Susieajejipovidka | Život po smrti - 120.kapitola

   Vydali jsme se ke mně do pokoje, kde na nás čekali Claudie, Isabel a už i Doug. Ten se hned rozběhl k Jenny, nejspíš aby zjistil, jak moc si zasloužím být potrestán. Podle jeho úsměvu jsem usoudil, že Jenny dodržela své slovo.

   Vzal jsem Isabel za ruku a vedl jí z pokoje ven. Doug se k nám po chvíli přidal. Jenny a Claudia zůstali uvnitř, aby si mohli promluvit. Měly si toho hodně co říct. Venku mi Doug poděkoval. S úsměvem jsem mu vysvětlil, že mi nemá za co děkovat, že jsem to udělal moc rád. Doug přikývl a odebral se do Jennyina pokoje, aby na ní počkal tam.

   Isabel mě zezadu objala kolem pasu a položila mi hlavu na rameno. ,, Jak jsi to dokázal broučku? Čím si jí přesvědčil? " Otočil jsem se k ní čelem a políbil jí. Potřeboval jsem obejmout a cítit její lásku. ,, Vyprávěl jsem jí jeden pravdivý příběh. " hrála si s pramínkem mých vlasů, natáčela si ho na prst a moc krásně se na mě usmívala. ,, Chceš mi ten příběh povědět taky? "

   Povzdechl jsem si. ,, Miláčku .. nezlob se, ale .. nevadilo by ti, kdybych ti to pověděl někdy jindy? Dnes už na to nechci znovu myslet. Není to zrovna veselý příběh. " Isabel naklonila hlavu na stranu a zkoumavě se na mě zadívala. ,, Dobře lásko. Vidím to na tobě. Víš co? Půjdeme teď ke mně a dáme si něco dobrýho, ať přijdeš na jiné myšlenky, co ty na to? "

   ,, Říkám na to, že je to bezva nápad. Dal bych si něco sladkýho. " usmál jsem se a Isabel přikývla. ,, Tak pojď. Vím přesně, co si dáme. " Čapla mě za ruku a běželi jsme k ní. Posadila mě ke stolu a přikázala. ,, Zavři oči miláčku. " Copak asi chystá? Oči jsem sice zavřel, ale zvědavost mi nedala a já po očku sledoval, co bude dělat. Jenže Isabel si toho všimla. Stoupla si přede mě a dala ruce v bok. ,, Tak to ne zlatíčko, to by takhle nešlo. Ty podvádíš. " smála se a začala štrachat ve skříni. Teď už jsem svou zvědavost nedokázal ukočírovat ani náhodou. Isabel se ke mně po chvíli otočila a kolem dlaní si motala neprůhledný šátek. ,, Táák, miláčku. Budu si to muset pojistit jinak, abys nekoukal. " Přibližovala se s šátkem ke mně a docela zákeřně se usmívala. ,, No teda zlato! " vyhrkl jsem, když mi došlo, co má v plánu.

   Začala mi šátek motat kolem očí. ,, A máš utrum v podvádění. A jestli si ten šátek budeš sundávat, svážu ti i ruce. " pohrozila mi a políbila mě na tvář. Ta její hra se mi začínala líbit. Poslušně jsem seděl, všechno jsem měl schované za šátkem a napjatě jsem čekal, co si na mě připravila.

   ,, Otevři pusinku broučku. " poprosila Isabel a já poslechl. Měl jsem trochu strach, co mě čeká. Ale mé obavy byly zbytečné. Na jazyku jsem ucítil sladkou chuť a pod nosem mě zašimrala vůně jahod. Pusu jsem zase zavřel a jahodu spolknul. Pak mi Isabel sundala šátek a do ruky mi vložila sklenku napůl naplněnou šampaňským.

   ,, Něco slavíme? " podivil jsem se a Isabel se zaculila. ,, Slavíme. Sice dost opožděně, ale slavíme. Skoro před dvěma měsíci jsme si slíbili, že oslavíme rok od našeho prvního setkání. Ale potom .. však ty víš. Teď už jsi ale zdravý a všechno je v pořádku, takže .. venku už je úplná tma, máme celý večer samy pro sebe. " ,, A co Jenny a Claudia? " zeptal jsem, abych zjistil, zda myslela opravdu na všechno. A věřte, nebo ne, myslela.

   ,, Zvládnou to. Jsem s Dougem domluvená, že se o ně postará. Dál budeš mít asi starosti o to, v čem budeš spát .. tak abych tě uklidnila, prozradím ti, že tu máš od minule ještě to červené pyžamko, co ti sice moc sluší, ale já si stejně myslím, že ho nebudeš potřebovat. Bez něj vypadáš mnohem líp. A kdyby ti náhodou byla zima, tak ti slibuju, že se budu tě snažit co nejvíc zahřát. "

   ,, Panejo! " vydechl jsem překvapeně a stáhl jí na sebe. ,, Ty myslíš na všechno. Už jsem ti někdy říkal, že jsi anděl s ďáblem v těle? " ,, Neříkal. " usmála se a líbala mě na krku. ,, Ale pokud ti to udělá radost, můžeš mi tak říkat třeba každý den.

   Vzala do ruky svou sklenku a lehce s ní ťukla o tu mojí. ,, Na zdraví zlato, moc ráda jsem tě poznala. " ,, I já tebe. " Připili jsme si na ještě mnoho šťastných let a vzájemně se krmili jahodami. Byl to opravdu příjemně strávený večer. Popíjeli jsme spolu šampaňské, mimochodem, vypili jsme celou lahev, kdyby to snad někoho zajímalo, a povídali jsme si.

   Nakonec jsme někdy nad ránem, lehce omámení, usnuli. A víte v čem? Nebylo to ni červené pyžamo, ani snad jen nahé tělo. Spali jsme stulení k sobě v tom, v čem jsme přišli. Isabel mi omotala ruce kolem pasu a s hlavou na mé hrudi sladce usnula. A já jen pár vteřin po ní.