Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 114.kapitola
10. únor 2010 | 22.15 |
Život po smrti
114.kapitola
Po chvíli jsem slyšel Isabelino spokojené oddechování. Byla tak kouzelná, když spala. Objímal jsem jí kolem pasu a ona si držela mou ruku pod hlavou. Na tváři jí hrál maličký úsměv. Mlčky jsem si prohlížel její klidnou tvář. Studánkové oči měla teď schované pod lehce se chvějícími víčky. Zřejmě se jí něco zdálo. Políbil jsem jí na tvář, jen letmo, abych jí neprobudil, a taky jsem zavřel oči v domnění, že usnu. Spánek ale ne a ne přijít. Dnes se stalo tolik věcí a já neměl ještě ani chvilku, abych nad tím popřemýšlel. To mé divoce se honící myšlenky mi nedaly spát.
V první řadě je tu ta věc co se stala v ordinaci. Má nová schopnost. No řekněte .. není to fantastické, něco takového umět? Být andělem má i své výhody. Už se moc těším, až to pořádně vyzkouším. Snad mi to půjde.
Dále je tu ta věc, kterou, zřejmě nedopatřením, prozradil George. Viděl jsem na něm, jak se pak snaží vyhnout mému pohledu. Ale to co mi řekl .. já vím, slíbil jsem, že to nebudu řešit, že to nechám být,ale .. no považte sami. Copak můžu jen tak na něco takového zapomenout? Jak můžu přehlížet fakt, že jsem byl blízko smrti? Už podruhé. A jak jsem asi mohl sám sebe zničit? Co jsem provedl? Nebo spíš je lepší ptát se, která z těch věcí, které jsem provedl, může zapříčinit smrt anděla? Je to ta věc s Adrienem? Nebo snad to, že jsem pomýšlel na útěk? Oni sami mi přece řekli, že pokud to udělám ještě jednou, vyhodí mě z nebe, a už nebudu andělem. Přijdu, jak se říká, o ta pomyslná křídla. Považuje se tohle za smrt? Nevím. A ani nevím, kdo by mi na mé otázky mohl odpovědět. Jedno vím ale jistě a to, že když se v tom budu dál šťourat, mohl bych špatně skončit. A to nechci. Ne teď, když jsem tak šťastný. Isabel by to zdrtilo.
No a když už jsme u ní .. ona je další důvod, kvůli kterému jsem teď čilý jako rybička. Musím myslet na tu nádheru, co jsem jen před pár okamžiky zažíval. Nemůžu dostat z hlavy, jak krásně vypadala. Stále cítím její vůni i zběsilý tlukot jejího srdce. Je to, jako by se mě pořád dotýkala.
Bez ustání cítím její hebké ruce na své kůži. Bylo v tom tolik vášně. V takových chvílích se ze mě stává nemyslící člověk hnaný jen chtíčem a touhou. A tohle se mnou dokázala udělat jen Isabel.
Víte, je to zvláštní. Když si vzpomenu na naše první okamžiky, vaří se ve mně krev. Nenáviděl jsem jí. Oh, jak já jí nenáviděl! A podívejte teď. Leží tu vedle mě, v mojí posteli a odpočívá po tom nejlepším milování, jaké jsem kdy zažil. Po milování se mnou. Mé andělské srdce bije jen pro ni. Ne nadarmo se říká, že láska a nenávist mají blízko k sobě.
V hlavě mi znělo její upřímné a sladké ,, Miluji tě. " vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Ještě jednou jsem se podíval na její klidnou tvář. Na tvář mé milující přítelkyně. Zní to hezky, že? Pohladil jsem jí a zavřel oči, tentokrát na sebe nenechal spánek dlouho čekat.
Probudil jsem se po chvíli. Nade mnou se skláněla Isabel a hrála si s pramínkem mých vlasů. Usmál jsem se. ,, Ty už nespíš? " zašeptal jsem a ona mě před odpovědí políbila. ,, Nespím, jsem vzhůru už asi dvacet minut a zabavila jsem se tím, že jsem pozorovala tvůj spánek. Už ti někdy někdo vyprávěl, jak moc jsi sladký, když si tiskneš peřinu k obličeji a culíš se? Zoubky ti úplně září. Jsi vážně moc krásný zlato, mohla jsem si oči vykoukat. "uzavřela svůj proslov a já cítil, jak se červenám. Nebyl jsem moc zvyklý, takovéhle lichotky poslouchat. Vždycky jsem se spíš setkával s opačnou reakcí na můj vzhled. A ona teď na mě takhle.,, Miláčku, přestaň mě úmyslně přivádět do rozpaků a radši si pojď ještě honem lehnout ke mně. Samotnému je mi tady zima a smutno. " zazubil jsem se na ní a natáhl k ní ruce. Ona si je ale jen přiložila na tváře a políbila mě do dlaně. ,, Ráda bych zlatíčko moje, ale nemůžu. Jsem domluvená s Lori. Ještě jsem jí spoustu věcí nevysvětlila. "
Povzdychl jsem si, nešťastně vystrčil spodní ret a popotáhnul, aby věděla, jak strašně moc jsem smutný. Isabel se rozesmála. ,, Hele ty herečko, nezkoušej to na mě. Víš, že to nejde. " Jo, věděl jsem to, ale proč to nezkusit, že? Zvlášť když vím ještě jednu velmi podstatnou věc. Isabel se nerada dívá na můj nešťastný výraz. Když ho nasadím, snaží se mi vyhovět. Já vím, podlé, ale účinné. ,, Dobře broučku, ještě na chvilku si k tobě lehnu, ale pak už vážně musím jít. Takže na mě přestaň kulit ty svoje očka. To totiž vůbec není fér. " Ulehla vedle mě, položila si hlavu na mé rameno a prsty mi přejížděla po hrudi. Tiskl jsem si jí k sobě a šeptal zamilovaná slovíčka. Takhle prostě vypadá nádherně strávená chvíle.
Komentáře
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | brity | 10. 02. 2010 - 22:22 |
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | laneey | 10. 02. 2010 - 22:24 |
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | zuzik.14 | 11. 02. 2010 - 10:39 |
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | lenka♪♫ | 11. 02. 2010 - 14:24 |
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | ladynka* | 11. 02. 2010 - 15:56 |
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | revolucionrever | 12. 02. 2010 - 17:39 |
| RE: Život po smrti - 114.kapitola | alca.fe | 20. 02. 2010 - 17:18 |