Život po smrti
84.kapitola
,, Oni? " Vyjekl jsem a Isabel kývla hlavou. ,, Ano, oni. " vytáhl jsem svou dlaň z té její a s koktáním couval zpět k pokoji. ,,T-to ne. Nechci. Já s nimi nechci o ničem mluvit. Už ne. Copak ty si zapomněla? Nepamatuješ, co umí? "měl jsem z nich daleko větší strach než ze samotného Adriena. Pozpátku jsem odcházel dál a dál od Isabel, až jsem narazil do dveří svého pokoje. Isabel se na mě udiveně koukala. ,, Miláčku uklidni se. Nemusíš mít strach. Jenom se zeptáme, ano? No tak .. nedovolím aby ti ublížili. "
Její slova zněla upřímně a dodávaly mi odvahu. Odlepil jsem se ode dveří a natáhl k Isabel ruku s otázkou. ,, A kde je chceš hledat? " Na to asi předtím nepomyslela, protože se zarazila. Chvíli mlčela, ale pak vykřikla ,, Roland! Zeptáme se ho. On to určitě bude vědět. "
Byla pro to tak nadšená, že jsem jí nedokázal odporovat. Vešla k Rolandovi a hned ve dveřích začala vysvětlovat. ,, Potřebujeme pomoc. Jak se s nimi můžeme zkontaktovat? Máme pár otázek. "
Roland na ní chvíli koukal beze slov a potom nás vyzval, ať jdeme dál a zavřeme dveře. Isabel mě za ruku vedla za sebou a já se snažil stát silou vůle neviditelným. Tohle určitě nedopadne dobře.
Vyčkávali jsme, co nám poví, ale on si nás jen prohlížel. Nakonec to nesnesitelné ticho ale přeci jen prolomil, když se zeptal ,, Proč s nimi chcete mluvit? Nestává se moc často, že by je andělé vyhledávali. "
Já si hrál na němého a plně chápal, proč je nikdo nevyhledává. Jestli děsili každého, tak jako mě, nemůže se tomu snad nikdo divit. Tenkrát jsem z nich měl noční můry ještě pěkně dlouho. Isabel si nejspíš rozmýšlela, kolik toho může Rolandovi prozradit. Rozhodla se říct minimum.
,, Michael má problém a potřeboval by s ním pomoci. Sám už si neví rady. "
Roland zase nic neříkal a mě to jeho tajuplné mlčení začínalo lézt na nervy. Proč nám prostě nemůže říct rovnou, zda je umí zavolat, nebo ne? Musím ale přiznat, že jsem si v koutku duše přál, aby nám řekl, že je přivolat neumí. Moje první setkání s nimi neprobíhalo moc dobře a já tajně doufal, že bylo taky poslední.
Isabel už byla netrpělivá. ,, Tak umíte je zavolat, nebo ne? " Roland nadzvedl obočí a zamumlal. ,, Doufám, že ten problém se jim bude zdát dost velký a nutný, neradi sem chodí jen tak. "
Po tomhle varování mi začínalo být nějak mdlo. Strach se mi usídlil snad v každičké buňce mého těla. Mohu své ztracené vzpomínky a děsivé sny pokládat za velký a nutný problém? Co když jim to tak připadat nebude? Co se mnou pak udělají? Vždyť jsem snad jediný, kdo se pídí po příčinách své smrti. A pak je tu taky ta věc s Adrienem. Co když to ze mě vytáhnou? Jenže já jim nemůžu prozradit, jak mě našel. To nechci říkat nikomu. Dokonce ani vy o tom nevíte.
Chystal jsem se Rolandovi říct, že jsme si to rozmysleli a už s nimi nechceme mluvit. Když jsem ale zvedl hlavu, už s námi v místnosti nebyl. Proboha, ani jsem nezaregistroval, že zmizel. Začínala se mě zmocňovat panika. Chytil jsem Isabel za ruku a táhl jí ke dveřím. ,, Isabel, pojďme pryč. Já jsem si to rozmyslel. Už nechci vědět, co se stalo. Pojďme, prosím " zaúpěl jsem, ale Isabel se odmítala pohnout. ,, Ne Michaeli! Roland už pro ně šel. A nevěřím tomu, že to už nechceš vědět. Teď z tebe mluví strach. Ale ty se nemusíš bát. Budu tu celou dobu s tebou. Tentokrát neodejdu. Musíme s nimi promluvit. Je to mnohem bezpečnější, než zvolit Adriena. "
Marně se mě snažila přemluvit. Byl jsem přesvědčený, že odsud musím zmizet. Nenapadlo mě nic lepšího, než si začít vymýšlet. ,, Isabel, mě je najednou hrozně zle. Potřebuju si jít lehnout, tak půjdem, ano? Zastavíme se tady jindy. " zase jsem se jí snažil odtáhnout pryč, ale její umíněnost se projevovala, pro mě v nepravou chvíli.
Lhaní mi nikdy nešlo. Isabel vrtěla hlavou. ,, Michaeli přestaň. No tak, uklidni se. "
Přemýšlel jsem, co by jí mohlo přesvědčit, že musíme nutně zmizet, když v tom se za námi ozvalo trojhlasné pozdravení. ,, Dobré poledne Isabel .. Michaeli. " Strachy jsem se rozklepal. Je to tady. Budu muset říct pravdu.
no..koukám, že je těch dílu už fakt hodně a to nejsem ještě vůbec u konce
... snad vás to ještě nenudí...? ...