Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
10.kapitola
28. březen 2010 | 18.11 |
Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepřidala, ale nějak to teď nestíhám :-/ .. snad se vám ještě bude chtít číst..
Mé kouzelné dítě
10.kapitola
Gary, Indiana
V květnu mají tři z našich dětí narozeniny. My je sice neslavíme, ale samozřejmě jim připomeneme, že teď už jsou o rok starší. Rebbie už je devět let, Jackiemu osm let a La Toye jsou tři roky. To je krásné že? No a našemu nejmladšímu členu rodiny už je celých devět měsíců. Je na něm znát veliký pokrok. Jak ve vzhledu, tak v dovednostech. Konečně se smířil s tím, že bez jídla to prostě nejde. Dokonce si i docela rád strká kousky jídla do pusinky sám. Taky začal odmítat láhev. Když jsem mu chtěla dát napít šťávy, tak mi strkal ruce pryč, odvracel hlavu a neustále ukazoval na barevné hrnečky svých sourozenců.
Joseph ho jednou velmi mile překvapil, když mu donesl jeho vlastní maličký hrneček. Byl celý červený s menším obrázkem Mickey Mouse. Hned jsem poznala, že se Michael zamiloval. Rozšířily se mu oči a nahlas zavýskal. Každé z dětí dostalo svůj hrneček a nyní byl čas u i pro Michaela. Náš velký kluk. Takového nadšení, když mu Joseph vložil hrneček do jeho věčně něco zkoumajících ručiček. Bouchal s ním o stolek, křičel a tleskal. Naštěstí tím hrnek neutrpěl žádné škody. Hned jsem mu do něj nalila trochu čaje, aby to mohl vyzkoušet. No .. dopadlo to tak, že Mikovi dupačky si velmi pochutnaly.
Když jsem ho brala převlíknout, rozhodla jsem, že ho rovnou už i vykoupu, stejně půjde brzy spinkat. A teď teprve nastává ta pravá legrace. U koupání mi asistovali všichni jeho sourozenci. Michael je totiž neuvěřitelný vodomil, ve vaně provádí samé lumpárny a to děti baví, protože se můžou taky zmáčet. Sotva Mike viděl, že mu napouštím vaničku, tak začal pištět na celý dům a mávat ručičkama.
A to ještě nebylo zhola nic proti tomu, co se stalo, když se jeho tělíčko ocitlo ponořené ve vodě. Házel po dětech hračkami, cákal vodu, hlasitě se smál a ohromně si to užíval. Miloval, když jsem mu na bříško lila vodu z kelímku. To potom i tleskal. A asi v polovině devátého měsíce do toho začal i povídat ,, Má – má! " To bylo překvapení.
Bylo to totiž zatím jediné srozumitelné slovo, které jsme od něj slyšeli. Jinak si pořád žvatlal ve svém miminkovském jazyce a miloval, když ho někdo poslouchal. Brebentil a brebentil, přidával na síle a po chvilce se ztišil, aby zjistil, zda ho vnímáme. Jakmile byl s naší pozorností spokojený, usmál se a vyprávěl nám dál, co se děje v jeho malé roztomilé hlavičce.
Ovšem i on velmi rád poslouchal, co se říká. Když na něj někdo začal mluvit, tak se ztišil a usmíval se na toho dotyčného. Když jsem ho potřebovala uklidnit a nepomohla ani tichá slova, houpání nebo hlazení, zaručeně se uklidnil při poslechu hudby. Stačil mu třeba jen něčí zpěv. To se mu pak pusinka roztála do širokého úsměvu a v očích měl takový zvláštní výraz. To, že miluje hudbu, mě nepřekvapilo. Milují jí všechny naše dětí, stejně jako já a Joseph. Ale jen Michael má v očích takový výraz .. porozumění. Jako by hudbu vstřebával celým tělem. Sžíval se s ní. Jednou ho naučím hrát na klavír, určitě se mu to bude líbit.
Marseille, Francie
Máme zase spoustu novinek. Tou největší ale je, že Nicolette už nám chodí. Samozřejmě ještě ne úplně sama, ale když se mě ručičkama chytí za prsty, cupitá nám po domě jedna radost. Když náhodou nejsme poblíž, abychom jí pomohli, ještě velmi ráda využije batolení k tomu, aby se dostala ke hračce, kterou zrovna nutně potřebuje. V poslední době to bývají hlavně dřevěné kostky, protože se z nich naučila stavět komín. Tedy .. zvládne to jen za dvou kostek, ale i to je pro ní veliký úspěch a hlavně je to pokrok, protože to je jediná jiná věc, kromě ožužlávání, kterou s hračkami dělá.
Šikovnější už je i u jídla. K pití má hrozně ráda ovocné šťávy. Je legrace jí při jídle pozorovat. Zapatlá se snad úplně celá, ale spořádá svačinku s velikou chutí a zábavou. Když pije z hrnečku, zaklání hlavu dozadu, aby tam náhodou nezapomněla ani jedinou kapičku. Taky má občas nutkání se podívat, co že to vlastně jí, takže vyndá kousek jídla z pusinky, prohlídne a pokračuje dál. Nejoblíbenější hra u krmení je na klobouky. Hraje se tak, že mi pokládá hrneček na hlavu a zase sundává.
Protože už je venku dost teplo, bere Katlin Nicolette i Vanessu ven na zahradu, kde je posadí na deku k množství hraček, aby si trochu pohráli i na čerstvém vzduchu. Ony ale málokdy na dece vydrží a batolí se po trávě tam, kam je zrovna napadne, takže když večer přijdu z práce, spí všechny tři.
Musím teď zase chodit do práce častěji. Naše firma se rozrůstá a já jako vedoucí oddělení tam musím být. Zrovna jsme otevřely novou taneční školu a já byla jmenovaná ředitelkou. Prosadila jsem si tam tedy odpoledne pro rodiče s dětmi. Navštěvovaly jí především maminky na mateřské dovolené se svými malými dětátky. Někdy i menšími, než je Nicolette. Ale byla nádhera to pozorovat. Nešlo tam o nic jiného, než učit děti vnímat hudbu jako příjemnou věc a ještě víc upevnit vztah rodič-dítě, protože rodiče mají svoje děti přitisknuté na hrudi a pohybují se s nimi v rytmu hudby. I já s Nicolette jsme tato odpoledne navštěvovaly. Nicolette miluje, když s ní tančím. A protože jsem o tom řekla Katlin, chodí tam teď i Vanessa se svou maminkou, takže to holky baví ještě víc. Byla by nádhera, kdyby jim ta láska k tanci už vydržela navěky.
Komentáře
| RE: 10.kapitola | brity | 28. 03. 2010 - 18:20 |
| RE: 10.kapitola | jancapovidky | 28. 03. 2010 - 19:30 |
| RE: 10.kapitola | michelle* | 28. 03. 2010 - 20:46 |
| RE: 10.kapitola | laneey | 28. 03. 2010 - 22:10 |
| RE: 10.kapitola | tamarpag | 29. 03. 2010 - 00:21 |
| RE: 10.kapitola | lenka♪♫ | 29. 03. 2010 - 12:22 |
| RE: 10.kapitola | revolucionrever | 30. 03. 2010 - 16:00 |
| RE: 10.kapitola | mjjforever | 30. 03. 2010 - 16:25 |
| RE: 10.kapitola | hanisshka | 31. 03. 2010 - 19:48 |