Susieajejipovidka | 15.kapitola

   Už je nám dva a půl roku, to je věk, co? Z naší maličké Nicolette je už veliká šikulka. Sama chodí i do schodů, i když při tom zatím nestřídá nohy. Ale je jen otázkou času, než se i tohle naučí, protože jinak je velmi pohybově nadaná. Na našich hodinách tance si vede fantasticky. Už to jen nošení a houpání v náručí, kdepak. Nicolette tančí sama. Je sice pravda, že zatím u dětí v tomhle věku se dá sice tanec popsat spíš jako točení dokolečka a hopsání, ale pokud v jejich tváři vidíte nadšení a radost, poznáte, že jim to půjde den ode dne lépe.

   Na minulé hodině se třeba děti učily vrtět zadečkem. To byla úžasná podívaná. Stály jeden vedle druhého a usilovně se snažily. U některých dětí stály maminky a pomáhaly jim. Moc jsme se na téhle hodině nasmáli. Je moc dobře, že mají děti pro něco takové zaujetí. Ať už je to cokoliv. Naše Nicolette třeba kromě tance miluje i čtení knížek s Jackem. Zamilovala si to už jako malé miminko. Teď ovšem Jakcovi se čtením pomáhá. Čte hlavně obrázky.

   Každý den si děláme takové čtecí odpoledne. Posadíme se na pohovku a Nicolette vybere knížku. Když Jack čte, dívá se do knihy s ním a jakmile vidí nějaký obrázek, vykřikne, co na něm je. ,, Pejsek! Prasátko! Domeček! " Musí u všeho asistovat. A nejvíce u oblékání. Každé ráno mi vysvětluje, že už je velká holčička a že ona sama. Když pospícháme a musím jí rychle obléci já, našpulí pusinku a zlobí se. Zato když se může obléknout sama, tak přímo září. Natahuje si kalhoty od kolen nahoru, obléká si svetříky a nazouvá botičky. Občas to ještě trochu pomotá a oblékne si svetr límečkem dolů, nebo špatně zapne knoflíky. To vlastně udělá pokaždé, ale stejně si to chce sama vyzkoušet. Nejraději má jeden světloučce modrý, protože na něm jsou knoflíčky hodně veliké.

   Ona je teď vůbec přes všelijaká zapínání a rozepínání. Když mám třeba mikinu na zip, vyleze mi na klín a jezdí se zipem nahoru a dolů. Vždycky se u toho nahlas směje, protože se jí líbí ten svištivý zvuk, který to vydává. Musím jí ale kontrolovat na návštěvách, protože jednou takhle rozepnula zip Vanessině mamince, která ale pod svetříkem už nic jiného neměla. No .. byla to trošku úsměvná situace.

   Málem bych ale zapomněla na to hlavní. Nicolette už se naučila chodit na nočník, takže plenku dáváme jen na spinkání. Je prostě úžasná. Jediný problém v tomhle věku je, že až příliš prožívá období vzdoru. Je hrozně tvrdohlavá. Na jakoukoliv otázku hned vykřikne ,, Ne! " Dokonce i když se Jack zeptá, zda budou číst. Zamračí se, řekne, že ne, ale během chviličky přicupitá s knížkou v ruce, posadí se k Jackovi a podá mu knížku se slovy ,, Čítej tatínku. "  No co byste jí na to řekli? Snad jí tohle popletení brzy přejde.

   Všechny naše děti jsou dost živé, ale jestli si chcete umět představit, jak je živý Michael, museli byste spojit zbylých našich šest dětí dohromady. On je přímo tornádo. Ještě tu mezi námi není ani tři roky a už je ho všude plno. Povídá sice o sto šest, ale není mu moc rozumět a spíš jen plácá páté přes deváté. A samozřejmě nesmí u ničeho chybět. A už vůbec ne u žádné lumpárny. Takže to znamená, nespustit ho z očí. Což jde ale dost těžko.

   ,, Josephe, kde je Michael a Marlon? Už jsem je skoro deset minut neviděla. " ptala jsem se jednou ráno Josepha, ale ten jen pokrčil rameny. ,, Naposledy jsem je viděl v koupelně, čistili si zuby. " Jistě, vypadá to, jakoby nic, ale umíte si představit, že si dva takhle malí špunti čistí zoubky deset minut bez nějakého problému? Mám sedm dětí, věřte mi, že tohle možné není. Ani trochu.

   Vstoupila jsem do koupelny a zhrozila se. Michael si vymačkával do dlaně dětskou zubní pastu a Marlon si jí od něj nabíral na prsty, aby jí mohl rozmazat po umyvadle a taky trochu po sobě a po Michaelovi. Voda tekla proudem a oba byli celý zmáčení. Michael se culil od ucha k uchu. ,, Co to tady provádíte vy zlobidla?! " Marlon se usmál a s vážností mi odpověděl. ,, My čistíme. " Rozhlédla jsem se po zaneřáděné koupelně a dost o tom zapochybovala, když jsem ale viděla, s jakým přesvědčením to Marlon říká a Michael přikyvuje, nezbylo mi nic jiného, než jim uvěřit. Zavrtěla jsem hlavou, omyla jim ruce a tváře od pasty a hnala je z koupelny. ,, Tak šup, hastrmánci, svlíknout, ať nenastydnete. " oba utíkali se smíchem do pokoje a začali se svlékat. Marlon už to dovedl všechno sám, Michael si ještě neuměl přetáhnout tričko přes hlavu, takže jen přišel a zvedl ruce. ,, A copak potřebuješ miláčku? " zeptala jsem se ho v domnění, že bych z něj mohla dostat alespoň nějakou větu. Michael se jen zaculil a pronesl ,, Nejde. " má tak kouzelný hlásek, že jsem mu nedokázala odolat a tričku mu sundala. Připravila jsem jim čisté oblečení a oba se hned začali oblékat. Chtěla jsem Michaelovi pomoci, ale on začal běhat nahý po pokoji a vykřikoval ,, Sám, sám, sám. " Podala jsem mu oblečení, ať se tedy sám obleče, když chce. Pral se s tím vážně statečně. I když si oblékal punčocháčky obráceně a do trička lezl opačně, nechala jsem ho, ať to zkouší. I když nakonec jsem ho stejně oblékla já, protože se do toho celý zamotal.

   Každý den jsme procvičovali mluvení, protože byl hrozně zbrklý a to brebentění mu zůstávalo. Pořád jsme ho brzdili, aby tolik nepospíchal. Bylo to náročné období, ale jednou mě u snídaně moc mile překvapil. Celá rodina jsme seděli u stolu, děti chroupali sušenky a pily kakao. Všimla jsem si, že Michael už všechno vypil, tak jsem mu chtěla dolít. ,, Naliju ti víc kakaa Mikeu. " Zvedl ke mně hlavu a zavrtěl s ní. ,, Víc kakaa ne, děkuji, prosím. " Všichni u stolu se ztišili a koukali na něj. Bylo to opravdu poprvé, kdy dal dohromady celou větu a bylo mu krásně rozumět. I když to maličko popletl. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu na čelo. Asi nevěděl čemu se všichni tak diví, protože si v klidu dál ukusoval sušenku. Ale od toho dne mu to trvalo už jen chvíli a mluvil stejně správně jako všichni ostatní. Je neuvěřitelné, jak rychle ti mrňousci rostou.