Život po smrti - 126.kapitola

22. únor 2010 | 18.53 |
blog › 
Život po smrti - 126.kapitola

Život po smrti
126.kapitola
   Nechal jsem jídlo jídlem a posadil se ke stolu. Nebudu jí budit, počkám, až vstane sama. Spala klidně, a kdyby nebyla tak hrozně bledá, tak ani nepoznám, že jí něco je. Strachem o ní mě úplně přešel hlad. S podepřenou hlavou jsem přemýšlel nad tím, co se s ní asi děje. Způsobil jsem to snad já tím, že jí neustále přidělávám starosti? Vstal jsem a znovu jí sáhl na čelo. Tentokrát už teplotu měla a to mě vyděsilo ještě víc. Zůstal jsem u ní na posteli a držel jí za ruku.
   Znovu mě začala přepadat únava. Ach jo. Co udělat, abych neusnul, ale zároveň nebyl tak unavený? Jak mám tohle vydržet? A jak dlouho ještě? Přestávám to zvládat. Jenny se to povídá, vyřešíme to. Ale jak asi? Klížily se mi oči, tak jsem nechal židli, aby se pohybovala nahoru a dolu.
   Isabel se začala probírat. Položil jsem židli tam, kam patří a šel udělat čaj. Chvíli jí trvalo, než se rozkoukala. ,, No ahoj, princezno. Jak se cítíš? " zašeptal jsem a vložil jí hrnek do dlaní. ,, Nic moc. " odvětila a posadila se. ,, Ale nedělej si starosti, zlato. Přejde to. " Vykulil jsem na ní oči. ,, Nemám si dělat starosti? Miláčku já si neumím o tebe nedělat starosti. Kdyby se ti něco stalo, tak se zblázním. " Políbil jsem jí a ona mě pohladila po tváři. ,, Mikeu, jsi si jistý, že ti nic není? Opravdu vypadáš hrozně unaveně. Děje se něco? " Zavrtěl jsem hlavou. ,, Neděje. Cítím se skvěle. Ale ty ne, takže já teď dojdu pro George, aby se na tebe podíval, ano? "
   Než jsem stihl vstát, chytla mě za ruku a dívala se na mě prosebným pohledem. ,, Nikam nechoď broučku, je to jen bolest hlavy, na to doktora nepotřebuju. " ,, A co na to potřebuješ? " zeptal jsem se se smíchem a ona si mě za košili přitáhla na sebe. ,, Potřebuju na to spoustu pusinek od svého zlatíčka, tak nikam nechoď a radši si vedle mě lehni. Ta tvá unavenost mi vážně dělá starosti a .. a nesnaž se mi tvrdit, že to nic není a že se cítíš skvěle! " pohrozila mi prstem, když jsem protočil oči. ,, Pojď si sem ke mně lehnout a pořádně si odpočin.

Viděl ses poslední dobou v zrcadle, ty moje strašidýlko? " posmívala se mi. ,, No dovol?! Nejsem žádné strašidlo! " brblal jsem a mračil se na ní. Isabel mi cvrnkla do nosu. ,, Že nejsi? A viděl ses? Máš hrozné kruhy pod očima. Strašidlo! " Rozesmála se a políbila mě.

   Tak kontrolovat tohle mě vážně nenapadlo. Vlastně jsem to svoje ignorování a nevnímání snů neměl nijak extra promyšlené. Ale můžu se snad divit, že vypadám, podle Isabel jako strašidlo? Někde se ty probdělé dny a noci museli projevit. Promnul jsem si oči, a ačkoliv jsem se moc snažil to neudělat, nepovedlo se a zívnul jsem. V tu chvíli na mě Isabel ukázala prstem a vítězoslavně vykřikla. ,, Chá! Věděla jsem to. Jsi unavenej, zíváš! Tak pojď, tohle místečko tu čeká jen a jen na tebe. " Poklepal vedle sebe na postel a nadzvedla deku, abych si k ní mohl vlézt. Věděl jsem, co se stane, když si lehnu do vyhřáté postele, ale copak se jí dalo odporovat, když se tak roztomile usmívá, kulí na mě ty své studánky a navíc má radost, že mě načapala při zívání?
   Hupsnul jsem vedle ní pod peřinu a zezadu jí objal kolem pasu. ,, Miluju tě Isabel. " Políbil jsem jí na tvář, na víčka, na bradu a nos a nakonec dlouze na rty. ,, Měla by ses ještě prospat zlato. Budu u tebe. " usmála se a zavřela oči. Já zíral do stropu a začínal jsem mít strach, že jestli si budu muset spánek odpírat ještě dlouho, tak se zblázním.
   Jak jsem slíbil, zůstával jsem u ní. I v následujících dnech. A ona se pořád necítila dobře, ale taky nechtěla dovolit, abych k ní zavolal George. Trápilo mě to, ale Isabel jako by tušila, že v tomhle jí žádný lékař nepomůže. A já to brzy poznal taky.
   Bylo to tři dny po tom, co mi Isabel poprvé řekla o své bolesti hlavy. Připravoval jsem jí zrovna čaj a rozhodl jsem, že si ho musím dát taky. Bylo mi zle. Už jsem pořádně nespal víc jak týden. Stál jsem k Isabel zády a tajně se přidržoval stolu, abych se nesložil, než přejde mírná nevolnost a motání hlavy. Nezvládám to. Jestli okamžitě nevymyslím, jak jinak se snům vyhnout, opravdu se sesypu.
   Přemýšlel jsem nad tím každou chvíli a konečně mě něco rozumného napadlo. Zajdu za Rolandem pomyslel jsem si, když v tom mě Isabel hrozně překvapila. ,, Proč za ním chceš jít? " zeptala se úplně klidně a já na ní třeštil oči. Jak tohle ví?

Tak teď jsem docela zvědavá na vaše komentáře :) .. poznáte,co se s Isabel děje? Koukala jsem na minulý komentáře a musím vás zklamat, malej andílek to vážně nebude. Ani teď ani jindy. To se prostě v mém nebi neděje :) .. snad vás tím neodradím od dalšího čtení, ale nezměním to. Dlouho jsem se přemlouvala k tomu, abych je spolu vůbec nechala spát. Ale andílek? No tak to ani náhodou :D ..to po mě nemůžete chtít :D

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Život po smrti - 126.kapitola sára 22. 02. 2010 - 19:12
RE: Život po smrti - 126.kapitola mjjforever 22. 02. 2010 - 19:15
RE: Život po smrti - 126.kapitola lenka♪♫ 22. 02. 2010 - 20:55
RE: Život po smrti - 126.kapitola love.u2 22. 02. 2010 - 23:37
RE: Život po smrti - 126.kapitola brity 23. 02. 2010 - 00:24
RE: Život po smrti - 126.kapitola laneey 23. 02. 2010 - 21:55
RE: Život po smrti - 126.kapitola zuzik.14 25. 02. 2010 - 22:38
RE: Život po smrti - 126.kapitola revolucionrever 27. 02. 2010 - 18:25
RE: Život po smrti - 126.kapitola hanisshka 04. 03. 2010 - 16:58
RE: Život po smrti - 126.kapitola alca.fe 14. 03. 2010 - 18:04