Susieajejipovidka | Život po smrti - 100.kapitola

   Zprvu jsem cítil jen její přítomnost. Byl to tak živý sen. Věděl jsem, že tu je. Zdálo se mi o ní poslední dobou často,ale teď to bylo takové .. jiné. Neumím to popsat. Je to jeden z těch snů, ze kterých už se nechcete nikdy probudit. Pracně jsem otevřel oči. Vypadala nádherně. Posadila se ke mně na postel a chladila mi svými hebkými prsty tváře. Usmál jsem se. Začal jsem se probouzet. Ale..

   Ona tu doopravdy sedí. Smutně se na mě dívá a v očích se jí třpytí slzy. ,, Ahoj, ty můj marůdku. " pozdravila mě a přejela mi dlaní po čele. Byl jsem rozespalý a zmatený ,, Ty se mi zdáš? " zachraptěl jsem a mžoural na ní horečnatýma očima.

   ,, Kdepak, nezdám. " usmála se a opět mě pohladila po tváři. Nechápal jsem to. Jak je to možné? Je tady. Sedí na mé posteli a hladí mě. Nevěděl jsem, co jí mám říct. Mlčel jsem a jen jí nevěřícně pozoroval. Ticho prolomila ona. ,, Omlouvám se. " ronila krokodýlí slzy a mě pořád nedocházelo co se děje. ,, Opravdu to není sen? " musel jsem se ještě jednou ujistit. Zavrtěla hlavou. Posadil jsem se ,, Isabel .. já tomu nerozumím. Co tady děláš? Proč jsi přišla? " Vzala mě za zdravou ruku. ,, Michaeli, zlato, neměl bys vstávat, jsi celý rozpálený. " Vytáhl jsem svou ruku z té její a spustil na ní vodopád výčitek. ,, Proč jsi sem teď přišla? Co chceš? Vyhodila si mě! Odhodila si mě jako starou věc! Celý čtyři dny jsem o tobě ani neslyšel, tak proč tak najednou? " nechtěl jsem být zlý, vždyť jsem celou tu dobu netoužil po ničem jiném, než aby přišla. Ale teď, když tu skutečně je, musí všechen ten potlačovaný vztek ven.

   ,, Michaeli, mě je to všechno moc líto. Udělala jsem chybu. Nevím, co to do mě vjelo. Přehnala jsem to, chovala jsem se jako hloupá husa. Vím, že jsem ti ublížila, ale musíš mi věřit, že mě to moc mrzí. "

   Úplně se otřásala pod přívalem vzlyků, ale já se nedokázal zastavit. ,, To co si mi řekla, bylo hrozně kruté. Zlomilas mi tím srdce. Dal jsem ti všechno a tys to kvůli mému chvilkovému pochybení pošlapala. Já vím, že jsem udělal chybu. Moc dobře si uvědomuju, že jsem ti ublížil a můžeš si být jistá tím, že si to nikdy nepřestanu vyčítat, ale to co si udělala ty .. " Nemohl jsem dál mluvit, zradil mě hlas a slzy, které se mi hnaly do očí. Isabel jen vrtěla hlavou. ,, Odpusť mi to, prosím, odpusť. Miluju tě! " Nebyl jsem schopný jí na to něco říct. Považovala mé mlčení za zlost. Zvedla se a chtěla odejít, ale vzal jsem jí rychle za ruku a zašeptal ,, Nechoď. " Posadila se zase zpět a z očí jí kanuly veliké slzy. Ten pohled na ní mě mučil. Přitáhl jsem si jí blíž k sobě a do ucha jí pošeptal ,, Neodcházej. Já tě taky miluju. "

   Při pohledu na její nádherný, i když uplakaný, úsměv, mi srdíčko zaplavovalo neskonalé štěstí. Možná že není všechno ztraceno, jak už jsem si začínal myslet. Máme naději. V očích jí zářily hvězdičky. Naklonila se ke mně a chtěla mě políbit, ale já jí na rty přiložil prst. ,, Teď to nejde miláčku, chytla bys to ode mě. "

   Překvapeně zamrkala a pak, nedbaje mých slov, mi schovala ruku do svých dlaní a letmo mě políbila. ,, Jeden polibek mi ublížit nemůže. "

   Když se její rty dotkly těch mých, uvnitř mého těla explodovala dlouho potlačovaná touha. Tolik se mi po těch sladkých polibcích stýskalo. Na ten okamžik, kdy se na naše rty spojily v jedny, jsem se cítil zdravý jako nikdy v životě. Isabel se na mě usmívala a hladila mě po vlasech. ,, Měl bys spinkat miláčku, nevypadáš dobře. " Zaculil jsem se na ní. ,, Ale cítím se nádherně. " Políbila mě na čelo. ,, Já ti věřím, že tady .. " přiložila mi ruku na srdce ,, .. je ti krásně, ale zbytek tvého těla se moc dobře necítí. Jsi hrozně bledý zlato, tak si prosím lehni a zase spinkej. "

   Nechtělo se mi, chtěl jsem být pořád s ní. Pořád se na ní dívat. Bál jsem se usnout, abych se neprobudil a nezjistil, že to byl všechno jen pouhý sen, ale bohužel měla pravdu. Byl jsem vyřízený. S úsměvem jsem se položil na polštář, ale pořád jí držel za ruku. Pohladila mě po čele a pak mi prstem přejela přes nos až ke rtům. Jeden nezbedný pramínek vlasů jí zase padal do obličeje, jak se nade mnou skláněla. Zlomenou rukou jsem jí ho pracně schoval za ucho a ona mě za ní chytla. Mlčky si prohlídla sádru a pak mi opatrně zahýbala s prsty. ,, Bolí to moc? " zeptala se a zadívala se mi do očí. ,, No .. jak moc chceš znát pravdu? " zazubil jsem se na ní a ona se ušklíbla. ,, Samozřejmě, že chci znát úplně přesnou pravdu. "

   Pousmál jsem se a po pravdě odpověděl. ,, Dobře, tak tedy .. bolí to strašně, moc se kvůli tomu nevyspím, ale .. "nenechala mě to doříct a se slzami v očích se začala omlouvat. ,, Ach promiň miláčku, je mi to tak líto. Vážně promiň, nechtěla .. " zacpal jsem jí pusu a domluvil. ,, Ale není to tvá vina. A kdybys mi pořád neskákala do řeči, věděla bys to hned. Neříkala si mi přeci, abych tam tu ruku strčil. A ani si mi jí tam schválně nepřivřela. " mrknul jsem na ní a se smíchem dodal ,, Teda aspoň doufám. " Políbila mě na čelo. ,, To víš, že to nebylo schválně, ale stejně je to má vina. Kdybych tě byla vyslechla hned, nenapadlo by tě zabránit mi v zavření dveří rukou. "

   Byla z toho úplně nešťastná a nechtěla si to přestat vyčítat. ,, Isabel už dost. Prostě to tvá vina není. Mám tě moc rád, víš to? Chyběla si mi. " Usmála se a lehla si ke mně. Položila si hlavu na mé rameno a já jí objal. ,, Taky si mi moc chyběl andílku. A víš co? Moc jsem se těšila na tvůj sladký hlásek, ale jak tak koukám, ten si zrovna vybírá volno, že? "

   Mávnul jsem nad tím rukou. ,, No jo, asi se na mě zlobí " Isabel mě políbila na tvář a vytáhla mi peřinu až pod bradu. ,, Musíš být v teple. Nepotřebuješ něco? " Zavrtěl jsem hlavou, že ne. ,, Ale vlastně .. kolik je hodin? " Podívala se na hodiny ,, Jsou skoro tři miláčku, proč? " podivila se a já jí to vysvětlil. ,, Protože si mám brát po čtyřech hodinách léky a naposledy jsem je měl v jedenáct. " ,, Aha. " konstatovala úplně jednoduše Isabel a zvedla se z postele. Připravila mi čaj, abych je měl čím zapít a podala mi je.

   Potom už nám nic nebránilo ve sladkém spánku. A můžu vás uklidnit, že to sen nebyl. I po probuzení tu pořád byla.