Život po smrti - 95.kapitola

19. leden 2010 | 21.40 |
blog › 
Život po smrti - 95.kapitola

Život po smrti
95.kapitola
   Objevili jsme se schovaní za stromem v nemocničním parku. ,, Všechno v pořádku? " ujišťoval se Georgie, vlastně James, musím si na to zvyknout, abych něco nepokazil.
   Pokýval jsem hlavou, že ano a těšil se, až to bude za mnou a já zalehnu do postele. Slibuju, že už si se zdravím nikdy zahrávat nebudu. Tohle už nechci zažít. Bolí mě hlava a v krku, nohy se mi třesou a žaludek mám jako na vodě. Chvíli je mi zima, chvíli nesnesitelné horko a mohl bych pokračovat ještě dál a dál.
   George, teda James, sakryš, asi si na to nezvyknu, mě vedl do nemocnice a rovnou na ortopedické oddělení. V čekárně nikdo nebyl, tak jsme naštěstí přišli hned na řadu. ,, Dobrý den, jak se jmenujete? " zeptala se nás mile vypadající sestřička. ,, Dobrý den, já jsem James Grisham a tohle je můj bratr Josh. Asi má zlomenou ruku. "
   Sestřička si nás zapsala a poslala do ordinace. ,, Dobrý den. " Pozdravili jsme s Georgem jednohlasně staršího doktora. ,, Dobrý den. " opětoval nám pozdrav a rukou nám pokynul ke dvěma židlím. Byla to úleva zase sedět. Doktor se na nás usmál. ,, Tak co vás trápí? " Zeptal se přímo mě a pohled upíral na mou ruku, kterou mi George zase obvázal.
   Natáhl jsem jí před doktora a zamumlal ,, Asi jsem si jí zlomil. " Doktor mi sundal obvaz. ,, Tak se na to podíváme. No jejda! "zvolal, když odhalil mírně oteklou ruku, na které se mi rozlévala obrovská tmavá modřina. ,, Tak to jste si jí tedy určitě zlomil, pane Grishame. A moc ošklivě. Pošlu vás teď na rentgen, ať se dozvíme víc. " vypsal nám žádanku a vysvětlil cestu.
   Mě už docházely síly. George mě musel podpírat, abych tam zvládl dojít. Procházeli jsme chodbami a byl to tak zvláštní pocit, když se na mě někdo podíval. Už dlouho jsem na sobě lidské pohledy necítil.
   Na rentgenu to proběhlo rychle, chvíli jsme počkali na snímky a pak se vydali zpět za doktorem. Ten si rentgenový snímek dlouze a mlčky prohlížel a jen občas zavrtěl hlavou. Byl jsem z něj nervózní. Po nekonečné době na nás konečně promluvil. ,, Je to zlomené. A vůbec se mi to tedy nelíbí. A navíc je tam velké pohmoždění. Jak se vám to vůbec stalo? " zeptal se a já sklopil hlavu. ,, No .. já .. udělal jsem si to sám. Omylem jsem jí strčil do dveří, které se zavíraly. " Pohled, jakým se na mě díval, mi naznačil, že mi moc nevěří. Ale co .. to není důležité. Nemusí přesně vědět, jak se to stalo, aby mi mohl dát ruku do pořádku. A zas tak úplně jsem nelhal.
   Mlčel jsem a tak si mě přestal prohlížet a pokračoval. ,, Oteklé už to naštěstí moc nemáte, takže dáme sádru a počítejte s ní nejméně na šest týdnů. " Jen to dořekl, klesla mi brada. Šest týdnů? Co si jen počnu? Vždyť bez pravé ruky budu úplně neschopný.
   Doktor mě odvedl do sádrovny. Když mi dával sádru, pořád jsem mu uhýbal. Nedělal jsem to naschvál, ale on nebyl zrovna jemný a já pokaždé bolestí ucukl. Po tom, co jsem to udělal už po několikáté, začal být nabručený. ,, Mohl byste sedět aspoň chvíli v klidu? "vyštěkl na mě a já pokrčil rameny. ,, Já se omlouvám, nedělám to schválně, ale každý dotek mě hrozně bolí. "
   Doktor se na chvíli zamyslel, pak vstal a vrátil se s injekcí v ruce. ,, Píchnu vám něco proti bolesti, bude to tak lepší pro nás oba. " Blížil se s injekcí ke mně, ale já vyskočil ze židle a udělal několik rychlých kroků dál od něj. ,, To ne. Já nechci. " Doktor i George na mě koukali s nechápavým výrazem. Ale co bylo mnohem podivnější? Svému strachu jsem nerozuměl ani já sám.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Život po smrti - 95.kapitola laneey 19. 01. 2010 - 21:45
RE: Život po smrti - 95.kapitola love.u2 19. 01. 2010 - 22:34
RE: Život po smrti - 95.kapitola alca.fe 21. 01. 2010 - 18:35
RE: Život po smrti - 95.kapitola revolucionrever 22. 01. 2010 - 17:06
RE: Život po smrti - 95.kapitola verunka* 22. 01. 2010 - 22:06
RE: Život po smrti - 95.kapitola zuzik.14 25. 01. 2010 - 13:40