Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 78.kapitola
7. leden 2010 | 21.54 |
Život po smrti
78.kapitola
Nechápal jsem, co se děje. Promluvit si? O čem? A proč?
,, Isabel .. udělal jsem něco špatně?" zeptal jsem s obavami z toho, co mi odpoví. Ona se ale posadila vedle mě na postel a pohladila mě po tváři. ,, Ne drahoušku, neudělal jsi vůbec nic špatně, jen se ti něco špatného děje. Musíme si promluvit o těch tvých snech. "
O snech? Jak může vědět, že jich bylo víc? Nikdy jsem se jí o nich nezmínil. Isabel si mě prohlížela a vypadala hodně nervózně. Vzala mě za ruku. ,, Miláčku, jak dlouho se ti ty sny už zdají? A co v nich všechno vidíš? "
Překvapeně jsem se na ní díval a nezmohl se na nic jiného než vykoktat otázku. ,, Jak .. j-jak můžeš .. jak to že víš, že se mi něco takového už zdálo? " Byl jsem z toho hrozně zmatený. O mých snech přeci neví nikdo jiný než vy.
Isabel mi přejížděla rukou po noze a znovu se zeptala. ,, Michaeli, potřebuju vědět, co v těch snech vídáš. Potom ti to vysvětlím. " Ještě chvíli jsem se na ní jen díval a potom začal pomalu vyprávět obsahy mých snů. O tom divném člověku bez tváře, co mi slíbí, že mě pohlídá, ale nakonec mě nechá samotného. Když jsem jí to vyprávěl, padala na mě hrozná úzkost z toho, že nevím co se děje. ,, Isabel ty snad víš, co to znamená? " Stiskla mi ruku a ještě než mi odpověděla, položila mi další otázku. ,, Zlatíčko, jak dlouho už se ti o tom zdá? " Nedokázal jsem jí odpovědět přesně. ,, Začalo to už před několika měsíci. " Isabel pokývala hlavou. ,, Dobře. A teď mi řekni .. co všechno si pamatuješ z doby těsně před svou smrtí? " Začalo mi docházet, kam tím míří. Vykulil jsem na ní oči. ,, Počkej .. ty myslíš? Já si nepamatuju na nic co se dělo několik měsíců před tím." Isabel zavrtěla hlavou ,, Nic? Ani to že si plánoval návrat na podium? " S otevřenou pusou jsem na ní zíral neschopný slova. Já že plánoval návrat? Ale .
. proč si sakra nic z toho nepamatuju? Co to způsobilo? ,, Zlato? " zavolal mně Isabel a já jí znovu začal věnovat pozornost. ,, Ne, o tom vůbec nic nevím. Ty ano? Mohla bys .. mohla bys mi prosím říct .. " Zadržoval jsem slzy jak jen to šlo. Isabel mi začala vyprávět o this is it, o zkouškách a o dění po mé smrti. Moc toho nevěděla, nikdy se o můj život nezajímala, ale pro mě to bylo i tak víc, než jsem věděl já sám. Nakonec mi řekla, co se stalo v noci.
,, Takže ty modřiny mám od Chrise? " ujišťoval jsem se, že tomu dobře rozumím. ,, Ano lásko, od Chrise, a já se moc omlouvám, že jsem ho sem přivedla, nechtěla jsem ti nijak ublížit, ale svých chováním si mě vyděsil a já nevěděla co jiného dělat. Nezlob se na mě prosím. " Tvářila se hrozně utrápeně a mě jí bylo líto. ,, Miláčku, to víš, že se na tebe nezlobím, nic tak hrozného to není, ruce mi neupadnou. Spíš nechápu, proč jsi mi nechtěla odpovědět. "
Povzdychla si, pohladila mě a po tváři a lehce mi přejela prstem po rtech. ,, Broučku to není tím, že bych ti nechtěla odpovědět, jde spíš o to, že si nikdo není přesně jistý tím, co se tenkrát stalo. Dole se toho povídá spousta a já ti nechci motat hlavu věcmi, které nemusejí být pravdivé. Jediný, kdo pravdu zná, jsi ty, takže myslím, že bude nejlepší, když počkáme, až se ti paměť zcela vrátí. "
Ach jo. To co mi tu Isabel říká, je pravda, ale může trvat věčnost, než se mi paměť vrátí. Cožpak nemám taky právo vědět, co mě sem dostalo?
Nevěděl jsem co dál, byl jsem z toho zmatený. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek a já vůbec nevěděl, jak se v nich vyznat.
Isabel si mě celou dobu prohlížela a nakonec si mě přitiskla k sobě a pevně objala. V tu chvíli mi došlo, co bude správné udělat.
Je úplně jedno, co mě sem přivedlo, nebudu na vzpomínky spěchat, stejně to nic nezmění. A teď jsem tu i šťastný, určitě se dokážu od myšlenek na svou smrt odpoutat. Teď je mé místo tady, vedle Isabel. Vedle ženy, která je pro mě vším a svou lásku mi dokazuje každičkou vteřinu.
Podíval jsem se na ní a usmál se. ,, Máš pravdu miláčku, počkám si. A ať už se tenkrát stalo cokoliv, nic to nezmění na tom, že tě miluju nejvíc na celém světě. A dokonce i na nebi. "
Oči se jí rozzářily štěstím. ,, Dobře zlatíčko. Chci, abys ale věděl, že bych respektovala jakékoliv tvé rozhodnutí. Miluju tě. "
Položila mi ruce na tváře, naklonila se ke mně a dala mi sladkou pusu. Pak si dala ruce v bok zavrtěla hlavou. ,, Páni, zlato, ty pálíš jako letní sluníčko. Myslím, že z našeho plánu jít za Jenny a Dougem nic nebude. "
Letmo jsem jí políbil na čelo a usmál se. ,, Nedělej si starosti, je mi fajn. Klidně se za nimi můžeme zastavit. Zajímá mě, jak si vedou sami. "
Isabel si mě ještě chvíli prohlížela, asi aby zjistila, jestli si náhodou nevymýšlím, ale když jsem se nepřestával usmívat tak přikývla. Ještě mě ale varovala. ,, Jsi připravený na nával otázek? Ti dva se snad před ničím nezastaví. " ,, Neměj strach beruško, tentokrát budeme oba mlčet jako myšky. " ujistil jsem jí se smíchem.
tak teď už to chápete??
Komentáře
| RE: Život po smrti - 78.kapitola | millagros115 | 07. 01. 2010 - 21:57 |
 RE(2x): Život po smrti - 78.kapitola |
love.u2 | 07. 01. 2010 - 22:15 |
| RE(3x): Život po smrti - 78.kapitola |
susieajejipovidka | 07. 01. 2010 - 22:26 |
| RE: Život po smrti - 78.kapitola | zuzik.14 | 07. 01. 2010 - 22:32 |
| RE: Život po smrti - 78.kapitola | laneey | 07. 01. 2010 - 23:05 |
| RE: Život po smrti - 78.kapitola | lenka* | 08. 01. 2010 - 18:21 |
| RE: Život po smrti - 78.kapitola | revolucionrever | 09. 01. 2010 - 10:38 |
| RE: Život po smrti - 78.kapitola | alca.fe | 10. 01. 2010 - 18:02 |