Susieajejipovidka | Život po smrti - 101.kapitola

   Ráno jsem se probudil jako první a při pohledu na hodiny zjistil, že už je půl osmé. Isabel vedle mě klidně oddechovala a rukou mě objímala kolem pasu. Opatrně jsem jí ze sebe sundal a vstal z postele. Potichu jsem si udělal čaj a sednul si s ním ke stolu. Tolik jsem se těšil, až budu zase zdravý. Pak nechci žádný čaj pěkně dlouho ani vidět.

   Spolknul jsem prášky, hřál si ruce (vlastně ruku, protože z té druhé mi koukaly jen prsty) o horký hrneček a pozoroval spící Isabel. Po chvíli se začala probouzet a šátrat rukou vedle sebe. Musel jsem se tiše smát. Bylo sladké, jak mě hledala. Když mě vedle sebe nenahmatala, posadila se a zavolala mě. ,, Michaeli? " ,, Tady jsem zlato. " zavolal jsem na ní s úsměvem od stolu. Vypadala kouzelně, takhle rozespale. Úplně si oddychla. ,, No to mi nedělej, lekla jsem se, kam si zmizel. "

   Ten její strach mi přišel moc milý a zároveň zábavný. ,, Neboj, nikam ti neuteču. " poslal jsem jí vzdušnou pusu a ona jí chytla do dlaně. Pak zavrtěla hlavou. ,, A co tam vlastně děláš, ty můj roztomilý marůdku? " Zašklebil jsem se na ní. ,, Prosím tě Isabel, neříkej mi to. Proč máte všichni pocit, že mi musíte říkat, jak jsem roztomilý? Jsem snad nějaké mimino? "

   Teď to byla Isabel, kdo se smál ,, No to se podívejme, jak se umí andílek čertit. Vždyť na tom není nic špatného, že jsi roztomilý. " Poslala mi pusu zpátky, chytil jsem jí, ale vztekle zaprotestoval. ,, Ale já nejsem. Možná jsem byl roztomilý jako malé dítě, ale copak si nikdo z vás nevšiml, že jsem už vyrostl? " Znělo to vážně přesvědčivě, když jsem se to snažil zakřičet a místo toho jsem jen směšně zasípal. Isabel se smála a škádlila mě. ,, Ale no tak broučku, nekřič tak na mě. " Potom vstala z postele, došla ke mně a krátce mě objala. Sklonila se mě, opírala se mi přitom o nohy a zašeptala. ,, Dobře broučku, tak nejsi. Ale netvař se kvůli tomu jako bublinka. A proč vlastně sedíš tady a neležíš v posteli? Vždyť máš pořád horečku, to chceš ještě víc nastydnout? "

   Políbil jsem jí na čelo a přišel s jednoduchým vysvětlením. ,, To nechci, ale vzbudil jsem se a bylo už půl osmé, tak jsem si udělal čaj a zapil prášky. " Isabel zabloudil pohled k hodinám. ,, No jo, už je osm. Měl jsi mě vzbudit, zlato. " Pokrčil jsem rameny. ,, Nevidím důvod, proč bych měl. Nejsem neschopný. Udělat čaj a vzít si prášky snad zvládnu ne? " možná jsem to řekl až trochu moc protivně, ale mě prostě vadilo, že mě má každý za bezmocného chudáčka. Já se o sebe umím postarat. Možná mi to nejde nijak závratnou rychlostí, ale zvládnu to.

   Isabel mě pohladila po tváři. ,, To taky nikdo neříká zlato, ale teď jsem tu já, abych si tě hýčkala. Tak alou do peřin. " Krásně se na mě usmívala a já nemohl odolat. Má vlastně pravdu. Když už o mě chce pečovat, tak co bych si to pořádně neužil. Zalezl jsem do postele a Isabel mě zachumlala do peřin.

   No .. musím uznat, že to není nijak špatné, nechat se hýčkat od milované osoby. Přikryla mě, políbila a zvedla mi ruku v sádře. ,, Kdy jdeš na kontrolu? " ,, Pozítří. .. Vyprávěl už jsem ti o Georgovi a schopnostech? " vzpomněl jsem si, že ona to vlastně neví. Zavrtěla hlavou, že ne. ,, Nevyprávěl, ale povíš mi to později, teď už se ti klíží oči. " Usmála se a hýbala mi přitom prsty na pravé ruce. ,, Zlato, neříkal ti náhodou doktor, že bys měl prsty aspoň trošku hýbat? " Sklopil jsem hlavu a zamumlal do peřiny. ,, Říkal, ale ono to bolí. " Isabel se zamračila. ,, Já ti věřím, že to není příjemné, ale musíš to dělat. Vždyť je máš úplně ztuhlý a ledový. Tak šup. Hezky mi zamávej. " Ach jo. Mával jsem na ní prsty a měl při tom slzy na krajíčku. Po pěti vteřinách jsem to vzdal. ,, Už nemůžu. " Isabel mě políbila na nos. ,, Nevadí broučku, to zatím stačí. Ale musíš to aspoň párkrát denně udělat. " Pokýval jsem hlavou, že budu. Usmála se na mě a schovala mi ledové prsty do svých dlaní. ,, Tak už spinkej. "

   Byl jsem tak rád, že jsme zase spolu. Hlavu i srdce jsem měl plné štěstí. Ani jsem si nevzpomněl na svou smrt, nebo zlé sny. Naopak. Určitě jsem se ze spánku usmíval. Zdálo se mi totiž o dětech, o rodině, o Isabel, o Neverlandu ..