Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 117.kapitola
15. únor 2010 | 20.14 |
Život po smrti
117.kapitola
,, Víš, já si myslím, že možná proto vás dali dohromady. Aby si jí to řekla. " přemýšlel jsem nahlas a Claudia přikyvovala. ,, Ale jak jí to mám říct? " V jejím hlase bylo znát zoufalství. ,, No .. kdybys chtěla .. zkusil bych za ní zajít a přivedu jí sem. Můžu jí říct, že tu na ní někdo čeká. Ale pak už je to na tobě. " nabídl jsem jí svou maličkou pomoc.
Claudia si otřela oči a přikývla. ,, To byste vážně udělal? " ,, Jasně že jo. " zazubil jsem se. ,, Jenny je má kamarádka a pokaždé, když jsem potřeboval pomoc, tak tu byla. Dlužím jí to. " vysvětlil jsem Claudii a řekl jí, co mám v plánu. ,, Zajdu za ní hned. Ty počkej tady. Trošku jí na to připravím a pak jí přivedu. " vyskočil jsem od stolu a šel navštívit Jenny. Těšil jsem se na ní, je to už dlouho, co jsme spolu naposledy mluvili.
,, Ahoj. " nakoukl jsem do dveří a ona se otočila. ,, No ahoj. Co tě přivádí můj drahý příteli? Neviděla jsem tě asi tak sto let. Konečně jste si s Isabel užili dosytnosti, nebo lítáš zas v nějakým průšvihu? " culila se pozvala mě dál. ,, Dáš si čaj? " ,, Nedám, děkuju. Jenny, víš o tom, že jsi vážně děsná? Člověk tě přijde navštívit a ty si ho hned dobíráš. Copak jsem nějaký průšvihář, nebo co? Prostě jsem přišel navštívit svou nejlepší kamarádku. " mračil jsem se na ní. ,, A jeje, to když takhle říkáš, to není jen tak. Tak co potřebuješ? " smála se mi a já nafukoval tváře víc a víc. ,, Ale jdi ty, vždyť víš, že si dělám legraci. Tak nech toho mračení a radši mi pověz, jak si dopadl s rukou? " No jo vlastně! Jenny ještě nic neví. Na kontrole jsem byl ráno a od té doby jsem byl .. řekněme velmi zaneprázdněn.
Usmál jsem se. ,, Dopadl jsem dobře. Hele. " ukázal jsem jí svou zase normální ruku bez té sádrové ozdoby a maličko jsem na ní zamával. ,, A skoro to ani nebolí. " pochlubil jsem se. ,, Tak to je bezvadný. Takže už jsi zase fit a můžeš se vrhnout na další blbosti. " neodpustila si poškádlení.
,, Jenny nech toho. Proč se mi pořád směješ? " zafňukal jsem z legrace a ona mi to, prý logicky, vysvětlila. ,, No to je jednoduchý. Protože je to pravda. Udělal si za rok a půl víc průšvihů a blbostí než kdejaký anděl za padesát let. " šťouchla do mě a já, ač velmi nerad, jsem musel uznat, že na tom něco bude. ,, Jo! " vykřikl jsem ,, ještě něco se stalo! To budeš zírat. " rozpovídal jsem se o své zatím ne moc dobře fungující nové schopnosti a Jenny z toho byla u vytržení. Mluvili jsme o tom skoro půl hodiny a já málem zapomněl svůj hlavní důvod návštěvy.
,, Jenny, teď jsem si vzpomněl .. vlastně je tu něco, kvůli čemu jsem hlavně přišel. " soukal jsem ze sebe a Jenny si povzdychla. ,, No jako bych to neříkala. Tak povídej, co se děje? Nějaký trable? " Zavrtěl jsem hlavou. ,, Ne Jenny. Tentokrát nejde o mě. Víš, jde o to, že bys měla něco vědět. A je to moc důležité. Jen tě prosím, aby sis vyslechla osobu, která ti to chce říct. " na víc jsem nečekal, vzal jsem jí za ruku a táhl jí k sobě do pokoje. Jenny celou dobu remcala. ,, Co se děje Mikeu, proč mi rovnou neřekneš, o co jde? " Povzdychl jsem si. ,, Věř mi, že bych rád, ale tohle ti musí říct někdo jiný. Nebude to jednoduché. Jedná se o tvou rodinu. " zamumlal jsem a strčil jí do dveří. Claudia nervózně vyskočila od stolu. Jenny se podívala nejprve na mě a potom znovu na ní. ,, Tak co se teda děje? " zeptala se ještě jednou, ovšem už bez předchozího nadšení v hlase a posadila se ke stolu. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mám je nechat o samotě, nebo tu raději zůstat? Rozhodl jsem pro první možnost. ,, No Jenny, tady Claudie by ti chtěla něco říct, tak já vás nebudu rušit, zatím ahoj. " Snažil jsem se co nejrychleji zmizet, ale zastavilo mě dvojhlasné ,, Stát. " Bylo to snad poprvé, co se ty dvě na něčem shodly, copak jsem to mohl kazit?
Posadil jsem se ke stolu, a ačkoliv jsem se cítil tak trochu jako vetřelec, poslouchal jsem Claudiino vyprávění.
,, Jenny .. chtěla bych ti něco říct, ale nevím jak .. " začala obvyklou otřepanou frází, ale Jenny jí usadila. ,, Zkus to třeba slovy. " Claudia se zamračila a já začínal mít obavy, že tohle bude zlé. Těkal jsem očima z jedné na druhou a sledoval začínající bitvu.
,, Buď tak laskavá a nech si své chytré komentáře pro sebe. " prskla Claudia a Jenny se ušklíbla. ,, No tak už začni. " ,, Dobře .. chtěla jsem ti říct, že .. no .. prostě že mě mrzí, že spolu nevycházíme, protože .. protože jsi má nevlastní sestra. " vysypala ze sebe Claudia a já hned tušil, že to nebylo správné, takhle to na Jenny vychrlit. Ta nejprve kulila oči, ale pak se rozesmála na celé kolo. ,, No to mě podrž! Mikeu, ty tu někde schováváš alkohol? Myslím, že ho Claudie našla a pořádně si cvakla. "
Smála se pořád dál a Claudia rudla vzteky. Snažil jsem se zachránit situaci. ,, Jenny, nebuď zlá. Claudie ti to vysvětlí, ona nechtěla .. " ,, Nechtěla?! " vykřikla Claudie a popustila uzdu svému dlouholetému vzteku. ,, Ale chtěla! Mysli si co chceš Jenny! Nebo ti mám raději říkat Jennulko, jako to dělal náš ulhaný otec? Ano! Slyšíš dobře! Tvůj otec byl i můj otec. Do té doby než ses narodila ty! Kvůli tobě mě opustil! Jen kvůli tobě mě přestal mít rád! " ,, Claudie!! " okřikl jsem jí, ale už bylo pozdě. Jenny lapala po dechu ,, Jak .. jak můžeš vědět .. jak víš, jak mi otec říkal?! "
Claudia se začala uklidňovat. Nejspíš jí pomalu docházelo, co právě řekla. ,, Řekl mi to Jenny. Říkal ti tak pokaždé, když o tobě mluvil. " Jenny se valily z očí potoky slz. ,, To není pravda. Tomu nevěřím, můj táta by mi nikdy nelhal. To ty lžeš! " bylo mi jí líto. ,, Jenny, podívej, Claudia to nemyslela zle. Jen chtěla, abys znala pravdu. " Moc jsem tomu nepomohl. Jenny svůj zlostný pohled obrátila ke mně. ,, No neříkej mi, že té hlouposti věříš?! " ,, Jenny, no tak .. " uklidňoval jsem jí. ,, Zkus se nad tím aspoň zamyslet, zní to docela logicky. "
Než na mě stihla začít řvát, vstoupila do dveří Isabel. ,, Co tady tak křičíte? Děje se něco? " Stála u dveří a překvapeně koukala na Jenny, která se vykřičela na ní. ,, Nic se neděje! Snad jen to, že má svěřenkyně a tvůj přítel se dočista zbláznili! " S těmito slovy vyběhla z pokoje a práskla za sebou dveřmi. My tři jsme po sobě jen bezradně koukali.
Komentáře
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | laneey | 15. 02. 2010 - 20:25 |
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | lenka♪♫ | 15. 02. 2010 - 20:31 |
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | brity | 15. 02. 2010 - 20:38 |
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | love.u2 | 15. 02. 2010 - 22:57 |
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | zuzik.14 | 17. 02. 2010 - 21:48 |
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | alca.fe | 20. 02. 2010 - 17:41 |
| RE: Život po smrti - 117.kapitola | revolucionrever | 27. 02. 2010 - 17:42 |