechci. Vůbec s ní o tom nemluv. Prosím. "Jenny mě pohladila po tváři. ,, Prosím tě, uklidni se, přestaň se pořád tak rozčilovat. Já za ní teda nepůjdu, když to nechceš, hlavně nešil. "
Oddychl jsem si a zase zalehnul. Umíte si představit, jak by to dopadlo, kdyby se do sebe pustily unáhlená Jenny a výbušná Isabel? Z nebe by zůstaly jen trosky.
Jenny mi udělala další čaj a podala mi léky. Poslušně jsem je zapil a pak se unaveně zavrtal do peřin. Myslel jsem, že Jenny už taky půjde spát, venku byla tma a já ležel a nic nepotřeboval. Ona se ale posadila ke stolu a pozorovala mě. ,, Copak ty nejdeš spát? " zeptal jsem se a ona se usmála ,, Nejdu nikam, dokud nebudeš spát jako miminko. " Nadzvedl jsem obočí. ,, No .. ale co Doug? Nebude mu to vadit? " Jenny zavrtěla hlavou. ,, Nebude. Když jsi spal, byla jsem mu říct, jak na tom jsi. Mám tě pozdravovat a taky ti vzkazuje, že jestli mi budeš odmlouvat, přijde na tebe dávat pozor on a to se prý máš na co těšit. "zazubila se na mě a já se začal smát. Jenže ze záchvatu smíchu se stal záchvat kašle, až mi vhrkly slzy do očí.
Jenny vyskočila od stolu a hned do mě lila čaj. ,, Dobrý? "ptala se mě s vytřeštěnýma očima, když už jsem zase mohl dýchat a otíral jsem si slzy. Zachraptěl jsem, že jo a radši si lehnul a už nic nedělal. Jenny mi dala pusu na čelo. ,, Tak už spi, ty náš marode. "
Ani mi to nemusela říkat dvakrát, sotva mi klesly víčka, nevěděl jsem o světě.