Život po smrti
136.kapitola
Na Jennyině posteli seděla starší paní s uplakanýma očima. Velkýma modrýma očima. Tolik se jí podobala. ,, Došlo mi to podle jména a adresy. " pošeptala mi Jenny. Přikývl jsem a posadil se na postel vedle paní Portrové.
,, Dobrý den paní Portrová. " začal jsem a ona se na mě nechápavě upínala oči. ,, Promiňte, ale .. nejste vy .. vy jste přeci .. Ale vypadáte jinak. " No to má tedy pravdu. Jak už jsem říkal, vypadám teď o třináct let mladší, než v době smrti. A andělé nestárnou. ,, Já vím, paní Portrová. " Chvíli si mě ještě prohlížela a pak se zeptala na něco, co jí vrtalo hlavou a čemu nejspíš nemohla uvěřit. ,, Takže .. já jsem .. umřela? " poslední slovo zašeptala a upřela na mě své modré oči. Bylo mi, jako bych se díval do očí Isabel. Přikývl jsem. ,, Ano. Bohužel. Je mi to vážně moc líto. Na okamžik se odmlčela a potom se ptala dál. ,, Proč jste sem přišel? Jenny mi říkala, že je anděl a že mě má odvést dál, ale proč k tomu zavolala i vás? " Na tuhle otázku jsem čekal. Jen tak jsem jí mohl vysvětlit, proč jí tu Jenny pozdržela. Zhluboka jsem se nadechl a odpověděl.
,, Paní Portrová .. víte ostatní lidé přecházejí dál hned, ale Jenny vás tu nechává o chvíli déle z důvodu, že .. víte myslíme si, že je tu někdo, koho byste určitě ráda viděla a kdo mi moc rád viděl vás. " Tak a je to venku. Isabelina matka nejprve nic neříkala, ale potom se jí roztáhly oči úžasem. ,, Ona je tady? Je taky .. jako vy? " přisvědčil jsem, že přesně tohle je a jí se znovu zalily oči slzami. ,, Kdy jí můžu vidět? " Teď se do toho vložila Jenny. ,, Každou chvíli paní Portrová. Jen co jí na to Michael připraví. "
Otočil jsem se k Jenny s tázavým pohledem. Ona se omluvně usmála na paní Portrovou a vytáhla mě ven z pokoje. ,, Na co ještě čekáš Mikeu? Nemůžu jí tady schovávat dlouho. " Zavrtěl jsem hlavou. ,, Jenny, jak jí to mám asi jen tak říct? V tvém pokoji sedí její máma. " Jenny pokrčila rameny.
,, Na něco přijdeš. No tak Michaeli, vzpomeň si, co řekla Isabel tobě, když tu takhle seděla tvá maminka? "
Při zmínce o mé matce mě bodlo u srdce. Nerad na to vzpomínám. Ten den to pro mě byl vážně šok. Nějak jsem si neuvědomoval, že tohle prostě musí jednou přijít. Moje rodina přeci není nesmrtelná. Smrt je jen dalším pokračováním života.
Povzdychl jsem si a šel vyhledat Isabel. Zrovna se vrátila ze země a byla velmi příjemně naladěná. A já jí teď musím tuhle dobrou náladu zkazit. Vůbec jsem nevěděl jak začít. ,, Ahoj miláčku. Jak to dole šlo? " Usmála se na mě, přihopsala ke mně a s rozdáváním malých polibků mě vedla k posteli. ,, Šlo to dobře, ale hlavně rychle. Takže teď máme trochu času pro sebe, co ty na to? " mrkla na mě a začala mi rozepínat knoflíky u košile. Ačkoliv se mi vůbec nechtělo, musel jsem jí zastavit. Schoval jsem její dlaně do svých a zavrtěl hlavou. Zarazila se. ,, Děje se něco zlato? Víš, že přede mnou nemusíš nic tajit. Znám tě už patnáct let, poznám, když něco není v pořádku. " ,, Já vím miláčku, tak se raději posaď. " Podivila se ještě víc. ,, Teda Michaeli .. ty mě děsíš. "
Posadili jsme se vedle sebe na postel a já jí pohladil po vlasech. Vzpomínal jsem, co tenkrát vlastně řekla ona mě, jak mě připravila na to, co uvidím, ale nemohl jsem si ten okamžik vybavit. Jediné na co si vzpomínám, jsou pocity. Šok a následný smutek. ,, Miláčku jde o to, že .. Jenny teď byla dole a pak si mě zavolala a .. je mi to hrozně líto broučku. " nemusel jsem ani říkat víc. Hned jí to došlo. Zavrtěla hlavou a vyděšeně vykřikla. ,, To ne! Proboha .. kdo? " Nestihl jsem jí ani odpovědět, protože se zvedla a utíkala k Jennyinu pokoji. Byl jsem jí hned v patách. Vrazila do dveří a při pohledu na svou matku se zasekla. Objal jsem jí zezadu a cítil jsem, jak lapá nevěřícně po dechu a začíná se otřásat tichým vzlykáním.
Paní Portrová vstala a s rozzářeným úsměvem jí pohladila po tváři. ,, Ahoj holčičko, jsem tak ráda, že tě zase vidím. "
Takhle dlouhou pauzu jsem mezi dílkama snad ještě nikdy neměla .. snad vám to teď vynahradím, mám jich napsaných hodně dopředu. Vlastně už mám ŽPS z Mikova pohledu celé dopsané, ale jde o to, že se mi ty díly vůbec nelíbí, proto jsem se nějak nemohla dokopat k tomu, abych je přepsala. Vlastně se mi tahle povídka nelíbí už delší dobu, protože mi přijde, že jsem úplně odbočila od jejího smyslu, který snad někdo z vás pochopí úplně v posledním díle. dál jste si taky všimli, že jsem musela nechat zemřít Michaelovi blízké .. Vůbec se mi to nechtělo psát, ale jinak to nešlo. Přeci jen tam prostě ubíhá čas .. Snad budete mít chuť dočíst to do konce a budete se aspoň trošku těšit na díly od Isabel. Ty se tu objeví už hodně brzo ( první 3 apůl už mám napsaný ), protože vám prozradím, že po tomhle díle vás od Mikea čekají jen 3 ..
Vaše Susie :-*
