nějak mi to vymýšlení dává poslední dobou zabrat.. snad ten díl pochopíte.. mě se moc nelíbí, ale líp mi to prostě nešlo.. asi jsem už moc dlouho doma :D
Život po smrti
111.kapitola
Byl jsem z toho dokonale paf. Musel jsem si na chvilku sednout. ,, No páni! Já mám novou schopnost! " Vykřikl jsem s úsměvem a George mi zacpal pusu. ,, Ne tak nahlas, radovat se můžeš nahoře. " Pokýval jsem hlavou, že jo, ale tomu zářivému úsměvu, co mi hrál na tváři jsem se bránit nedokázal. Pak mě něco napadlo.
Upřeně jsem zíral na lavičku u protější stěny. Mhouřil jsem na ní oči a pekelně se soustředil. ,, Michaeli, co to děláš? " vyrušil mě George pobaveným tónem a já zas začal dýchat. Rozhodil jsem rukama a vysvětloval. ,, Snažím se přece pohnout tou lavičkou, chci vědět, jestli to vážně umím. Ale zřejmě ne. " Dodal jsem sklesle a George si sedl vedle mě.
,, Michaeli, tak zaprvé .. zbláznil ses? Nemůžeš to zkoušet tady, mezi lidmi. A za druhé .. Lavička? " Krátce se zasmál a pokračoval. ,, Sotva se u tebe ta schopnost projevila a ty hned zkoušíš hýbat s něčím tak velkým a těžkým, jako je lavička? Takhle to, Michaeli, nefunguje. Jsem andělem už třicet let, věř mi, vím, o čem mluvím. Musíš svou schopnost cvičit, posilovat ji. Nejprve to zkoušet s malými předměty. Ovšem ne tak nebezpečnými jako jsou nůžky. Začni třeba s malým polštářkem. Tvá schopnost se bude postupem času teprve rozvíjet. Ale opakuji, nedělej to před živými lidmi. Oni by sice neviděli tebe, ale viděli by letící předmět. Chápeš? "
Přikývl jsem na souhlas, ale pořád mi pár věcí nešlo do hlavy. ,, Pokud je tak nebezpečné, že by to viděli lidé, proč nás nikdo nevaruje? Proč nás někdo neupozorní, že budeme mít novou schopnost? " George zavrtěl hlavou. ,, Už jsem ti přece říkal, že to nikdo neví. Nikdo nerozhoduje o tom, kdy se u kterého anděla projeví jaká schopnost. Je to velmi různé. "
Povzdychl jsem si.
,, No tak dobře. A znamená to tedy, že .. už mi ta schopnost zůstane? Když už jsem to jednou dokázal .. " Nedokončil jsem větu, ale doufal, že George chápe, co myslím. Pochopil. ,, Už jí budeš napořád, ale není jisté, že se ti to ze začátku pokaždé povede. V té ordinaci jsi se soustředil čistě jen na ty nůžky, sám si ale viděl, co se stalo, když jsi se lekl a přerušil svou soustředěnost. Spadly. " vysvětlil mi a já se ušklíbl. ,, Jo .. naštěstí. " George se pousmál. ,, Nemusíš se bát. Nezabilo by tě to. Andělé se sice mohou zranit, onemocnět, ale nemohou následkem zranění zemřít. A kdyby ti ty nůžky způsobily nějaké velké zranění, dalo by se to do pořádku. " To mě zaujalo. ,, Jak bys chtěl dát něco takového do pořádku? Kdyby letěly dál, měl bych je teď skoro mezi očima. " George pokývl ,, Jo, to bys nejspíš měl. A na takové úrazy jsou tu oni. Umí léčit. " Pronesl to úplně v klidu, ale já vyjekl. ,, Umí léčit? Oni umí léčit? A můžeš mi teda říct, proč jsem musel strávit šest týdnů s rukou v sádře?! " ,, Protože to nebylo žádné vážné zranění, které by nezvládl doktor. Tak se nerozčiluj. Hlavní je, že teď víš, že tak obyčejná věc, jako jsou třeba nůžky, anděla zabít nemohou. "
Měl jsem potřebu vyptávat se dál. ,, A může anděla něco zabít? " George se zamračil. ,, No .. popravdě .. může, ale nebudeme to rozebírat. Pojďme na ten rentgen. " vyhnul se odpovědi a odcházel. Rychle jsem ho dohnal a chytil za rameno. ,, Počkej, Georgi, chci to vědět. Co může anděla zabít? " Nejprve jen mlčel a protáčel oči, ale nakonec mi přece jen odpověděl. ,, Dobře .. řeknu ti jedno. Tohle není vhodné téma k řešení. Sám o tom skoro nic nevím. Jediné co ti povím je, že jsou dva způsoby a že .. víš po nebi se povídá .. že prý si byl tomu jednomu způsobu velmi blízko. Ale víc vážně nevím, tak pojďme. "
Nebyl jsem schopný mu odporovat. Já že byl blízko smrti? Už zase? Panebože! Ale .. jak? Kdy? Čím? A proč? To co mi řekl, mi vyrazilo dech. Nemohl jsem tomu uvěřit a zároveň jsem dychtil po tom vědět, co to bylo.
George mě čapl za ruku a omámeného mě vlekl do čekárny rentgenu, kdy mě vzal za ramena, zatřásl se mnou a promluvil mi do duše. ,, Podívej, možná, že kdybys po tom pátral, tak na to přijdeš, ale k čemu ti to bude? Už se to stejně stalo. A určitě to nebylo nic hezkého, takže předpokládám, že to znovu dělat nebudeš, ať už víš, jaké jsou následky nebo ne. Nech to být. Jsi teď šťastný, ne? Máš Isabel, máš přátele, máš teď novou schopnost, tak proč si zbytečně přidělávat starosti? "
Hluboce se mi zadíval do očí a čekal na odpověď. A já věděl, že všechno co mi tu říká, je pravda. Nic z toho, co jsem špatného udělal, už nikdy neudělám. Slíbil jsem to sobě i ostatním. A své slovo dodržím. ,, Nebudu to řešit. " odpověděl jsem po pravdě a on se usmál. ,, To jsem rád. Tak a teď už ti konečně uděláme ten rentgen a hurá domů. Snad bude vše v pořádku. " Taky doufám. Domů se těším. Domů, za Isabel.
