Susieajejipovidka | Život po smrti - 75.kapitola

Život po smrti

   ,, Michaeli, otevři oči, probuď se. " proč po mě ten člověk bez tváře v mém snu chce, abych najednou otevřel oči? Nejdřív mluvil o nějaké pomoci a zničehonic na mě začne volat, ať se vzbudím. ,,No tak, miláčku, prosím vzbuď se. " A proč mi proboha říká miláčku?

   Třásl se mnou a nepřestával volat. ,, Zlato, prober se, prosím! " Jenže najednou už ten člověk začínal mít tvář. Přiřadil jsem mu tvář podle hlasu. A tohle je hlas mojí Isabel. Tak moment, že by to už nebyl sen? Otevřel jsem oči a jako v nějaké mlze viděl, jak se nade mnou Isabel sklání a přikládá mi ruku na čelo. Úlevně si oddechla, když jsem na ní zamrkal. Nechápal jsem, co se děje. Bolelo mě celé tělo a bylo mi hrozně. ,, Isabel? " zavolal jsem na ní a překvapilo mě, jak chraptím. ,, Ššš Miláčku, jsem tady, raději nemluv. Máš vysokou horečku, přinesu ti prášek a obklad. Lež v klidu. " Horečku? Obklad? Můj mozek si pomalu dával dohromady informace. Ale ne. Já hlupák přece jen pořádně nastydl, díky té mojí nerozvážnosti. Sám sebe jsem za svou lenost potrestal.

   Isabel se vrátila s obkladem v jedné a s práškem v druhé ruce. Mžoural jsem na ní a snažil se posadit, ale mé rozbolavělé tělo odmítalo poslouchat. Isabel mě zatlačila zpátky na polštář. ,, Jen lež lásko, vezmeš si prášek a za chvíli se ti uleví. Co se děje, že je ti najednou tak zle? Z čeho? Vždyť přeci .. bylo ti dobře. Myslíš, že .. " Viděl jsem její zmatený výraz a honem jí uklidňoval. ,, Neboj se miláčku, všechno je v pořádku, já ti jen zapomněl něco říct. " Vypadala teď ještě zmateněji. Vzal jsem jí za ruku a pomalu vysvětloval. ,, Víš já jsem ráno .. já byl líný se převléknout. Usnul jsem v tom .. " Isabel vykulila oči a přerušila mě. ,, Zlato, nesnažíš se mi tu říct, že si usnul v tom, v čem si byl venku. Vždyť jsi byl celý promáčený. Jak dlouho si proboha.. " ,, Půl dne. " zašeptal jsem a zavřel oči. Byl jsem vyřízený. Těch pár vět, které jsme prohodili, mě dokonale vyčerpalo. Sotva mi klesly víčka, hned jsem se propadal do hlubokého spánku, ale Isabel nepovažovala naši konverzaci zřejmě ještě za uzavřenou. Znovu se mnou zatřásla a já maličko pootevřel oči. Snažil jsem se ze všech sil vnímat, co říká. ,, Panebože miláčku, na co si jen myslel? To sis chtěl přivodit zápal plic? "

   Tohle už jsem dnes jednou slyšel. Pátral jsem v paměti kdy a od koho. No jasně. ,, Páni, jako bych slyšel Jenny. Co kdybyste mě s tím přestaly strašit? " zaskuhral jsem a rozkašlal se. Isabel mě vytáhla za ruce do sedu. ,, Posaď se a opři se o zeď, bude se ti tak líp dýchat. " Zabalila mě do deky, že ze mě zůstala koukat snad jen špička nosu. Na čelo mi přiložila obklad a do ruky dala hrnek s čajem. Nazlobeným hlasem mi spílala dál. ,, Co tě to jen napadlo, takhle si zahrávat se zdravím, podívej, jak teď vypadáš. " Ačkoliv jsem se moc snažil, nedokázal jsem udržet oči otevřené. Když jsem seděl, tak se mi sice líp dýchalo, ale pro změnu se se mnou točil celý pokoj.

   Znovu jsem se podíval na Isabel a viděl, jak se její nazlobený výraz mění v ustaraný. Nešťastně si povzdychla. ,, Miláčku, nesmíš dělat takové hlouposti. Zapij si ten prášek a spinkej. "

   Když mi vkládala do ruky malou bílou tabletku se slovy ,, Po tom se ti uleví, budu na tebe dávat pozor. " něco mi to připomnělo. Ale co? A proč? Před očima se mi zas promítal ten člověk bez tváře a scéna, kterou jsem viděl již několikrát. Jen to teď začínalo mít poněkud ostřejší podobu.

   Prosil jsem o pomoc, že nemůžu už několikátou noc usnout a on mi pomoc slíbil. Dovolil jsem to. A dál .. co je dál? Co mají tyhle sny znamenat? A jsou to vůbec jen pouhé sny?

   ,, Isabel? " zavolal jsem na ní se stále zavřenýma očima. Podle pohybů mi došlo, že mě obléká. Natáhla mi mikinu a zapnula až ke krku. Otevřel jsem oči a ona se na mě podívala. ,, Copak se děje srdíčko moje? Potřebuješ něco? " Měl jsem v hlavě hrozný zmatek, takže mi dalo chvíli zabrat, než jsem dal dohromady rozumnou větu. ,, Isabel, já potřebuju .. musím něco vědět. " Usmála se, ale když jsem jí řekl o co jde, úsměv se jí z tváře vytratil. ,, Isabel, musím vědět, jak jsem umřel. "