Susieajejipovidka | Život po smrti - 93.kapitola

   Otřel jsem si slzy a došel si umýt obličej. Pak jsem se vydal k Rolandovi. Nevěděl jsem, kam jinam jít. On věděl o všem co se tu děje, každého tu znal, tak mi snad pomůže. Zaklepal jsem a čekal.

   ,, Dále. " ozval se zpoza jeho dveří tlumený hlas a já vstoupil. ,, Zdravím Michaeli, poslední dobou se vídáme docela často, děje se něco? " Pozdravil jsem ho a pokýval hlavou. ,, Potřeboval bych s něčím pomoc. " Roland si mě prohlížel od hlavy až k patě. ,, Co se děje Michaeli? Nevypadáš vůbec dobře. Nechceš se raději posadit? " Nabídl mi židli, ale já odmítl. ,, To je dobrý, já jen .. asi jsem si něco udělal s rukou. A teď nevím, co s tím. " vysvětloval jsem a on si mě zvědavě prohlížel. ,, Asi? Ty to nevíš jistě? " Dělalo se mi zle víc a víc, takže nakonec jsem si přece jen sednul. ,, No .. tedy ano .. vím to jistě. Něco s ní mám, ale nevím co. " Roland pokýval hlavou. ,, Dobře, ukaž, mrknu se a pak rozhodneme co dál. " S obavami jsem mu ruku ukázal. Sundal mi obklad, do kterého mi jí zabalila Isabel a zhrozil se. ,, Ježiši Michaeli, to vypadá hrozně. Skoro jako by ti někdo přerazil ruku na půl " Zas jsem fňukal, když mi jí při prohlížení otáčel, ale neřekl jsem, jak se mi to stalo. To nemusí vědět. "

   ,, No Michaeli, vypadá to vážně. Zavolám sem teď jednoho anděla, jmenuje se George, dole býval doktorem a léčí i anděly tady, když náhodou onemocní, nebo přijdou k nějakému úrazu při práci. " Byl jsem rád za každou pomoc. Bolestí jsem skoro šílel.

   George tam byl během chvíle a poprosil Rolanda, zda by nás nechal o samotě. Roland mi popřál hodně štěstí a odešel do vedlejší místnosti.

   ,, Tak ukaž, podíváme se, jak ti můžu pomoci. " Zase jsem natáhl ruku před sebe a druhou si u stolu podepřel hlavu. Začala mě přemáhat únava. Georgie si mlčky prohlížel mou ruku a já sykal bolestí, když se jí dotkl víc, než snesla. Nakonec bezradně konstatoval. ,, Je to určitě zlomené. A moc ošklivě. Chce to rentgen, sádru a odpočinek. A tady ti můžeme poskytnout jen to poslední. Budeme muset dolů. " Vykulil jsem oči. ,, Dolů? Ale co ..? "George mi to hned vysvětlil. ,, Vezmu tě dolů do nemocnice, tam tě řádně ošetří a zbytek péče už převezmu já tady. "

   Vezme mě dolů? Do nemocnice? A jakpak to asi chce udělat? Copak se zbláznil? Nás přeci nemůže nikdo vidět, jak by mě tedy mohli ošetřovat? Všechny tyhle otázky jsem mu položil. Samozřejmě jsem se ho neptal, jestli se zbláznil. Nechci být drzý. Znám ho teprve pár minut a on je ke mně milý, nechci ho rozčílit.

  Geroge se usmál. ,, Prozradím ti tajemství. Když je některý z andělů vážně nemocný a my ho nemůžeme léčit tady, změníme mu podobu a vezmeme ho do nemocnice. S novou podobou ho mohou lidé vidět. Funguje to dobře, už jsme to párkrát zkoušeli, i když .. řeknu ti, že takhle zbědovaného anděla jsem snad ještě neviděl. Tebe netrápí jen zraněná ruka. Tobě je zle, mám pravdu? " ptal se mě a přitom mi pokládal ruku na čelo. Mlčel jsem a zavřel oči, ve kterých mě pálily slzy.

   ,, Úplně hoříš, nelíbí se mi to. Nebude ti vadit, když tě vyšetřím, že ne? "Aniž by čekal na mou odpověď, začal mi měřit teplotu. Odevzdaně jsem seděl u stolu a bylo mi všechno jedno. Jediné, po čem jsem momentálně toužil, byla postel.

   ,, Otevři pusu ... Dobře. " pochválil mě a pokračoval. ,, Teď se zhluboka nadechni. " Přikázal a já poslouchal na slovo.

   Vyšetřoval mě asi půl hodiny a nakonec zavrtěl hlavou. ,, Kde si k tomu proboha přišel? Musíš se hned začít léčit. Přišel jsi na poslední chvíli. Ještě pár dní bys to přecházel a padneš se zápalem plic. A ani teď už ti nemůžu zaručit, že se u tebe nakonec nerozvine naplno. Takže teď půjdeme dolů, aby ti ošetřili tu ruku, a pak musíš okamžitě do postele. "

   Kýval jsem hlavou, ale jediné co mě upoutalo, byla ta věc s přeměňováním. ,, A jak mi teď změníš podobu? "Gerorge se usmál a dal se do vysvětlování.