Susieajejipovidka | Život po smrti - 91.kapitola

   Mrzelo mě to. I když už se mnou mluvila, pořád ještě nebylo všechno v pořádku. Zabalila mi pochroumanou ruku do chladivého obkladu a pohladila mě po tváři. V očích se jí znovu zaleskly slzy. ,, Miláčku, nebuď už prosím smutná. Trhá mi to srdce. " Poprosil jsem jí a pohladil jí po vlasech. Po tvářích se jí jako perličky rozkutálely slzy. ,, Ale ne, zlatíčko už neplač. Prosím už ne. " Objal jsem jí a houpal v náručí. Dlouho jen plakala a nic neříkala. Bylo mi z toho hrozně. Tuhle bolest jsem způsobil já. Posadila se a otřela si slzy. ,, Promiň, jen .. neumím si představit, že bys odsud vážně odešel. Miluju tě, bolelo by mě to. A aby toho nebylo málo, ještě si tě zmrzačím. " Pípla a při pohledu na mou ruku se zas rozvzlykala. Tolik pláče .. to jí není moc podobné. Musel jsem jí ublížit jako ještě nikdo na světě. Tolik neplakala ani po své smrti.

   ,, Miláčku, já ti slibuju, že tě neopustím. Jsi pro mě vším. A neboj se, nezmrzačila si mě. Zaprvé jsem si to udělal sám a za druhé už to nebolí. " Mrknul jsem na ní a políbil jí. Nelhal jsem, když jsem tvrdil, že to nebolí. Já tu ruku vůbec totiž necítil.

   Ještě chvíli se mi třásla v náruči, ale nakonec mi polibek opětovala. Z jednoho se stali dva a víc. Naše polibky se prohlubovaly a Isabel se uklidňovala. Slzy jí ale tekly pořád. ,, Lásko " zavzdychal jsem jí do úst. ,, začínám být přesolený. Neplakej už prosím. " Isabel se pousmála. ,, Zasloužíš si to, tak jen tiše trp, nebo by se ti taky mohlo stát, že budeš spát sám a ve své posteli. "

   Nechtěl jsem zjišťovat, jestli si dělá srandu nebo ne, tak jsem poslechl a opravdu jen tiše trpěl nad slanými polibky. Zajel jsem jí prsty do vlasů a začal jí líbat na krku. Isabel přivřela oči a schovala si ruce ke mně pod tričko.

   ,, Zlato jsi si jistý, že tě ta ruka nebolí? " ujišťovala se znovu a líbala mě do vlasů. ,, Jsem si jistý. Miluju tě. " uklidnil jsem jí a ona se mě zeptala. ,, A můžeš mi objasnit, proč mě vlastně miluješ? " Usmál jsem se na ní. ,, To ti milerád povím. " Mezi motýlími polibky, které jsem jí rozdával po celém těle, jsem vyjmenovával důvody, které mě nutí jí milovat a toužit po ní. ,, Tvé rty chutnají po jahodách a přivádějí mě k šílenství. Místo očí máš veliké studánky, které miluji ze všeho nejvíc. Tvářičky máš jako dvě nejvoňavější rozkvetlé růže a mohl bych takhle pokračovat do nekonečna. Celá jsi oslnivě krásná a já se na tebe nemůžu vynadívat. A máš ty nějaký konkrétní důvod? "

   Políbila mě, na chvíli se zamyslela a schválně mě napínala. ,, To víš, že mám. Chceš ho znát? " Zazubil jsem se na ní od ucha k uchu. ,, Přímo umírám zvědavostí. " odpověděl jsem a čekal na odpověď. Mezi každým slovem mě letmo políbila. ,, Miluju .. tvůj .. úsměv .. zářícího .. slunce .. miluju .. tvé .. nezbedné .. vlasy .. co .. tak .. rády .. padají .. do .. těch .. tvých .. hlubokých .. očí .. miluju .. jak .. láskyplně .. se .. na .. mě .. díváš .. miluju .. tvůj .. hlas .. který .. mě .. dokáže .. uklidnit .. miluju .. celou .. tvou .. osobu .. "

   Ta upřímná slova mě hřála u srdíčka. Jsem moc rád, že už se mnou zase mluví. Svůj nový život si bez ní neumím ani představit. Ještě jednou mě hluboce políbila a pak už ani jeden z nás nemohl v mluvení pokračovat, Já i Isabel jsme byli unášeni na víru slasti a rozkoše. Všechno kolem nás se rozplynulo a my nebyli schopní vnímat nic, než tlukot našich srdcí.

   Tu noc jsme se znovu milovali a hned několikrát. Nakonec mi Isabel usnula v náručí. Prohlížel jsem si její klidnou tvář. Sám jsem usnout nemohl. Ačkoliv ona mi odpustila, já si odpustit nedokázal. Trápily mě výčitky svědomí. Zatím jsem jí neřekl na co mě upozornili. Asi jí ještě nedošlo, že má nerozvážnost jí vystavila nebezpečí. Musím na ní dávat pozor. Nedovolím, aby si jí odnesl. Jsem hlupák, když jsem si dole nechal od něj namluvit takové hlouposti. Jak jsem mohl věřit tomu, že mi pomůže?

   Oba jsem nás ohrozil a to si nikdy neodpustím. Po tvářích mi stékaly horké slzy. Měl jsem strach usnout. Položil jsem hlavu na polštář, ale oči nechal otevřené.